libertarianismus Jaké jsou legitimní funkce vlády? Libenarianismus, politické hnutí dvacátého století, mající své přívržence hlavně (i když ne pouze) v USA a Velké Británii, na tuto základní otázku politické teorie odpovídá radikálním zpi'1sobem. Přesněji vzato jsou ovšem dvě hlavní větve libenarianismu a každá z nich zaujímá k problému svi'1j zásadní postoj. Jedna skupina, anarchisté (viz ANARCHISMUS), hlásá, že každá vláda je nelegitimní. Druhá skupina, obecně nazývaná "minarchisté", zastává názor, že vláda mi'1že přiměřeně uplatňovat policejní ochranu, vynucovat dodržování smluv a zajišťovat obranu státu, ale nic víc. První dvě legitimní funkce vlády zahrnují i systém občanských a trestních soudi'1. Podle většiny minarchisti'1 však vládě nepřísluší pravomoc vybírat daně, dokonce ani na zabezpečení zmíněných potřebných funkcí. Anarchisté ovšem rniní, že tento "stát nočních hlídačil" je příliš široký a věří, že vládní funkce, jak je přijímají minarchisté, by bylo možné vykonávat prostřednictvím soukromých ochranných struktur. Někteří libertariánští anarchisté však jdou ještě dál a odmítají použití násilí vi'1bec, dokonce i v sebeobraně. Vyvstává ovšem otázka, proč libenariáni svi'1j postoj proti většině politických teorií tak vyostřují. Mají k tomu dva zásadní di'1vody. Za prvé, libenariáni zastávají extrémně nekompromisní doktrinu individuálních PRÁV, zvláště práva jednotlivci'1 na získání a držbu VLASTNICTVÍ. Jejich pojetí majetkových práva smluvní svobody vylučuje práva na zajištění blahobytu, protože podle libertariánského pohledu tato práva vyžadují nucenou práci ve prospěch druhých. Za druhé, libenariáni věří, že neomezovaný systém kapitalismu laissez-faire je nejvíce žádoucí společenský systém. Lidé nespoutaní státním donucováním by zřejmě takový ekonomický systém vytvořili, a to je také to nejlepší, co mohou udělat.
Tento pohled na ekonomiku proklamoval v řadě knih a článki'1 nejaktivnější poválečný intelektuál a obhájce tohoto hnutí, americký ekonom Murray N. Rothbard. Jako žák rakouského ekonoma Ludwiga von Misese spojil Rothbard ekonomiku laissez-faire svého učitele s absolutistickým pohledem na lidská práva a odrnitnutím státu, jak je přijal při studiu amerických individualistických anarchisti'1 devatenáctého století, zvláště Lysandera Spoonera a Benjamina Tuckera.
Rothbard sám představuje anarchistické křídlo hnutí. Svým dílem i osobním vlivem je nejdi'11ežitějším zakladatelem moderního libenarianismu. Hnutí upoutalo širší akademickou pozornost publikací knihy Anarchie, stát a utopie (Anarchy, State and Utopia, 1974) harvardského filosofa Robena Nozicka. Práce si zjednala respekt brilantností své argumentace a často bývá uváděna spolu s RAWLSOVOU Teorií spravedlnosti (1971) jako dílo, jež oživilo zájem vědeckého světa o normativní politickou filosofii. První část své knihy Nozick věnuje di'1kazu, že jedinci v přirozeném stavu (spíše v Lockeovském než Hobbesovském smyslu) by shledali, že v jejich zájmu je umožnit vznik "dominantní ochranné struktury", která by měla de facto mocenský monopol v daném teritoriu, čímž by ustavila "státu podobnou entitu". Při formování takové entity, pokud by byla uskutečněna přijatelnou cestou, by nemusela být znásilňována ničí práva. Takováto dominantní struktura však nemá žádnou pravomoc k zdanění. V druhé části knihy Nozick dokazuje, že stát nemá žádné legitimní pravomoci mimo funkce ochrany, obrany a spravedlnosti. Proti tomu, co nazývá "modelovou teorií" spravedlnosti, tj. proti teorii obhajující rozdělování majetku a příjmů určitým zpi'1sobem založeným na charakteristických vlastnostech lidí, staví svi'1j slavný příklad "Wilta Chamberlaina", na němž ukazuje, že zdánlivě nepatrné jednání mi'1že model rozbít. Předpokládejme, říká, že v rovnostářské společnosti všichni nabídnou Wiltu Chamberlainovi (známý americký atlet) čtvndolar, aby ho přiměli hrát basketbal. Výsledkem bude, že Chamberlain získá značný příjem. Odtud plyne, že uchování modelu by vyžadovalo neustálé zasahování do individuální svobody.
