Privilegium Přemysla Otakara II. na práva Židů
(1254, 29. březen)
Ve jménu svaté a nerozdílné Trojice. Amen.
My, Otakar, z boží milosti král český, vévoda rakouský a štýrský a markrabí moravský všem na věky. Poněvadž chceme, aby se lidé každého stavu, zdržující se v našem panství, stali účastni milosti a laskavosti, všem židům usídleným v našem království a panství ustanovili jsme tato práva bez porušení zachovávati.
Za prvé jsme totiž ustanovili, aby pro movité peníze nebo nemovitou věc nebo v trestní při, která se dotýká osoby nebo věcí žida, nebyl připuštěn na svědectví žádný z křesťanů proti židovi, leč s křesťanem a židem.
Také jestliže křesťan žida obžaluje, tvrdě, že mu zastavil své základy, a žid to popře, jestliže křesťan nebude chtít dáti víru pouhému slovu žida, žid prokáže přísahou na jemu předložený předmět své mínění a odejde svobodný.
Také jestliže křesťan zastaví židovi, tvrdě, že židovi zastavil za menší peníz, než žid vyznává, bude přísahat žid na jemu zastavený základ, a co prokáže přísahou, křesťan ať se nezdráhá mu zaplatiti.
Také jestliže žid řekne křesťanu beze svědků, že základ zaměnil, a ten, kdo to popře, z toho se křesťan očistí svou přísahou samojediný. A žid bude moci přijmouti základem vše, co mu bude zastaveno, ať se to nazývá jakýmkoli jménem, nic se o těch věcech nedotazuje, s výjimkou oděvů zkrvácených, krví smáčených a bohoslužebných, které vůbec nepřijme.
Také jestliže křesťan napadne žida, že základ, který žid má, byl mu krádeží nebo loupeží vzat, žid bude přísahat na ten základ, že, když přijal, neznal, že je ukradený, odcizený nebo uloupený, a do své přísahy pojme, v které ceně mu byl ten základ zastaven, a tak křesťan, vydobyv základu, přijme jej a zaplatí mu úroky, které v čase narostou. Také jestliže buď příhodou ohně nebo krádeží nebo násilím ztratí své věci se základy jemu zastavenými, a s tím souhlasí i křesťan, který zastavil, nicméně ho obžaluje, žid se vlastní přísahou sprostí.
Také jestliže židé mezi sebou vyvolají nesvornost nebo bitku, rychtář našeho města si nad nimi nebude osobovat žádnou pravomoc, ale král nebo vévoda nebo nejvyšší komorník země nebo království vykoná soud. Jestliže se však žaloba vztahuje na osobu, tu věc, samému králi nebo vévodovi bude ponechán k soudu.
Také jestliže křesťan způsobí židovi jakoukoli ránu, vinník zaplatí králi nebo vévodovi XII hřiven zlata, které musí dáti jeho komoře, a zraněnému židu XII hřiven stříbra a náklady, které vynaloží na léky pro svoje léčení.
Také jestliže křesťan zabije žida, ať je potrestán náležitým soudem a všechny movité a nemovité věci přejdou v moc krále nebo vévody.
Také jestliže křesťan nabije židovi, tak však, že krve neprolije, ať zaplatí králi nebo vévodovi čtyři hřivny zlata, a zabitému nebo poškozenému čtyři hřivny stříbra. Jestliže však nebude moci míti peníze, učiní zadost za čin ztrátou ruky.
Také kdekoliv žid přejde hranici našeho panství, žádný mu nebude činit nějakou překážku ani působit nesnáze ani potíž. Ale jestliže poveze nějaké zboží nebo jiné věci, z kterých má přicházeti mýto, na všech mýtních místech ať neplatí leč povinné mýto, které platí každý z měšťanů onoho města, v kterém se žid toho času zdržuje.
Také jestliže židé podle svého obyčeje povezou některého ze svých mrtvých, buď z města do města, buď z kraje do kraje, buď z jedné země do jiné, nic nechceme od nich vymáhati našimi mýtníky; jestliže však mýtník něco vynutí, ať je potrestán jako lupič, který se lidově zve raubíř.
Také jestliže křesťan z jakékoliv opovážlivosti rozmetá nebo přepadne jejich hřbitov, ať zemře řádem soudu a všechno jeho ať připadne komoře krále nebo vévody, ať se to jmenuje jakýmkoli jménem.
