patriarchalismus Pohlížíme-li na patriarchalismus historicky, pak znamená teorii či doktrinu, podle níž je politická autorita důsledkem vlády v rodině, je od ní odvoditelná nebo na tomto základě rozlišitelná. Patriarchalismus je tradičně absolutistický a soustřeďuje se na vliv a pravomoci otce-manžela, kterého považuje za "přirozenou" autoritu.
Patriarchalismus lze spojovat především s anglickým royalistou sedmnáctého století sirem Robertem FlLMEREM a jeho knihou Patriarcha (vyšla až v roce 1680 a stala se terčem LOCKOVA útoku ve Dvou pojednáních o vládl). V celé historii myšlení nacházíme aspekty západního politického aspekty patriarchálních doktrin, zvláště v podobě quasi-antropologických pojednání vývoje politické organizace od primárního a přirozeného rodinného spojení. Protestanti od reformace užívali přikázání desatera "Cti otce svého i matku svou" (Exod. 20; 12), aby vysvětlili a obhájili povinnost poslouchat všechny, kdo jsou nám nadřazeni - mistry, učitele, duchovní a státní úředníky. Tato doktrina se postupně dostala do výuky katechismu a pomohla šířit obraz světa, v němž jsou domácnost, hospodářství a obec sladěny v harmonii. Rozšíření rodinného či patriarchálního pojetí počátků občanské společnosti jako odpovědi na teorie PŘIROZENÉHO STAVU a SPOLEČENSKÉ SMLOUVY a jako obrany ABSOLUTISMU božského práva ve stuartovské Anglii vymezuje dobu, kdy se patriarchalismus objevil jako jednotná teorie politického závazku. Právě tuto teorii rozbil svým útokem Locke spolu s jinými mysliteli, i když antropologické učení a tradiční struktura domácnosti byly vÚči jejich kritice imunní.
Současná společenská kritika používá slova "patriarchalismus" ve vztahu k rodině ovládané muži a nespravedlivým a represivním praktikám a institucím ve společnosti, jež z tohoto výsadního postavení vycházejí. Tvrdí, že taková praxe přetrvá do té doby, dokud se nezmění samotná rodina. GJS