populismus Termín s množstvím významů, jež lze přibližně rozčlenit do dvou kategorií: "agrární populismus", který představuje četná radikální hnutí a společensko-ekonomické doktriny spojené se zájmy rolníků a malých farmářů; a "politický populismus", tedy postoje, činnosti a metody založené na odvolání se k "lidu". Každá z těchto kategorií zahrnuje množství různých jevů.

Agrární populismus
Dva modelové příklady, jež zde uvedeme americký a ruský populismus - jsou navzájem velmi odlišné. Americká Lidová strana z devadesátých let devatenáctého století, jejíž příznivci razili termín "populista", byla venkovským hnutím vyrůstajícím z nespokojenosti farmářů západních a jižních států s ekonomickými poměry. Populisté vyhlásili za svůj cíl "navrácení vlády republiky do rukou ,prostého lidu"', odsuzovali finančníky a požadovali vládní zásahy na pomoc malovýrobcům a neomezenou ražbu stříbrných mincí jako prostředek proti inflaci. Když v roce 1896 utrpěl W. J. Bryan, demokrat, který vedl svou kampaň především na populistické platformě, porážku v presidentských volbách, zhroutilo se i toto hnutí.
Narodničestvo (narodnictví, populismus) bylo oproti tomu fází ruského revolučního hnutí v devatenáctém století, hnutí, v němž si radikální intelektuálové idealizovali rolnictvo a věřili ve vybudování nové socialistické společnosti na základě tradice občinové kultury, která přežila na ruském venkově. Ve vrcholném období tohoto hnutí, v roce 1874, se mladí intelektuálové vydali "k lidu", zaplavili venkov, aby hlásali evangelium agrárního socialismu. Když se však ukázalo, že rolníci zůstávají k tomuto ideálu hluší, obrátili se někteří z narodniků k terorismu a podařilo se jim uskutečnit atentát na cara. Populismem se také označuje široká škála hnutí a teorií, jejichž ústředním motivem jsou problémy venkovských malovýrobců čelících modemizaci. Taková hnutí často vidí ideál v pospolných tradicích vesnického živo~ a usilují o nalezení střední cesty mezi velkým kapitalismem a byrokratickým socialismem. Ať už tito populisté vzhlížejí k většímu rozdělování soukromého vlastnictví nebo k decentralizovaným podobám socialismu, je jim společný nepřátelský postoj vůči hierarchické organizaci a orientace na místní spolupráci mezi rovnými. Podle těchto měřítek mohou být za populisty pokládáni PROUDHON, GÁNDHÍ a Nyerere, a pod kategorii populismu spadají distributismus, větší část římskokatolického sociálního učení a hnutí "zelených" ve východní Evropě po první světové válce. Populismus tohoto typu byl spojen s ekonomickým myšlením a často se zaměřuje na problémy třetího světa (viz například Schumacher). Kritiku této teorie podává Kitching.

Politický populismus
Populismus jako politický postoj znamená především odvolání se k "lidu", většinou proti elitě, často také proti outsiderům a cizincům. Může nabývat různých forem. Víra v lid může vyústit bezprostředně v populistickou DEMOKRACII, jež je nepřátelská vůči reprezentaci a snaží se udržet v rukou řadových občanů nejvyšší možnou moc. Typickými institucionálními opatřeními jsou zde referendum o zákonech, které pomíjí zastupitelský sbor, lidová iniciativa, jejímž prostřednictvím mohou voliči obejít své zástupce a iniciovat návrhy zákonů, o nichž se bude hlasovat v referendu, a právo odvolání, kterým mohou být reprezentanti přinuceni projít předčasnými volbami, nejsou-li jejich voliči spokojeni. V důsledku populistického tlaku z počátku dvacátého století mají mnohé státy USA ústavní opatření tohoto druhu. V tomto smyslu lze populismus chápat jako krajní formu demokracie. Přímé odvolání se na lid má však často problematický účinek, a označení populista lze také aplikovat na charismatické diktátory, kteří získávají moc (v minulosti běžným) uplácením mas podle hesla "chléb a hry". Za klasický případ je pokládán Peronův nástup k moci v Argentině, ačkoli za populisty byli často označováni i Hitler a de Gaulle, V parlamentním systému je možno obvinit politika z populismu, pokud porušuje konsensus liberální elity tím, že zneužívá lidových předsudků proti cizincům, lidem s nějakou úchylkou či etnickým menšinám. V tomto smyslu má populismus nebezpečný nádech zpátečnictví, netolerance k různosti a nepřátelství vůči individualismu, intelektu a kultuře.
Jiným způsobem, jak se dovolávat "lidu", je soustředit se na onen smysl tohoto víceznačného pojmu, který odkazuje k národu jako k celku, a zdůraznit jeho integrující konotace. Politika je pak možno označit za populistu, vyhýbá-li se ideologické odpovědnosti a nárokuje-li si mluvit jménem celého národa a nikoli jen jménem nějaké frakce, strany či třídy, nebo náleží-li k nějaké "všechny lidi pojímající straně", jíž ve značné míře chybí zásagy a ve své politice je eklektická. Populistická rétorika se často za takových okolností používá, aby se obešly konkrétní problémy, avšak může také vyjádřit názory a nespokojenost, pro něž nebylo v zavedených politických postupech místo a neexistovala možnost, jak jim dát průchod. Obsah populistické politiky je tudíž proměnlivý v závislosti na politickém systému, někdy zahrnuje i témata agrárního populismu, jindy s ním má jen málo společného.
Přestože je možné identifikovat jakýsi protopopulismus i v předmoderních dobách, je populismus v podstatě moderním fenomenem, jehož agrární forma vznikla v důsledku hospodářské modernizace a politická podoba se utvářela v souvislosti s politickou mobilizací mas. V druhé polovině našeho století se status populistických idejí a přístup akademických kruhů k nim nápadně proměňuje.
. Zatímco v polovině století byl agrární populismus odmítán liberálními i marxistickými ekonomy a politický populismus se dával do souvislosti s nacismem a maccarthysmem a intelektuálové v něm spatřovali nebezpečí, od šedesátých let zájem o problémy třetího světa znovu aktualizoval agrární populismus a současně útok na "demokratické elitářství" opět uvedl do módy taková populistická opatření jako například referendum. Vyplynulo z toho mimo jiné i příznivější hodnocení historie populistického hnutí, zejména amerického populismu (viz například Goodwyn). MEC

odkazy
Goodwyn, L: Democratic PromiO'e: the Popu list Moment in America. New York: Oxford University Press, 1976.
Kitching, G.: Development and Underdevelopment in Historical Perspective: Populism, Nationalism and Industrialization. Londýn: Methuen, 1982. .
Schumacher, E.: Small is Beautif'ul. Londýn: Blond & Briggs, 1973.
literatura
Canovan, M.: Populism. Londýn: Junction, 1981.
lonescu, G., Gellner, E.: Populism: Its Meanings and National Characteristic. Londýn: Weidenfeld & Nicolson,1969.