Také jestliže někdo opovážlivě bude házet na školy židů, chceme, aby zaplatil rychtáři židů II hřivny.
Také jestliže žid bude nalezen svému rychtáři vinným peněžitým trestem, který se jmenuje wandel, ať mu zaplatí toliko XII denárů.
Také jestliže žid povolaný k soudu nařízením svého rychtáře, po prvé i po druhé nepřijde obakrát, zaplatí rychtáři čtyři denáry, jestliže nepřijde na třetí nařízení, ať jmenovanému rychtáři zaplatí XXXVI denárů.
Také jestliže žid zraní žida, ať se nezdráhá svému rychtáři zaplatit II hřivny za trest, který se jmenuje wandel.
Také jsme se rozhodli, aby žádný nepřísahal na thoru, leda povolán k naší přítomnosti.
Také jestliže žid bude tajně zabit, že by nemohlo býti dosvědčeno svědectví jeho přáteli, kdo ho zabil, jestli po soudním vyšetřování pojmou někoho za podezřelého, chceme židům opatřiti zastánce proti podezřelému.
Také jestli křesťané vloží násilně ruku na některou židovku, chceme, aby jejich ruka byla uťata.
Také židovský rychtář nesvede na soud žádnou při vzniklou mezi židy, leč bude-li vyzván žalobou.
Také jestli křesťan osvobodí od žida svůj základ, tak že neplatí lichvu, tu lichvu jestli nedá do měsíce, ať úroky vzrostou úroky.
Také nechceme, aby někdo byl hoštěn v domě žida.
Také jestliže žid půjčí peníze na statky nebo listinu velmožů země a prokáže to listinou s pečetí, my židovi přiznáme podle práva jiných zástav zastavené statky a budeme mu je brániti proti násilí.
Také jestliže některý muž nebo žena odvede chlapce žida, chceme, aby byl odsouzen jako zloděj.
Také jestliže žid přijme od křesťana základ a bude ho držet po dobu roku, jestli cena základu nepřevýší vypůjčený peníz, žid ukáže základ svému rychtáři, a potom ať má svobodu jej prodat. Jestliže některý základ zůstane u žida den a rok, potom už nebude odpovídat žádnému.
Také chceme, aby žádný se neodvážil se nutiti žida k placení základů o jeho svátečním dnu.
Také jestliže kterýkoli z křesťanů mocí odejme židu základ nebo provede násilí v jeho domě, ať je těžce potrestán jako škůdce naší komory.
Také ať se nenastupuje v soudě proti židu,leč ve školách, s výjimkou nás, poněvadž my je můžeme volati k naší osobě.
Také podle ustanovení papeže ve jménu našeho svatého otce co nejpřísněji zakazujeme, aby vůbec jednotliví židé usazení na našem panství nebyli viněni, že používají lidské krve, poněvadž se podle přikázání Zákona všichni židé naprosto zdržují od vší krve.
Také nařizujeme, aby cokoliv žid půjčí, buď to bude zlato, denáry nebo stříbro, to se mu má zaplatiti nebo vrátiti s povinným úrokem, který roste.
A aby vše, co jest předesláno, obdrželo sílu věčné platnosti, dali jsme jim na záruku tuto listinu se zaznamenáním svědků a obrazem naší pečeti. Svědkové pak jsou tito: Beneš, komorník moravský, Jenčo z Doblina, Hartleb, jeho bratr, Kuno, maršálek z Veveřína, Smil z Broumova, Dětřich, syn Hrutův, Bsnata jídlonoš, Nezamysl číšník, Bohuš, syn Chira, Bohuš z Tasova, Mikuláš, bratr Bona, Hymlo z Bělkova, Jaroš, jeho bratr, Markvart Dlouhý, Wikard z Tyrné, Milota, bratr Benešův, Laclav Hartleb, syn Věteně, Jan z Všenova, Radslav z Heroltic, Ondřej, bratr Benešův, Voclav z Lublic. Také služebníci Ratiboř, bratr Nezamyslinův, oba Unkové z Tasova, Předbor a Radmír, synové Idíka, Vilém, syn Slavibora, Markvart z Bělkova, Unšík Drahoslav, Volbram Raytynár, Vilém, syn Volbrama, Mertlo, jeho bratr, Heršo, příbuzný Wikarda, Eberhard, jeho bratr, Pardic, Kučinamius, Voleš, Wenez, Skot a jiní ve větším počtu.
