třída Společenská třída je teffiÚn popisující rozdělení společnosti. V životě společnosti mohou být identifikovány tři oblasti či "roviny":

(1) oblast, kterou můžeme pojmenovat ekonomická struktura, sestávající ze vztahů ve sféře produkce, směny zboží a služeb - sociálních vztahů nezávislých na individuální vůli.
(2) intersubjektivní a mnohoznačná oblast sociálního vědomí, svět viděný "zevnitř" živé zkušenosti, jež zahrnuje pohledy jedinců na sebe i na druhé.
(3) oblast konání, jak individuálního, tak kolektivního, v různých sférách života, zahrnující směr chování jedinců jako soukromých osob, spotřebitelů, dělníků, občanů, orientující jejich životní styl, volební preference a organizaci v industriální i politické rovině.

Stručně můžeme říci, že třídy v dané společnosti existují v té míře, v níž existují signifikantní vazby mezi vy jmenovanými třemi rovinami společenského života: jestliže ekonomicky determinované postavení významně koreluje s lidskou zkušeností a jestliže obojí ovlivňuje to, jak se lidé chovají jako spotřebitelé, pracující nebo občané, jak žijí, jak se organizují, jaké strany podporují atd.
K porozumění nám poslouží následující myšlenkový experiment. Představme si společnost, ve které žádné takové vazby nejsou. Zaměstnání či tržní postavení člověka nemá absolutně žádnou souvislost s jeho chápáním sebe sama či interpretací jeho společenského světa (charakterizovaného zcela jiným způsobem, například na základě příbuzenských vztahů nebo náboženství) a ani se nevztahuje k jeho individuálnímu nebo kolektivnímu jednání, jež je zcela nepředvídatelné. Dalo by "se říci, že v takové společnosti existují třídy? Teorie třídy můžeme vnímat jako spojitý řetěz, na jehož opačných koncích nacházíme klasické postoje MARXE a WEBERA. Marxův obraz je velmi ostrý a přesný. Vazby mezi rovinami jsou nejen dosti úzké, ale také jednosměrné: kauzální tok jde z ekonomické struktury skrze vědomí ,až ke konání. V čase "proti sobě stojí dvě velké,. třídy, buržoasie a proletariát" (Komunistický manifest, § 1), definované svým postavením ve výrobních vztazích a postupně konsolidované v systému kapitalismu. Tyto dvě velké třídy do sebe postupně absorbují jiné třídy, r:ozvíjejí třídní vědomí a politické a industriální organizace a nevyhnutelně směřují k revolučnímu konfliktu, který skončí až rozdrcením kapitalismu. Tento obraz je však chudý a omezený, a to za prvé zaostřením na výrobní vztahy (konkrétně na vlastnictví výrobních prostředků), za druhé na svět práce a politiky a za třetí na iridustriální a politickou činnost.
Weberův obraz je oproti tomu mnohem širší. Vazby mezi oblastmi jsou volnější a kauzální tok,'ll1ůže probíhat v mzličných směrech: od ekonomického postavení k vědomí a konání, ale také například od sdíleného statutu a náboženské víry k ekonomické struktuře či politické organizaci. \~avíc tu nenajdeme žádný všezahrnující příběh vývoje od třídní struktury přes třídní vědomí až k třídnímu konání, ani teorie "třídních zájmů", které by takový vývoj mohly ~ysvětlit; historické možnosti jsou mnohem otevřenější a mnohem méně determinované. Záběr jde ve všech rovinách do mnohem větší šíře: na strukturální rovině nezahrnuje pouze výrobrtí vztahy, ale i sféru "cirkulace" a "tržní pozice" (ačkoli si Weber podobně jako Marx myslel, že vlastnictví či nevlastnictví majetku je pro všechny třídní situace základní). V rovině vědomí a konání zahrnuje etnikum, náboženství, statut atd., sféru spotřeby a distribuce i svět práce a politiky.
Která teoretická pozice je lepší, posoudí každý sám podle svých kriterií. Posuzujeme-li teorii jako koherentní teoretické schema, které sice mnoho riskuje, ale které má nezanedbatelnou vysvětlující a prognostickou sílu, pak Marxovo pojetí nepochybně vítězí. Posuzujeme-li ji však jako analýzu současných společností, která riskuje mnohem méně tím, že více spojení a vývojových možností ponechá otevřených, je lepší svou popisnou přiměřeností teorie Weberova. Dnešní třídní teorie vycházejí z jednoho či druhého pólu, respektive z obou, s předsevzetím oba póly smířit: neomarxisté se snaží popsat "relativní autonollŮi" vědomí a politiky, neoweberovci hledají principy, jimiž by mohli vysvětlit různé founy podřízenosti a nerovnosti.
Třídní vztahy vznikají podle marxistů na základě VYKOŘISŤOVÁNÍ (přivlastnění si nadhodnoty vytvořené prací podřízeného nadřízeným), zatímco podle weberovců je rozhodující MOC (omezování přístupu ke zdrojům a možnostem prostřednictvím "sociálního uzavření"). V obou pojetích jsou však vztahy mezi třídami asymetrické, antagonistické a zahrnují protikladné zájmy, z jejichž střetu vycházejí někteří jako vítězové a jiní jako poražení. Samozřejmě byly vykreslovány i jiné, poněkud harmoničtější vztahy mezi třídami, jež jsou historicky význačné, v linii od Adama SMITHE až po nedávné americké funkcionalistické teorie vrstev. Nejsou to dnes však pohledy převládající. Neomarxisté se zabývali otázkami, kudy vedou hranice mezi třídami, jak chápat "mezitřídy" a v nedávné době i tím, jak popS-at vykořisťování obecněji. Neoweberovci, vymezující třídy na základě modů kolektivního konání, se snaží ukázat, jak právo na výrobní zdroje, členství ve stranách nebo rodové danosti mohou tvořit různý základ pro sociální uzavření v boji o výhody při rozdělování. Obecně však v diskusi dominuje weberovské kontinuum. SL

literatura
Giddens, A.: The Class Structure (Jr the Advanced Societies. Londýn: Hutchinson, 1973.
Ossowski, 5.: Class Structure in the Social Cof!Sciouness. Londýn: Routledge & Kegan PaDl, 1963.
Wright, E.O.: Classes. Londýn: Verso, 1985.