totalitarismus Moderní pojem, který se používá jak pro staré, tak pro moderní režimy. První vydání Encyklopedie společenských vid (Encyclopedia of the Social Sciences, 1933) ještě tento ~termín neobsahuje a Oxfordský slovník angličtiny ho poprvé cituje podle Contemporary Review z dubna 1928. Do druhé světové války se toto slovo stalo natolik populární, že se objevilo dokonce i ve filmech - např. ve Jilmové versi Shawova Major Barbara od Gabriela Pascala či ve filmu Mimo podezření, kde Joan Crawford hovoří o nacistickém mučení jako o "totalitní manikúře".
Krátce po válce měl tento termín vylepšit tradiční klasifikační schema, založené na pojmech diktatura, DESPOTISMUS a tyranie. Prvotním cílem bylo vytvořit generický 4 pojem pro pravicové a levicové režimy, o nichž panoval názor, že mají daleko víc společného, než naznačuje tradiční ideologická polarizace na KOMUNISMUS a FAŠISMUS. "Totalitní" rysy stalinského státu byly porovnávány s podobnými rysy státu nacistického, a to způsobem, který dovoloval aplikovat kritiku bývalých válečných nepřátel na bývalé válečné spojence, jež se stali nepřáteli v nové studené válce. Karl I POPPER použil radikální kritiku Platóna, Hegela a Marxe k pojmenování toho, čemu říkal "utopické sociální řízení" moderních I "totalitních" režimů v Německu a v Rusku totéž pak zopakovali v poslední době André Glucksman, Bernard Henri-Léyy a další evropští "noví filosofové", rozčarovaní marxis- I mem a jeho moderním ztělesněním ve dvacátém století v sovětském a jemu podobných J režimech. Popper v podstatě od počátku udá- I val tón ideologické aplikaci myšlenky tota- I litarismu, která se stala důležitou zbraní západní politické rétoriky. Ačkoliv sociologové nejsou chráněni před vlivem ideologie, přesto se pokusili dát pojmu totalitarismus význam hodnotově neutrálního označení jistých atributů režimu.
V protikladu k novátorské analýze Hannah ARENDTOVÉ, která se soustředuje na "totalitní teror" jako podstatu tomlitarismu, myslitelé zabývající se srovnávacím studiem vlád, jako např. Friedrich a Brzezinski, definovali pojem totality z hlediska fenomvnologického a zahrnuli do svého výkladu pojmy jako totalitní ideologie, vláda jedné strany, hegemonie tajné policie a monopol vlády nad hospodářskou, kulturní a informační strukturou společnosti. Těmito rysy proHnala myšlenka totalitarismu jako režimu, který, podle Ecksteina a Aptera, "ničí hranice mezi státem a společenskými seskupeními, ba dokonce mezi státem a osobností jednotlivce:' (s.434). Na počátku sedmdesátých let byl v rámci průzkumu různých typů politickýoh uspořádání tento pojem nekriticky pohlcen jako standardní srovnávací měřítko. ; Termín totalitarismus začal být v této době terčem pojmové kritiky (viz například Barber), i když komparatisté ho stále používali jako standardní prostředek. Důležitější možná je, že byl stále zbraní koncepčně ideo'logického boje, V roce 1976 publikoval Jean-Fran90is Revel knihu Totalitní poku.fení, jež kombinovala argumenty převzaté z dřívějších prací z psychologie "totalitarismu" s ostrým odsouzením stalinismu, Oddělení marxistických levicových totalitních režimů od jejich fašistických příbuzných pokračovalo ve slavném eseji "Diktatura a dvojí standard" Jeanne Kirkpatrickové v časopise CommentaTy, ve kterém tvrdí, že pravicové "autoritářské" režimy, které jsou spojenci Západu, jsou jiné (lepší) než levicové "totalitní" režimy, zejména proto, že autoritářské systémy jsou prý schopny postupné demokratizace - za hlavní důkaz existence této jejich vlastnosti sloužilo jejich nepřátelství ke komunismu.