Stalo se v Praze léta Páně tisícího CCLIV. Dáno ve Vídni rukou našeho protonotáře, Mistra Arnolda, 29.března.
(Naše národní minulost v dokumentech, I (vyd. V. Husa), Praha 1954, s. 57-59)
In nomine sancte et indiuidue Trinitatis. Amen.
Nos Otakarus dei gracia rex Boemie, dux Austrie et Stirie et marchio Morauie. Omnibus in perpetuum. Quoniam vnius cuiusque condicionis homines in nostro dominio commorantes volumus gracie et beniuolencie participes inueniri, vniuersis Judeis in regno nostro et dominio constitutis hec jura statuimus inviolabiliter obseruari.
Primum quidem statuimus, vt pro pecunia mobili aut pro re immobili aut in causa criminali, que tangit personam aut res Judei, nullus Cristianorum contra Judeum, nisi cum Cristiano et Judeo in testimonium admittatur.
Item si Cristianus Judeum impetit, asserens, quod ei pignora sua obligauerit, et Judeus hoc diffitetur, si Cristianus Judei simplici verbo fidem noluerit adhibere, Judeus iurando super equiualente sibi oblato suam intencionem probabit et transeat absolutus.
Item si Cristianus obligauerit pignus Judeo, affirmans, quod pro minori pecunia Judeo obligauerit, quam Judeus confiteatur, jurabit Judeus super pignore sibi obligato, et quod jurando probauerit, Cristianus ei soluere non recuset.
Item si Judeus Cristiano testibus non assumptis dicat se pignus mutuasse, et ille negauerit, super hoc Cristianus solius sui iuramento se expurget. Et Judeus recipere poterit pigneris nomine omnia, que sibi fuerint obligata, quocumque nomine vocentur, nulla de hiis requisicione facta, exceptis vestibus sanguinolentis et madefactis et sacris vestibus, quas nullatenus acceptabit.
Item si Cristianus impecierit Judeum, quod pignus, quod Judeus habet, ei per furtum aut per violenciam sit ablatum, Judeus iuret super illo pignere, quod cum recepit, furtum, ablatum uel raptum ignorauit, et in suo iuramento implicit, quanto sit ei pignus huiusmodi obligatum, et sic expugnacione facta Cristianus sortetur et vsuras ei persoluet, que tempore medio accreuerint. Item si aut per casum incendii aut per furtum aut per vim res suas cum obligatis sibi pignoribus amiserit, et hoc constiterit et Cristianus, qui obligauit, nichilominus eum impetit, Judeus juramento proprio se absoluet.
Item si Judei inter se discordiam mouerint aut gwerram, judex ciuitatis nostre nullam sibi jurisdiccionem vindicet in eosdem, sed rex aut dux aut summus terre uel regni camerarius judicium exercebit. Si autem reatus vergit in personam, soli regi siue duci hic casus reseruabitur iudicandus.
Item si Cristianus Judeo uulnus qualecunque inflixerit, reus regi siue duci soluet XII marcas auri sue camere deferendas et uulnerato Judeo XII marcas argenti et expensas, quas pro suimet curacione impenderit medicine.
Item si Cristianus Judeum occiderit, digno judicio puniatur et omnia rei mobilia et immobilia in regis siue ducis transeant potestatem.
Itemi si Cristianus Judeum ceciderit, ita tamen quod sanguinem non effundat, soluat regi uel duci quatuor marcas auri, percusso seu leso quatuor marcas argenti. Si uero pecuniam habere non poterit, per detruncacionem manus satisfaciat pro commisso.
Item ubicunque Judeus dominium nostrum transierit, nullus ei aliquod impedimentum patrabit, nec molestiam inferet, nec grauamen. Sed si aliquas merces aut alias res duxerit, de quibus muta debeat prouenire, per omnia mutarum loca non nisi debitam soluat mutam, quam solueret vnus ciuium ciuitatis illius, in qua Judeus eo tempore commoratur.
Item si Judei iuxta suam consuetudinem aliquem ex mortuis suis, aut de ciuitate ad ciuitatem, aut de provincia ad provinciam, aut de vna terra ad aliam deduxerint, nichil ab eis per mutarios nostros uolumus extorqueri, si autem mutarius aliquid extorserit, vt predo, qui wlgariter rouber dicitur, puniatur.
