Setkání hrdinů socialistické práce s českými spisovateli.O své zkušenosti z literární tvorby, o vzpomínky, ale i o starosti a problémy provázející uměleckou práci se s hosty podělili nově jmenovaný národní umělec Jiří Marek, národní umělec Ivan Skála, zasloužilé umělkyně Jaromíra Kolárová a Jarmila Urbánková, zasloužilý umělec Josef Kadlec, Ema Řezáčová, František Stavinoha, Josef Frais a tajemník SČS František Mandát. Spisovatelé a básníci hovořili především o svém vztahu k lidem a ke každodennímu životu, který nezbytně potřebují pro svoji tvorbu. V odpovědích na dotazy hostům přiblížili, jak se rodí nový román či básnická sbírka, jak jsou pro ně mimořádně cenné zkušenosti z jejich běžných zaměstnání, jak nutné je neustálé studium a získávání dalších poznatků z nejrůznějších oborů. Mezi tématy besedy byla i spolupráce umělců s polygrafickým průmyslem. Největším kamenem úrazu, jak zdůraznili hostitelé, je neúměrně dlouhá doba mezi zadáním knihy do výroby a jejím vydáním. Tiskárny jsou zastaralé, operativním potřebám neodpovídá organizace práce, nedostává se kvalifikovaných pracovních sil. Změnit je třeba také systém schvalovacího řízení, odstranit administrativní překážky při distribuci a přebudovat rozbujelý aparát Knižního velkoobchodu. To vše jsou faktory, které nakonec způsobují, že na vydání knihy se čeká až tři roky. Hrdinové socialistické práce a jejich rodinní příslušníci se zájmem vyslechli vzpomínky na české spisovatele, kteří tvořili v dobříšském zámku, na Jana Drdu, Marii Majerovou, Zdeňka Nejedlého či na Antonína Zápotockého. Ema Řezáčová, Jiří Marek a Ivan Skála v nich připomněli zejména pracovitost a odpovědnost, s jakou tito autoři přistupovali ke své práci, a rozdělili se i o veselé příběhy z jejich spisovatelského života. Besedu na závěr shrnul tajemník Ústřední rady odborů Miroslav Španiel, který konstatoval, že čest a úctu si zasluhuje každá dobře vykonaná práce, ať ji odvedl přední dělník, vědec nebo spisovatel. A za takovou práci patří právem každému dík, společenské uznání i vysoké ocenění. Světový den družebních měst a BratislavaNa mapě Evropy, Asie a Afriky se nachází celkem desítka měst, s nimiž Bratislava udržuje blízké přátelské styky. Nejdéle je rozvíjí se starobylou italskou Perugií. Nejmladším družebním městem Bratislavy je nejjižnější mořský přístav NSR Brémy. Jediným představitelem afrického kontinentu mezi družebními přáteli města na Dunaji je egyptská Alexandrie. V deltě Mekongu leží další partner-Hočiminovo Město, více než třímiliónové centrum Vietnamské socialistické republiky. V krajině tisíci jezer, ve Finsku, je nejsevernějším družební město Bratislavy Turku. K dalším evropským družebním partnerům patří řecká Soluň, polský Krakov a další. Obsahem nejbohatší přátelské vztahy však udržuje s metropolí Ukrajinské SSR Kyjevem. Vstříc oslavám Svátku práce v naší vlasti
Praha 1.května /ČTK/ -Prožíváme dnes neobyčejný den v
roce, den, který je zasvěcen lidské práci. U počátku tohoto dne
v mezinárodním revolučním dělnickém hnutí byla před stoo lety
hluboká myšlenka internacionální solidarity dělného lidu v boji
proti kapitalistickému útlaku a vykořisťování. Tuto tradici
nově obohatil socialismus, který tento den povznesl na svátek
osvobozené lidské práce jako tvůrkyně hodnot života člověka a
společnosti.Krátce před devátou hodinou, srdečně pozdravování účastníky manifestace, zaujali místa na hlavní tribuně generální tajemník ÚV KSČ a předseda ÚV Národní fronty ČSSR Miloš Jakeš, prezident ČSSR Gustáv Husák a další členové předsednictva ÚV KSČ Ladislav Adamec, Jan Fojtík, Karel Hoffmann, Alois Indra, Jozef Lenárt, Miroslav Štěpán, Karel Urbánek a Miroslav Zavadil, tajemník ÚV KSČ František Hanus a členové sekretariátu ÚV KSČ Zdeněk Hoření, Marie Kabrhelová, Vasil Mohorita, Jindřich Poledník a Rudolf Rohlíček. Pionýři, oslavující v tyto dny 40.výročí založení své jednotné organizace, předali nejvyšším československým stranickým a státním představitelům kytice rudých květů. Na tribuně dále byli vedoucí oddělení ÚV KSČ, členové výboru pro stranickou práci v ČSR, představitelé Federálního shromáždění ČSSR a České národní rady, místopředsedové a ministři vlád ČSSR a ČSR, představitelé orgánů, politických stran a společenských organizací Národní fronty a další osobnosti našeho politického a veřejného života. Na čestnýcch místech byli také hrdinové socialistické práce, národní umělci, nositelé státní ceny Klementa Gottwalda a příkladní pracovníci, kteří v předvečer Svátku práce převzali na Pražském hradě vysoká státní vyznamenání. Prvomájové manifestaci přihlíželi rovněž představitelé zastupitelských úřadů socialistických zemí v Československu i četní zahraniční hosté, mezi nimiž byla také oficiální parlamantní delegace Afghánské republiky. Úderem deváté hodiny zazněla Václavským náměstím československá státní hymna. Manifestaci zahájil člen předsednictva ÚV KSČ, vedoucí tajemník městského výboru KSČ a předseda městského výboru Národní fronty v Praze Miroslav Štěpán. Poté se ujal slova generální tajemník ÚV KSČ a předseda ÚV Národní fronty ČSSR Miloš Jakeš. V projevu připomněl, že socialismus vtiskl provomájovým manifestacím nový obsah-staly se opravdovým svátkem pracujícího člověka, oslavou tvůrčí a svobodné práce. Naše socialistická společnost vstoupila do období hlubokých, kvalitativních přeměn ve všech oblastech svého života, uvedl dále Miloš Jakeš. Vysoce si vážíme široké podpory, kterou má politika přestavby a demokratizace v naší veřejnosti. Svědomitě a iniciativně pracovat, dbát všude na pořádek a kázeň, mít na zřeteli potřeby a zájmy socialistické společnosti-to je ten nejlepší vklad do společného díla, zdůraznil Miloš Jakeš. Pokus o výtržnost na Václavském náměstí   |
|