Reaganova administrativa, které nakonec Kirkpatricková sloužila, opustila při popisu spojeneckých tyranií termín totalitní, ale rozšířila ho naopak na řadu dalších levicových protivníkÚ, například na sandinovský režim v Nikaragui, který byl v roce 1984 označen za "totalitní komunistický stát", Takže co bylo zpočátku termínem pro fašismus a stalo se uznávaným pojmem spojujícím pravicové a levicové formy moderního centralizovaného autoritářství, se ironií historického vývoje změnilo na popis komunismu. vývoj tohoto pojmu tak prozrazuje víc o vývoji poválečné ideologie než o výsledku srovnávacího studia politických režimÚ. To je patrné z pojmového zmatku, který tento termín neustále neprostupně zahaluje.
I nezaujatí teoretikové tohoto pojmu se značně rozcházejí v pojetí jeho vztahu k pojmu DEMOKRACIE, modernost a POLITIKA. Wolfe, Moore a Friedrich například trvají na tom, že totalitarismus je protikladem demokratických forem vlády, zatímco Talmon a další stejně rozhodně a vytrvale hájí tvrzení, že totalitarismus je obzvláště útočnou formou demokracie, srovnávají ho s politikou masového člověka nebo masové společnosti a říkají, že "většina nástrojů masové demokracie je zároveň nástroji totalitarismu" (Eckstein a Apter, s.437), Podobně se lze setkat s tvrzením, že totalitarismus je forma režimu vyskytující se výhradně v moderní industriální společnosti (Eckstein a Apter), nebo naopak že je to forma, jejíž "základní koncepce... vznikla už před epochou industrialismu a nezávisle na něm" (Moore, s.74), Rozpory také panují v otázce, zda se tento termín týká formy vlády, a je tedy především politický, či zda popisuje typ společnosti, a je tedy spíše společensko-ekonomického charakteru, Bez dosažení shody v těchto otázkách je těžké určit, zda spor o totalitarismus zařadit spíše do debaty mezi liberály (hlasateli minimálního státu) a demokraty (bojovníky za sociální stát) týkající se rozsahu působnosti státu,nebo do debaty mezi demokraty a autoritáři o legitimitě moci - o problému lidové svrchovanosti, Zmatená historie myšlenky totalitarismu ukazuje, že to není jen sporný pojem, vztahující se k modelu svobody nebo demokracie, nebo hodnotově normativní myšlenka podobná všem významným politickým idejím, ale termín, jehož primární význam a použití jsou výlučně ideologické. Kdybychom tohoto termínu použili pro popis tak odlišných režimů jako byly nacistické Německo, stalinské Rusko, Platónova R,epublika, čínská dynastie, fašistická Itálie, sandinovská Nikaragua, Indie v období maurjské dynastie, Římská říše za Diokleciána, Ženeva za Kalvína, antická Sparta a Spojené státy nejen v šedesátých, ale i ve čtyřicátých letech devatenáctého století, chyběl by mu jakýkoliv užitečný společensko-vědní význam. Je to však přesto neocenitelný klíč k pochopení ideologie studené války a sociologie poznání v poválečné etapě. BRB

odkazy
Eckstein, H., Apter, D. ed.: Comparative Politics. New York: Free Press oť Glencoe, 1963.
Barber, B.R.: Conceptual foundations of totalitarianism. V: Totalitarianism in Perspective, ed. C.J. Friedrich, M. Curtis a B.R. Barber. New York: Praeger, 1969.
Moore, B., Jr: Political Power and Social Theory. Cambridge, Mass.: Harvard University Press, 1958.
literatura
Friedrich, C.J., Brzezinski, Z.: Totalitarian Dictatorship and Autocracy. New York:Praeger, 1967.
Talmon, J.L.: The Origins ofTotalitarian Democracy. New York: Praeger, 1961.