POZITIVISMUS. Slovo pozitivní znamená jistý, určitý, spolehlivý; a tím je vyjádřena všechna filosofie pozitivismu. Pozitivistický filosof se nezajímá o nic jiného než o danou, faktickou skutečnost, o to, co jest a co nám naše smysly předvádějí; tzv. poslední příčiny světa a života na něm, tzv. ideje, ideály a absolutní pravdy, ho nezajímají z toho prostého důvodu, že (podle jeho názoru ovšem) neexistují: „všechno je relativní: toť jediný absolutní princip", řekl otec pozitivismu Comte a vytyčil tak hranici mezi pozitivisty a agnostiky, kteří se stejně jako oni nestarají o absolutno, ale toliko proto, že popírají jeho poznatelnost; jeho existenci přitom uznávají. Pro pozitivistu jediným účelem vědeckého poznání je zjednávat člověku vládu nad věcmi, předvídat (ovšem bez fantazie) dění na světě a zařizovat se podle toho. Teologii a metafyziku považuje pozitivista za znaky nižších vývojových stupňů lidstva; pozitivismus je znak vývojového stupně nejvyššího.

Tím, že se pozitivismus omezuje na sbírání skutečností a odmítá pátrat po jejich smyslu, přestává takřka být filosofií; poslední úkol, který jí tu zbývá, jest účelné pořádání jednotlivých věd, aby se staly přehlednějšími a způsobilejšími pro život praktický. Podivný je úděl filosofie: byla-li ve středověku služkou teologie, stává se čím dál tím více služkou vědy. – Viz též Empiriokriticismus.


[BACK]