SOFISMA, logický klam, téžfalacie, je úmyslně chybný úsudek, mající dokázat nepravdu a sloužící k cvičení logického postřehu nebo k oblouzení a zmatení protivníka v půtce. Mistři slovního šermu, staří sofisté a novodobí demagogové v tom dosáhli veliké dokonalosti a jejich úskoky je často těžko prohlédnout; na logických klamech bývají vybudovány celé filosofické systémy, např. Berkeleyův, opřený, jak přesvědčivě ukázal Russell, o dvouznačnost pojmu idea, vlivné politické, ajakještě uvidíme, národohospodářské teorie; i podívejme se najejich hlavní typy. I. Nejčastější figura sofismatu je ekvivokace, jež záleží v tom, že téhož slova užíváme v několikerém smyslu. Kdo např. potírá dialektický materialismus výtkou, jež platí materialismu vulgárnímu (viz Materialismus a idealismus), dopouští se typického klamu ekvivokačního. Nejobvykleji se užívá ekvivokace ve figuře, jíž se odborně říká quaternio terminorum neboli čtveřice termínů; tento klam hřeší proti prvnímu pravidlu sylogismu (viz Úsudek, III), jež stanoví, že v sylogismu se smí operovat jen s třemi pojmy; pomocí ekvivokace však sofista nepozorovaně vpašuje do sylogismu pojmy čtyři. Např.: Kozy dávají nejlevnější mléko. Nejoblíbenější tělocvičné nářadí jsou kozy. Nejoblíbenější tělocvičné nářadí dává nejlevnější mléko. II. Amfibolie je dvojznačnost založená nikoli na ekvivokaci, tedy nikoli na dvojím významu slova, nýbrž na nejasné gramatické konstrukci věty. Vyzvu-li někoho, aby mi spočítal, kolik je dvakrát dvě a tři,je to úloha amfibolická, neboť může znamenat 2 x 2 + 3 = 7 nebo 2(2 + 3) = 10. Amfibolické byly některé staré věštby, např.: Ibis redibis non morieris in bello. V této věštbě není jasné, kam patří záporka .non", a proto význam věty je dvojí: Půjdeš, vrátíš se, nezemřeš ve válce anebo Půjdeš, nevrátíš se, zemřeš ve válce. III. Fallacia accidentis neboli sofisma případku záleží v tom, že nějakou náhodnou nebo přívlastnou okolnost aplikuji na obecné pravidlo, např.: Obědvám vždy to, co jsem si dopoledne koupil. Koupil jsem si dnes dopoledne syrové maso. Budu tedy obědvat syrové maso. Nebo: Ten, kdo vráží nůž do živé osoby,je vrah. Chirurgové to dělají, tedy chirurgové jsou vrazi. „Veliké množství slavných argumentů," praví Stuart Mill ve své Logice, ,jsou právě sofismata tohoto druhu, např. sofisma, jež Adam Smith a ostatní národohospodáři nazývají merkantilnÍ teorií. Tato teorie vychází z obecně uznané věty, že všechno, co vynáší peníze, obohacuje, a že tedy čím kdo má víc peněz, tím je bohatší. Z toho se usuzuje, že obchodní transakce, při níž ze země odejde víc peněz, než kolik se j ich vrátí, je ztráta, a že se proto peníze musí v zemi zadržet pomocí zákazů dovozu, celních hranic a podobných opatření. To se děje proto, že se zapomíná, že člověk je bohatý penězi jedině tehdy, může-li si za ně koupit to, co má cenu peněz, tedy s podmínkou, že mu nic nebrání ve volných nákupech. Premisa je tedy pravdivá pouze za jistých okolností, kdežto merkantilnÍ teorie z ní vychází, jako by byla pravdivá bezvýhradně, a dochází k závěru, že rozmnožování peněz je rozmnožováním bohatství, i když toho rozmožení bylo dosaženo za okolností odporujících podmínce, bez níž peníze nemohou být bohatstvím." IV. Saltus in probando, skok v důkaze, je klam, jehož se dopustíme, zamlčíme-li nějakou okolnost, která našemu tvrzení odporuje. Toto sofismaje nesmírně oblíbené v politickém životě. V. Circulus vitiosus neboli bludný kruh vznikne, říkám-li jinými slovy totéž, co jsem měl dokázat, např.: Cajus je špatný člověk, protože má bídný charakter. VI. Petitio princi ipii, před jatý důvod, je klam, který záleží v tom, že nějakou větu dotvrzujeme z toho, co teprve máme dokázat, např.: Socialismus je neudržitelný, protože odporuje lidské přirozenosti. – Napřed bychom musili dokázat, že socialismus odporuje lidské přirozenosti, a závěr, že je neudržitelný, by pak vyplynul automaticky. VII. Ignoratio elenchi neboli nedbání záhady je klam v politice také velmi oblíbený; dopouští se ho ten, kdo dokazuje něco jiného, než co měl dokázat, nebo kdo vyvrací to, co nikdo netvrdí. S tímto klamem se potkáváme v polemické literatuře napořád. Někdo je veřejně obviněn z nepoctivosti; místo aby dokázal svou poctivost, napadený začne pomlouvat toho, kdo jej obvinil, že klame svou ženu, že zpronevěřil sirotčí peníze apod. VIII. Proton pseudos, počáteční lež, je klam oblíbený zvláště ve filosofii, kde ze základní na pohled nevinné, ale nesprávné věty se dochází k dalekosáhlým, často nebezpečným a mravně pochybeným závěrům. Tak např. ze sofistické teze, že člověk je měrou všech věcí, plyne mravně nepřijatelný důsledek, že účel světí prostředky a že silný je vždy v právu, ať dělá co chce. O tom vykládám podrobněji v hesle Protagoras. Těmito osmi figurami ovšem není vyčerpána celá říše logického klamu a šalby; nicméně chytrácké argumentace, s nimiž se běžně setkáváme v polemikách, jsou více nebo méně rafinované variace těchto prastarých základních typů. [BACK] |