Soubory na webu

HTM / HTML - Relativní / absolutní odkazy - Jména souborů - Kontrola odkazů, přesouvání souborů - Složky (neboli adresáře) - Domácí kopie - Startovní soubor - Stručné shrnutí

HTM / HTML

Přípona užívaných souborů je bezmála lhostejná. Html je standard, ale když přišel strýček Bill s Windows 3.11, potřeboval trojpísmennou příponu, tak vymysleli htm a od té doby to tvrdě prosazují. Doporučuji používat takovou příponu, kterou má nastavenou váš oblíbený editor. Ale jenom jednu, ať to nespletete.

Kvůli chybějícímu "l" na konci adresy někdy napíšu špatný odkaz. Také můžete zkusit, když budete mít při brouzdání špatnou adresu, změnit htm na html nebo naopak, mohl to splést autor.

Relativní / absolutní odkazy

Absolutní adresa je taková, že když ji vyťukáte do prohlížeče, tak se vám stránka zobrazí. Říká se tomu URL. Relativní adresa je taková, která neobsahuje takové to http://www.blabla.cz/, ale rovnou obsahuje jméno souboru, umístěného ve stejné složce (nebo jméno složky a pak /jméno souboru).

Například tento soubor má absolutní adresu http://dusan.pc-slany.cz/internet/soubory.htm. Z hlavní stránky o tvorbě www na něj vede relativní odkaz zapsaný jako <a href="soubory.htm"> , ze stránky http://dusan.pc-slany.cz by na něj vedl relativní odkaz  <a href="internet/soubory">. Pokud prohlížeč narazí na relativní odkaz, tak ví, že před něj má přidat cestu k aktuální stránce (čímž si jej převede na absolutní).

Je dobrým zvykem dávat do HTML stránek odkazy relativní v rámci jednoho serveru (lépe řečeno site, neboli webu). K čemu je to dobré: můžete svazek několika stránek přenést někam třeba na disketě a všechny odkazy budou fungovat. Změníte server a nedá vám to žádnou práci. Fungovat odkazy budou i těm, co si to postahují na disk (pokud k tomu ovšem nepoužijí poslední příliš inteligentní verzi IE, která mění stažené stránky a jména souborů). Jednoduše řečeno jsou relativní odkazy stabilnější.

Absolutní odkazy je nutné použít všude jinde -- totiž vždy, kdy se odkazovaná stránka nachází na jiném serveru.

Jinak pojatý výklad absolutní a relativní adresace naleznete u popisu odkazů v HTML.

Jména souborů

Vaše HTML soubory byste měli pojmenovat podle následujících zásad:

• Nepoužívejte češtinu. Jestli to někde funguje, neznamená to, že to bude fungovat všude.
• Nepoužívejte mezery. Musíte-li odkázat na soubor s mezerou, musíte v adrese mezeru nahradit řetězcem "%20". Například soubor hezke odkazy.htm se odkazují jako
  hezke%20odkazy.htm.
  Ale ani potom to nemusí fungovat na linuxovských serverech. Proto je zvykem mezery nahrazovat podtržítkem.
• V názvu souboru se nesmí používat některé znaky (nevím přesně které). Třeba taková hvězdička nebo lomítko jsou jasně zakázané.
• Doporučuji zadávat všechna jména souborů malými písmeny. To je jenom doporučení. Ale hodí se to. Adresa k souboru je totiž case-senzitivní (podle standardu, v praxi na linuxovských serverech), takže se můžu zadáním špatné velikosti písmenka snadno splést. Mám-li nějakou svou konvenci, tak se nespletu. 
• Používejte taková jména, u nichž poznáte, co soubor obsahuje. Soubory se jmény typu sdsfo24x.htm nejsou to pravé. Na druhou stranu jsou pochopitelná jména souborů typu kapitola1.htm (2, 3 atd.) u webů, které se nebudou měnit.

Kontrola odkazů, přesouvání souborů.

Existují programy, které dokáží zkontrolovat, jestli nemáte na svých stránkách odkaz na neexistující stránku. To se hodí, zejména pokud často přejmenováváte nebo přesouváte soubory (prostě měníte URL). Když soubor přesunete, měli byste totiž zároveň změnit adresu všech odkazů, které na přesunutý soubor ukazují. To může být někdy tvrdá dřina a navíc se to dobře splete. Jak to řešit:

• Nepřesouvejte a nepřejmenovávejte soubory zbytečně.
• Na starém místě raději nechejte nějaký čas kopii, ať to nehlásí chyby.
• Prevence: neodkazujte stránky příliš hustě, nedělejte pavučinu, ale strom. Potom to stačí změnit na dvou třech stránkách, ne na sedmi.
• Kdo používá FrontPage, Dreamweaver, HomeSite nebo jiné moderní editory, má skoro vyhráno, protože tyto programy umí (v rámci aktuálního webu) při přejmenovávání souborů změnit všechny odkazy mířící na přesouvaný soubor.
• Dost drastický způsob je změna všech odkazů na změněný soubor pomocí programu, který umí prohledávat adresář a měnit v něm jeden řetězec na druhý. Pokud vím, umí to UltraEdit, HomeSite, nebo si můžete napsat jednoduchý skript v Perlu.

