bratrství Jako politická idea označuje bratrství vztahy mezi občany nebo uvnitř specifické skupiny, jež jsou - podobně jako ideální vztah mezi sourozenci - charakterizovány pocity lásky, společného svazku a oddanosti sdíleným či podobným cílům.
Bratrství - tak jako politika - není ani automatické, ani bezkonfliktní. Vztah mezi bratry neznamená jen velkou náklonnost, ale i velké soupeření. Bratrství vyžaduje, aby byly bratrovražedné pohnutky podřízeny společným hodnotám a positivním cílům a jimi ovládány (Genesis 4:7; 33:1-11; 50:19-20). Klíčovým prvkem v bratrství je vůle. Bratrské rituály, starověké i moderní, předpokládají, že zatímco potenciál pro bratrství může pramenit z náhodnosti zrození a výchovy, skutečné bratrství závisí na chtěných či zvolených závazcích.
V tomto ohledu se bratrství podobá přátelství. Bratrství i přátelství pojí lidi ve stejném postavení (v protikladu ke svazkům, jaké jsou např. mezi rodiči a dětmi). Potud bratrství znamená stejně jako přátelství rovnost. Avšak na rozdíl od přátelství se bratrství odvozuje od společného vztahu k autoritě a také tento vztah předpokládá. Bratrské vztahy jsou ve skutečnosti více pravděpodobné mezi podřízenými v hierarchické společnosti než mezi občany v přísně rovnostářském zřízení.
Starověká politická teorie považovala bratrství za vztah mezi určitými osobami, jež zahrnuje silnou náklonnost a pocity závazku. Z tohoto hlediska je bratrství - ne-li svou podstatou, tak prakticky - poměrně výlučným svazkem. Jako pokrevní bratrství náleží rodům a rodinám, tak je polis přirozeným domovem politického bratrství. Navíc adelphia (bratrství) živí philia (přátelství); vyšší formy bratrství spočívají na zvycích sdružování, rozvinutých v méně dobrovolných a méně uzavřených svazcích (Aristoteles, Politika, 1262b8-25; 1263a41-1263b7).
Křesťanské učení se sice odlišilo svým vyhlášením, že všichni lidé jsou bratři od přirozenosti (List sv. Pavla Galaťanům 3: 11), ale tato duchovní a teoretická pravda se v praxi aplikovala pouze na znovuzrozené, pro které "Kristus je všechno a ve všem" (List sv. Pavla ke Kolosanům 3:11). V klasickém křesťanském učení není většina lidských bytostí zaslepených hříchem schopna uznat Boží otcovství a neumí cítit své bratrství s celým lidstvem. V pozemském světě bude dokonce i křesťanské bratrství, byť utvářené vizí lidské spřízněnosti, poměrně výlučné, se zvláštními druhy náklonností a povinností:
"Všechny ctěte, bratrstvo milujte." (První list sv. Petra 2: 17) Naopak teoretikové OSVÍCENSTVí často aspirovali na uskutečnění ideálu všeobecného bratrství. Podle jejich učení mají lidé "bratrský instinkt" či puzení k "dmhovému bytí", které je ohrožováno překážkami přírody a zvyku. Aby bylo dosaženo bratrské vzájemnosti, je třeba překonat přírodu, a to zejména na základě pokroku přírodních věd, a prolomit psychologické svazky hierarchie a místní loyality tím, že odhalíme vazby, které poutají lidi k autoritě a ke konkrétním osobám, jako pouhé lidské konstrukce. Bratrství se tak redukuje Ba jakýsi druhotný účinek, opoIIÚjený pro důraz na svobodu a rovnost, které údajně zprostředkují a umožní všeobecné bratrství.
Dříve se racionalističtí teoretikové domnívali, že kosmopolitní bratrství bude spočívat na neurčitých pocitech (jako je např. Hutchesonova "všeobecná klidná benevolence"), pravděpodobně slabších než city spojující rodinu, kmen, národ. Pozdější, více romanticky ladění myslitelé někdy toto omezení popírali (např. Emerson, který tvrdil, že nakonec "se budou všichni lidé navzájem milovat").
V obou případech se zanícení pro všelidské bratrství pojilo s nedÚvěrou a nepřátelstvím k méně obsažným formám bratrství.
Moderní politické myšlení a praxe nemají k bratrství mezi konkrétními lidmi kladný vztah. Obecně se předpokládá, že do veřejného života je zahrnut každý, kdo není nějakým určitým zpÚsobem vyloučen. Ve vztazích bratrství je vyloučen každý, kdo není zahrnut. Moderní zřízení podporují zpÚsob života, který je mobilní, dynamický, specializovaný a extenzívní. Bratrství je upevňováno stálými a silnými vztahy, které utvářejí podobnost charakteru a osudu. Moderní politické myšlení, jež si uvědomuje antipatie mezi bratrstvím a moderní politikou, nerozumně sklouzlo k podceňování či popírání lidské potřeby bratrské opory. (Viz také KOMUNITA.) WCMcW

odkazy
Aristoteles, Politika, přel. Kříž, A. Praha: Jan Laichter, 1939.
literatura
19natieff, M.: The Needs oť Strangers. New York: Viking,1985.
McWilliams, W.c.: The Idea oť Fratemity in America. Berkeley a Los Angeles: University of California Press, 1973.