komunita Pojem "komunita" (nebo "společenství") se v politických rozpravách hojně používá, avšak nemá velkou informační hodnotu. Na jedné straně se zdá, že označuje konkrétní formy společenské interakce (ačkoli je předmětem sporu, o co se vlastně jedná), na straně druhé se jím obvykle míní označení něčeho positivního a hodnotného na takto definovaných společenských vztazích (i když různé politické proudy se neshodují, v čem ona hodnota spočívá). Jak levice, tak tradiční či romantická pravice si komunity vysoce cení, ale společenské podmínky a kvalita vztahů, které ji mají ztělesňovat, jsou v obou perspektivách velmi odlišné. Liberálové, kteří uznávají svůdnou moc volání po komunitě, nikdy v podstatě nenalezli zpÚsob, jak pojem komunity začlenit do liberální teorie, protože závazek LIBERALISMU k individuální svobodě je s komunitárními předpoklady v rozporu. Tyto složitosti však nikdy nevedly k poklesu užívání pojmu "komunita", zvláště jako legitimizujícího prostředku v kontextu sociální politiky a obecného blaha, kdy je emocionální síla pro-komunitní výzvy využívána k postavení politiky s minimálním empirickým obsahem do příznivého světla. Odtud pocházejí empirické a ideologické diskuse o povaze komunity. Oba typy diskuse, jak si ukážeme, jsou přitom vzájemně propojené. Vzhledem k daným složitostem je těžké vnést do těchto diskusí řád, nicméně je možno použít několik modelÚ, které je vyjasňují.
První model spojuje komunitu s místem, což má samozřejmě velmi silný historický základ. Němčina má například pro komunitu dvě slova, Gemeinde a Gemeinschaft. První se přímo vztahuje k místní komunitě, význam druhého je širší. Oba pojmy pÚvodně souvisely velmi těsně: Gemeinde se ve středověku vztahovala k 'úhrnu občanů s rovnými vlastnickými p~ávy k zemi, a odtud vyplývalo, že místo bylo synonymem komunity. Gemeinschaft v nynějším širším smyslu postihuje kvalitu mezilidských vztahú na konkrétním místě. V tomto významu není místo dostatečnou podmínkou komunity, protože příslušná kvalita vztahů nemusí být na konkrétním místě přítomná. Značnou část další diskuse o komunitě představují otázky specifikace kvalit vztahÚ definujících komunitu a to, předpokládají-li tyto kvality fysickou spřízněnost lidí, o které se jedná.
Jeden z nejdůležitějších a nejčastěji citovaných pokusů o identifikaci charakteristických rysÚ komunity můžeme najít v knize Společenství a společnost (Gemeinschaft und Gesellschaft, 1887) Ferdinanda Tonniese. Zde je vyslovena teze, že empirické kvality definující společenství (komunitu) jsou dány jejím pÚvodem. Zatímco rÚzné společnosti (asociace) mohou být vědomě budovány, zakládány či ustavovány, pravá komunita je organická, založená na krvi, příbuzenství, sdíleném bydlišti a místě, a také na společných postojích, zkušenostech, citech a dispozici.
Komunita je něco, do čeho se jedinec rodí a v čem roste. Komunita je postavena na vazbách jako je příbuzenství a nutně sdílené místo a nemÚže být vzkříšena nebo znovu vybudována; jejího zániku si mÚžeme všimnout nebo ho oplakat, ale nemůžeme ji obnovit. Ke komunitě nelze rozhodně dospět tak, že by se jednotlivci spojili za účelem uskutečnění svých specifických zájmÚ. V Tonniesově pohledu jednotlivci rozvíjejí ideu zájmů jen proto, že se narodili do určité komunity. Na rozdíl od společnosti či sdružení je komunita záležitostí zrození, postavení, zvyku a dispozice, a je tedy protikladem smlouvy a zájmu. Lokalita je nutnou podmínkou ke vzniku těchto kvalit, ne však podmínkou dostačující, neboť tyto kvality vyžadují společné bydliště zvláštního dnlhu.
Nejzřejmějším příkladem zde mÚže být předindustriální vesnická komunita.
Alternativní pokus o definici kvalit charakterizujících komunitu představuje MacIverova Komunita (Community, 1917), jež zaostřuje pozornost na "komunalitu" zájmÚ. Toto pojetí komunity má kořeny v ROUSSEAUOVĚ rozlišení OBECNÉ VŮLE a vůle všech. Komunita zájmÚ, jak ji Maclver vidí, není souhrnem individuálních soukromých zájmů, ale je spíše závislá na existenCi skupiny, která v tomto pohledu může být široká jako národ. Na rozdíl od Tonniese přijímá MacIver myšlenku, že komunita může být vytvořena vlilí, musí to však být vlile zvláštního druhu, konkrétně vÚle ke společnému dobru nebo upřednostnění společného zájmu skupiny. Protože je komunita věcí empirické míry společných zájmÚ, je záležitostí stupně těchto společných zájmů /l prvky Gemeinschaft i Gesellschaft mohou být nalezeny i v současných společnostech. Třetí model, rozsahem mnohem omezenější, je oproti Tonniesovi smířlivý k zájmovým komunitám, založeným na shromáždění jedinců se specifickými soukromými zájmy.
