vykořisťování V politickém myšlení je užití termínu téměř vždy kritické: vykořisťovat někoho znamená nespravedlivě využívat jeho schopnosti. Pojem se vyskytuje zejména v Marxově díle, i když může být využíván nemarxisty a k nemarxistickým záměrům.
"Teorie vykořisťování" se ve svém nejširším pojetí zabývá otázkou, jak jedna osoba nebo skupina vykořisťuje jinou osobu či skupinu tím, že od nich získává zboží a služby, na něž nemá vykořisťovatel žádný opravdový nárok. Tak jsou v téměř každém pojetí spravedlnosti vykořisťováni otroci, protože plody jejich práce jsou zabaveny jejich pány, aniž by otroci dostali náhradu. Avšak většina politických teorií vykořisťování ani nepotřebuje, ani se mu nedostává nějakého zpracování, protože cokoli, co se o něm vypoví, přímo vyplývá z koncepce SPRAVEDLNOSTI, jež je implicitně či explicitně v těchto teoriích obsažena. Tom PAINE například považoval ancien régime za vykořisťovatelský, neboť zastával názor, že majetková práva pozemkové aristokracie se opírala o brutální sílu podporovanou pověrou a že ti, kdo monopolizují pozemkové vlastnictví, vykořisťují ty, kdo na něm pracují, neboť jim berou vše, co z nich mohou získat.
MARXOVA teorie vykořisťování je zajímavá jednak proto, že je integrální součástí jeho teorie zisku za kapitalismu, jednak pro jeho tvrzení, že se nijak nezajímá o spravedlnost. Teorie vykořisťování je tak řečeno druhou stránkou teorie nadhodnoty. Marx stejně jako před ním už jiní - měl za to, že PRACOVNÍ TEORIE HODNOTY neřeší tvorbu kapitalistova zisku. Za dokonalé konkurence nakupuje kapitalista veškeré vstupy za jejich plnou hodnotu a nemůže je prodat za víc, než je jejich plná hodnota; bylo tudíž záhadou, jak sloučením vstupů mohl zvýšit hodnotu toho, co dal dohromady. Jaká alchymie způsobila zisk? Bylo nesmyslné tvrdit, že kapitalistovo kombinační úsilí je zdrojem ,hodnoty, protože to z kapitalisty dělalo dalšího námezdního pracovníka, kterým očividně nebyl, a velikost jeho zisku závisela na množství kapitálu, jehož využíval, nikoli na úsilí, jež svému podnikání věnoval. Takové odpovědi, jaké nabízel například 1. S. Min, že zisk byl odměnou kapitalistovi za jeho "abstinenci", byly odmítnuty jako nesmyslné. Bylo zcela jasné, že kapitalista se ničeho nezříká a jestliže "kapitál" znamenal kapitálové vybavení a podobně, bylo zřejmé, že nenabízel alternativu spotřeby či investice ve všech případech.
Marx došel k závěru, že jeho předchůdci si nepovšimli, že to, co kapitalista nakupuje od dělníka, není práce, ale pracovní síla, schopnost pracovat po období smlouvy. Ta byla prodávána a kupována za svou plnou hodnotu, totiž za minimální nutnou mzdu což představovalo množství práce potřebné k vyprodukování dělníka připraveného k práci. Co však kapitalista dostával, byla skutečná práce dělníka, a tak dostával hodnotu, kterou tato skutečná práce přidávala. Zisk byl rozdílem mezi tím, co bylo potřebné k obnovení dělníkovy pr~covní síly, a tím, co dělníkovo úsilí skuteČně vyprodukovalo. Míra, v níž byli dělníci vykořisťováni, byla poměrem zvláštní hodnoty neboli "nadhodnoty" k hodnotě pracovní síly.
Mnoho stránek bylo popsáno k otázce Marxova názoru na nespravedlnost vykořisťování. Zdá se zřejmé, že Marx byl schópen tvrdit, že rozdíl mezi "vynucenou prací" poddaného nebo otroka a prací vykonávanou "svobodným dělníkem" za kapitalismu - na kterém obhájci kapitalismu trvali ....: byl při hlubší analýze iluzí. A právě jako feudální vlastník půdy vykořisťoval své poddané, jelikož od nich získával nezaplacenou práci, tak i kapitalista vykořisťuje své dělníky. Je-li to podle Marxe nespravedlivé, je už těžší odhadnout. Podle něj má kapitalista "plné právo" na pracovní sílu, kterol,l zakoupil, takže označil za utopisty všechny socialisty, kteří si stěžovali na nespravedlnost kapitalismu.
Často říkal, že žádná doba nemohla přijmout vyšší normu spravedlnosti, než dovolovaly její výrobní vztahy. Nicméně je těžko pochopit, proč by měl Marx trvat na tom, že dělník koná vynucenou práci, jejíž plody mu byly ukradeny, aniž by si přál proti této nespravedlnosti protestovat. Vysvětlením je snad to, že Marx předvídal komunismus jako společnost mimo právo a spravedlnost a obával se povzbuzovat ty, kteří - jak si myslel - měli za cíl chiméru spravedlivé kapitalistické společnosti. AR

odkazy
t Marx, K.: Critique oť the Gotha Programme (1875). V: Marx and Engels: Selected Works. Londýn: Lawrence & Wishart, 1968.
literatura
Elster, J.: Making Sense C!ťMarx, kapA. Cambridge: Cambridge University Press, 1985.
Lukes, S.: Marxism and MoraUty. Oxford: Clarendon Press. 1985.