imperialismus Slovo "imperialismus" se užívá v mnoha významech. Může se vztahovat k světovému systému politické nadvlády nebo ekonomického vykořisťování, k politice obrany nebo expanze imperia, k ideologii podporující imperiální ambice (původní smysl slova) nebo dokonce k individuálním činům agrese. Všechna tato různá užití odpovídají různým aspektům složitého historického procesu, vrcholícího na začátku dvacátého století, v němž se několik zemí stalo dominantními světovými mocnostmi, ať už přímými výboji, nebo prostřednictvím méně formálních vojenských a ekonomických tlaků. (Předkapitalistická imperia jsou jasně odlišným jevem, kterým se zde nebudeme zabývat.) Studiem imperialismu se v řadě svých teorií zabývali hlavně marxisté (viz MARXISMUS), kteří předložili řadu teorií. Všichni se shodují na tom, že imperialismus má kořeny v kapitalismu, ačkoli v jiných věcech se shodují málo. Obecně vysvětlují imperialismus na základě ekonomických zájmů soukromého kapitálu, nicméně přesně vysvětlit, jak se soukromým zájmům podařilo získat na svou stranu státní podporu, často nedokážou. Někteří nemarxističtí myslitelé se přiklánějí k mimoekonomickým výkladům a jiní se domnívají, že žádná generalizace zde není možná. Zda může jedna teorie pokrýt celé dějiny moderního imperialismu, je skutečně diskutabilní.
"Klasičtí marxističtí" teoretikové imperialismu z počátku dvacátého století se snažili vysvětlit vznik intenzivní mezi-imperialistické rivality a bojovného nacionalismu v Evropě své doby. Hlavní proud argumentace, určovaný Hilťerdingem a Bucharinem, považoval mezi-imperialistickou rivalitu za důsledek vzestupu monopolů. Vznikající národní monopoly propojené s bankami hledaly ochranu proti soupeřům za celními hradbami, a podporovaly pak dobyvačnou politiku v zájmu rozšíření svých chráněných trhů.
LENIN, nejcitovanější a možná nejoriginálnější člen této školy, datoval počátek "imperialistického stadia" kapitalismu do roku 1900. Hilťerdingovy a Bucharinovy argumenty spojil s tezemi nemarxistického ekonoma Hobsona o tom, že nadbytečný kapitál je nutné investovat v koloniích, protože domácí trhy jsou omezeny masovou chudobou.
Tyto teorie vysvětlují přinejlepším pouze jednu epizodu dějin imperialismu. Těžko říci, jak by vykládaly následující zhroucení imperiální formy a ukončení mezi-imperiálního soupeření (nepočítáme-li za imperialistický Sovětský svaz). Jejich faktický základ je každopádně sporný, protože monopoly nebyly v období kolem roku 1900 zdaleka tak rozšířené, jak marxisté tvrdili, a do kolonií proudil jen malý zlomek exportu a investic. Mnozí moderní autoři se zase zaměřují na historické kořeny technické a ekonomické zaostalosti třetího světa. Teoretikové "závislosti" dokazují, že kapitalismus je od patnáctého století světovým systémem, ve kterém "centrum" vykořisťuje "periferii". Centmm se rozvíjí, zatímco periferie trpí "podvyvinutostí". Problém teorie závislosti spočívá v tom, že nemůže vysvětlit, proč se některé periferní oblasti pmdce rozvinuly, zatímco jiné ne. Třetí proud marxistického uvažování vychází z Marxových článků o Indii (1853).
Marx dokazoval, že bezprostřední dopad britské vlády v Indii byl zhoubný, ale že v konečném důsledku přinese počátek procesu kapitalistického rozvoje. Warren tuto tezi vzkřísil; argumentoval, že imperialismus ("průkopník kapitalismu") položil základ všeobecnému rozvoji, který nastává po získání nezávislosti. I jeho teorii lze kritizovat pro neschopnost vysvětlit rozličné osudy rozdílných oblastí. Marxistická díla o "výrobních způsobech" (které zmapoval Foster-Carter) se snaží vysvětlit ruznorodost vlivu imperialismu po celém světě na základě společensko-ekonomických systémů, se kterými se kapitalismus při své expanzi střetl. Nemarxističtí historikové, zvláště Robinson a Gallagher, také kladli důraz na podmínky periferie, přičemž tvrdili, že imperiální mocnosti dávaly přednost neformální kontrole, ale byly vtaženy do místních konfliktů, takže nakonec skončily zavedením přímé imperiální vlády z nedostatku funkční alternativy. Tyto teorie pravděpodobně představují nejlepší cestu ke studiu imperialismu, neberou ale v ůvahu síly, které poháněly státy v centru k tomu, aby se zapletly do záležitostí periferie. Funkci tohoto chybějícího článku plní analýza kapitalistické ekonomiky podle Marxe (a SCHUMPETERA): kapitalismus podpomje kontinuální ekonomický a technický rozvoj; poprvé se etabloval v Evropě, takže se Evropa dostala rozhodujícím způsobem do čela. Současně přivedlo hledání nových trhlI, exotických produktů a levných surovin obchodníky podporované svými domácími vládami do méně rozvinutých zemí. Model imperialistického pronikání závisel na okolnostech a ceně použitelných strategií, vhodných pro ,každý jednotlivý případ.
Zbývá vysvětlit pád imperialismu. Po roce 1945 se přímá imperiální vláda stala vzhledem k lidovému odpom nepřípustně drahá a navíc v situaci, kdy byl kapitalismus již dobře e~ablován, přestala být nutná. Obchod i investice mohly probíhat bez přímé politické kontroly. Dekolonizace se navíc urychlila slabostí evropských koloniálních mocností. Dominantní velmocí se staly USA, které prosazovaly politiku relativně volného obchodu a nepřímého řízení, a to subvencováním přátelských vlád a tlakem na vlády nepřátelské. Zda i toto je "imperialismus", je diskutabilní. Budoucnost periferních států bude podobně jako dříve záviset hlavně na rozvoji v těchto oblastech. Některé země se vyvíjejí pmdce a brzy dosáhnou skutečné politické nezávislosti, zatímco jiné pravděpodobně zůstanou slabé a přinejmenším v dohledné budoucnosti závislé. AAB

odkazy
Bueharin, N.: Imperialism and World Economy (1915). Londýn: Merlin, 1972.
Lenin, V.l.: lmpetialism: the highest stage of capitalism (1916) V: Selected Works. sv. I. Moskva: Foreign Languages Publishing House, 1950. (Český překlad Imperialismus jako n~ivyšší stadium kapitalismu vyšel v řadě reedieí.) , Marx, K.: On Colonialism and Modernization. ed. S. Avineri. New York: Doubleday Anehor, 1969.
Frank, A.G.: Capitalism and Underdevelopment in Latin America. New York: Modem Reader Paperbaeks,1969.