Zatímco podle MacIverova názoru se to, co se chce nazývat komunita, musí zakládat na společných zájmech, bezprostřední péči o blaho a postavení druhých, současný pohled bere uvažované zájmy jako soukromé a omezené. Typicky se tyto zájmy vztahují k dělbě práce, z čehož vyplývá teze, že mohou existovat komunity založené na soukromých zájmech a nemusejí být přímo svázány se sdíleným místem ani fysickou blízkostí, i když zde bude muset být společná zkušenost, na níž může být založen i společný zájem. Odbory a profesní a zaměstnanecké skupiny tedy mohou být za jistých okolností nazírány jako ztělesňující smysl pro komunitu. Tento model je svým zdÚrazněním individuálních zájmÚ a komunity jako specifického prostředku k jejich pozvednutí a rozšíření opačným extrémem modelu MacIverova.
Ve všech popsaných případech není fysické umístění dostačující podmínkou existence komunity. Pro MacIvera a Tonniese je to podmínka nutná, ale všichni se shodnou, že to, co společenské seskupení činí komunitou, je něco týkající Se kvality vztahÚ. Zatímco teoretikové zájmové komunity nevnímají fysické umístění jako absolutně nezbytné, například z případÚ zaměstnaneckých komunit plyne, že v širokém smyslu je sdílené bydliště nutné; například sdílené pozadí práce či profese (ač toto mÚže mít velmi různé geografické rozšíření překračující hranice stárn). Tvrdí se, že spory o empirické kvality, jež kgmunitní vztahy musí mít, by bylo možné obejít jakousi minimální definicí, požadavkem, aby tyto kvality zhmotňovaly smysl pro solidaritu a dávaly jednotlivcÚm pocit dÚležitosti. Není ovšem jasné, je-li to nějaký pokrok v diskusi. Dokonce i kdyby tato definice měla být přijata, což nemusí být, protože dělá komunitu například z rodiny, stále by ještě potřebovala další specifikaci. Jaké vztahy zmíněný smysl pro solidaritu a dÚležitost vymezuje? Pro Tonniese jsou to pouze vazby místně zprostředkované identity krve, příbuzenství, rasy a dispozice, pro MacIvera rozvoj společných zájmÚ, pro teoretiky zájmové komunity identita soukromých zájmÚ.
To tedy znamená, že zatímco solidarita a dÚležitost mohou definovat pojem komunity, interpretace těchto rysÚ mÚže přinést její odlišná pojetí. Vycházíme-li z faktu, že o kvalitách vztahÚ definujících komunitu se vedou spory, není překvapující, že tyto vztahy souzní do jisté míry s ideologickými rozdíly. Celý tradiční KONZERVATISMUS upřednostňuje spíše něco jako tOnniesovské chápání komunity s jeho dÚrazem na kořeny, přirozenou identitu a organické vztahy mezi jednotlivci, tedy komunitu osob spojených přirozenými vazbami, v protikladu k účelovému sdmžení založeném na smlouvě o podpoře zájmů.
V extrémní podobě se takové pojetí komunity mÚže stát hrozbou, jak tomu bylo v nacistickém využití myšlenky Volksgemeinschaft nebo v představě rasových komunit vymezených idejemi pokrevních vztahů a organické zakořeněnosti půdy a místa (viz RASISMUS). Socialista se na dmhou stranu přihlásí k pojetí komunity rozvinutému na základě Rousseaua MacIverem, ale vyžadovanou komunitu zájmÚ vidí jako reálnou až v socialistické společnosti budoucnosti (viz SOCIALISMUS). Kapitalistická společnost podle (\ tohoto názoru není vzhledem ke své konkurenční povaze a soukromému vlastnictví výrobních prostředkÚ - jež poskytuje' vše pronikající pozadí, na kterém jsou komunitní zájmy artikulovány - schopná vytvořit typ společných zájmÚ, které komunita vyžaduje. Navíc se v tradičnějších komunitách, odpovídajících Tonniesovu modelu svou provinčností, dosahuje opravdové shody společných zájmÚ, vyžadující odstranění třídních vztahů, obtížněji. Úzký vztah, který lidé mají k tradičním komunitám, totiž mÚže zbrzdit vývoj třídního vědomí, jež je podle MARXE nezbytným předpokladem socialistické revoluce a beztřídní společnosti. Podle marxistů navíc tradiční komunity ztělesňují vysoký stupeň falešného vědomí o povaze jejich konstitutivních vztahÚ. A konečně liberální či sociální demokrat, jenž staví do centra politického a společenského života individualismus a soukromý zájem, upřednostní zájmové pojetí komunity. Zatímco Tonnies viděl jednotlivce jako část plné komunity, v níž se má odehrát celý jeho život, liberál chápe lidskou přirozenost jako příliš složitou na to, aby ji mohl uspokojit jeden druh společenského řádu, jakkoli jsou jeho vztahy kvalitní a bohaté. Jednotlivci mají právo zvolit si komunitu jakou chtějí; dobrá společnost tedy komunitní prvky sama ani tak neztělesňuje, jako spíše poskytuje prostředí, v němž zájmové komunity všech druhÚ mohou najít své místo. (Viz také LIBERALISMUS.) RP

odkazy
Tonnies, F.: Community llnd Associll/ion, přel. CP. Loomis. New York: Haprer & Row, 1963.
MacIver, R.M.: Communi/y: A Sociologiclll Study. Londýn: Macmillan, 1917.
literatura
Nisbet, R.: The Sociologiclll TTl/di/ion. Londýn: Heinemann.1967.
Plant, R.: Communi/y llnd Ideology. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1974.