Problémům modelové teorie spravedlnosti se Nozick vyhýbá jejím nahrazením teorií historickou. V tomto pojetí, které mnoho přejímá z LOCKA, si jednotlivci nepotřebují mravně zasloužit svůj majetek. Potřebují pouze mít na něj právo. Jednotlivec může mít právo na majetek na základě pÚvodního spravedlivého nabytí nikým nevlastněného majetku nebo jeho získáním od osoby, která na něj má toto původní spravedlivé právo. Podrobnosti tohoto systému je nejlépe hledat v knize samotné, která obsahuje i pronikavou kritiku značně odlišného systému Rawlsova. Třetí část díla je pak pokusem ukázat, že libertariánská společnost naplňuje nejpřijatelnější definici utopického společenského řádu, v němž si osoby i skupiny mohou zařídit život podle svého. Nozickovy argumenty se v zásadních bodech opírají o mravní intuici. Někteří libertariáni tomuto pojetí oponují, snažÍCe se vyvodit libertariánské závěry z aristotelovského filosofického systému. Tito libertariáni byli značně ovlivnění americkým spisovatelem Aynem Randem, podle něhož je základem etiky racionální egoismus: nejvyšším cílem každého jednotlivce je rozvíjení sebe sama jako racionální bytosti. Z tohoto základu se Randovi žáci pokusili odvodit systém libertariánských práv. Mezi nejpřednější představitele tohoto směru patří američtí filosofové John Hospers, Eric Mack a Tibor Machan.
Ačkoli většina libertariánÚ zakládá svÚj názor na víře v individuální práva, nečiní tak všichni. Někteří, jako například David Friedman, kladou dÚraz na argumenty ekonomického charakteru a na teorii veřejné volby ve prospěch nesvázané tržní ekonomiky. V tomto je těžké je odlišit od klasických liberálÚ a propagátorů kapitalismu, kteří obvykle nejsou považování za představitele libertariánského hnutí v přísném smyslu slova, jako jsou Milton Friedman a Friedrich von HAYEK. Zvláště HayekÚv přístup k vládě zákona byl mezi libertariány velmi vlivný. DG

odkazy
t Friedman, D.: 77w Machinery oť Freedo111. New York: Harper and Row, 1973.
Hayek, F. van: The Constitutiol1 {dLiberty. Londýn: Routledge & Kegan Pant, 1960.
Machan, T.: HU111al! Rights and HU111a/1 Liberties. Chicago: Nelson. Hati, 1975.
t Nozick, R.: Al1archy, State, a/1d Utopia. New York: Basic; Oxford: Blackwetl, 1974.
Rand, A.: The Foul!tail1head. New York: Bobbs-MerrilJ, 1943.
t Rothbard, M.: Ethics oť Liberty. At]antic Highlands, NJ: Hul11anities Press. 1982.
_:Mal1, ECO/10111Y, a/1d State. Menlo Park, Caliť.: Institute for Hul11ane Studies, 1970.
_: Power and Market. Menlo Park, Calif.: Institote for Humane Studies, 1970.