Je potřeba si uvědomit, že i po opravě všech odkazů nemusí čtenář stránku nalézt. Je to tím, že stránka, ve které kliknul na odkaz, se může načíst z klientovy cache paměti, takže neopravená. 

Další problém představují vyhledávače. Žádný z nich nekontroluje příliš často, kam se která stránka poděla, takže to potom čtenářům bude hlásit 404 nenalezeno.

Složky (neboli adresáře)

Soubory webu si můžete ukládat do složek, jak jste zvyklí u normálních souborů. Všechny soubory byste měli mít na serveru v jedné složce a v jejích podsložkách. Je pak vlastně jedno, kolik si uděláte vnořených podsložek a jak to budete dělat. Jde o to, abyste v tom měli přehled. Mám jen několik málo doporučení:

1. Pro jména složek platí totéž, co pro jména souborů: bez mezer, háčků atd., nejlépe malými písmeny. Obzvlášť zdůrazňuji srozumitelnost -- jméno složky je nyní vlastně součást adresy.
2. Nedělejte příliš složitě zanořené struktury. Napsat relativní odkaz v hustém stromu není úplná sranda.
3. Není chybou nechat všechny soubory ve stejné složce. Jediný problém nastává při použití FTP -- adresáře s mnoha položkami se pomalu načítají.
4. Je zvykem dávat obrázky do složky zvané "images", to usnadní analýzu logování.
5. Soubory, které už nebudete měnit, si dejte do samostatné složky. Usnadní vám to aktualizaci, správu a upload webu. V mých webech se ta složka jmenuje Archiv.

Domácí kopie

Pokud budete mít aktuální verzi stránek jenom na Internetu, budete mít problémy minimálně se zálohováním. Je výhodné mít doma nebo v práci na svém počítači kopii stránek a to ať už jste nebo nejste připojeni. (Je to ideální volba, pokud připojeni z domova nejste, tak jsem to dělal dva roky.) Veškeré změny je třeba provádět jen na té domácí kopii a aktualizaci vždycky provést zkopírováním změněných souborů na server (disketou, FTPéčkem nebo obojím). Tuto praxi navíc podporují programy Dreamweaver, FP Explorer a další.

Startovní soubor

Každý server má nastavené jméno startovního souboru. Na většině serverů se to dá nastavit (dokonce i pro tu kterou složku), ale málokdy se to mění. To znamená, že si od správce vašeho serveru musíte zjistit, jak se ten startovní soubor má jmenovat. Nejčastěji se používá index.html, já náhodou používám default.htm, ale viděl jsem i welcome.html, index.htm, welcome.asp. Teoreticky si tak lze představit asi tucet různých jmen. (Pokud si nejste jisti, jak se startovní soubor má jmenovat, zvolte si jeden a všechna ostatní jména souborů naplňte odkazem na něj (nebo přesměrováním).)

K čemu to konkrétně je: když vede odkaz ne na soubor, ale na složku (adresa končí lomítkem), podívá se server, jestli v té složce je startovní soubor. Pokud jej najde, zobrazí jej. Pokud jej nenajde, zobrazí seznam souborů složky (nebo nic, záleží na nastavení serveru). Například www.gawain.pc-slany.cz zobrazuje ve skutečnosti soubor www.gawain.pc-slany.cz/default.htm

Odkazem vedoucím do složky je každá adresa, která končí lomítkem, takže třeba i každá adresa domény (tam se to lomítko nemusí dávat, ale chápe se to tak, jakoby tam bylo). 

Stručné shrnutí

Používejte příponu buď htm, nebo html. Mezi svými soubory používejte relativní odkazy. V názvech souborů nepoužívejte mezery a znaky s diakritikou a není-li to nutné, pak ani velká písmena. Zbytečně soubory nepřesouvejte, kdyžtak občas zkontrolujte odkazy nějakým programem. Soubory, které už nebudete měnit, si dejte do samostatných složek (tj. adresářů). Nevnořujte zbytečně složky. Startovní soubor pojmenujte podle konvence na serveru.

Vizte též základy HTML, publikování a základy nastavení serveru, vytěžování stránek (stahování souborů), Domény na webu

O tvorbě, údržbě a zlepšování internetových stránek. Základy HTML CSS FrontPage Hledání