Item si Cristianus cimiterium eorum quacumque temeritate dissipauerit aut inuaserit, in forma judicii moriatur et omnia sua proueniant regis camere siue ducis, quocumque nomine nuncupentur.
Item si aliquis temerarie iactauerit super scolas Judeorum, judici Judeorum II talenta volumus ut persoluat.
Item si Judeus judici suo in pena pecuniaria, que wandel dicitur, reus inuentus fuerit, non nisi XII denarios soluat ei.
Item si Judeus per edictum sui judicis vocatus ad judicium, primo et secundo non venerit pro vtraque vice, judici quatuor denarios soluet, si ad tercium edictum non venerit, soluat XXXVI denarios judici memorato.
Item si Judeus Judeum wlnerauerit, suo judici in penam, que wandel dicitur, II talenta soluere non recuset.
Item statuimus, ut nullus iuret super rodali, preterquam ad nostram presenciam euocatus.
Item si Judeus clam fuerit interemptus, vt per testimonium contestari non possit amicis suis, qui eum interemit, si post inquisicionem factam aliquem suspectum habere ceperit, nos Judeis contra suspectum pugilem uolumus exhibere.
Item si Cristiani alicui Judee manum iniecerint violentam, manus illorum volumus detruncari.
Item judex Judeorum nullam causam ortam inter Judeos in judicium deducat, nisi per querimoniam fuerit inuitatus.
Item si a Judeo Cristianus pignus suum absoluerit, ita quod vsuras non persoluerit, easdem vsuras si infra mensem non dederit, illis vsuris accrescant vsure.
Item nullum in domo Judei uolumus hospitari.
Item si Judeus super possessiones aut literas magnatum terre pecuniam mutuauerit, et hoc per suas literas et sigillum probauerit, nos Judeo iure aliorum pignorum possessiones assignabimus obligatas et ei eas contra violenciam defendemus. [Po straně připsáno rukou XVI. století: "Nebo jsi žid byl, a nebos židy přáteli jmíti musil."]
Item si aliquis vel aliqua puerum Judei abduxerit, ut fur uolumus condempnetur.
Item si Judeus receperit a Cristiano pignus et per spacium anni tenuerit; si pigneris valor mutuam pecuniam non excesserit, Judeus judici suo pignus demonstrabit et postea vendendi habeat libertatem. Si quod pignus aput Judeum diem et annum remanserit, nulli super postea respondebit.
Item volumus, ut nullus Judeum super solucione pignorum in suo feriali die audeat coartare.
Item quicumque Cristianorum Judeo per vim abstulerit pignus suum aut violenciam in domo sua exercuerit, vt dissipator camere nostre grauiter punietur.
Item contra Judeum non nisi in scolis in iudicio procedatur, nobis exceptis, quia eos possumus ad nostram presenciam euocare.
Item iuxta constituciones pape in nomine sancti patris nostri disstriccius prohibemus, ne de cetero Judei singuli in nostro dominio constituti debeant culpari, quod humano vtantur sanqwine, cum iuxta preceptum legis ab omni prorsus sangwine se Judei contineant vniuersi.
Item statuimus, ut, quidquid Judeus mutuauerit, siue aurum fuerit, denarii vel argentum, idem ipsi solui seu reddi debeat cum vsura debita, que accrescit.
Et ut omnia, que premissa sunt, perpetue obtineant firmitatis robur, presens instrumentum cum testium annotacione ipsis dedimus cum sigilli nostri caractere pro cautela. Testes vero sunt hii: Benessius camerarius Morauie, Jenczo de Doblin, Hartlebus frater suus, Cuno marschalcus de Wewerin, Smilo de Brumowe, Dietricus filius Hrutonis, Bsnata dapifer, Nezamysl pincerna, Bohussius filius Chironis, Bohussius de Tasow, Nicolaus frater Bononis, Hymlo de Belkowe, Jeroscius frater suus, Markwardus longus, Wikardus de Tyrna, Milota frater Benessii, Laczlaus Hartlebus filius Wyetene, Johannes de Wssczenow, Radslaus de Herolticz, Andreas frater Benessii, Woczlaus de Lublich. Item seruientes Ratiborius frater Nezamyslini, Vncones de Tasow ambo, Prziedbor et Radmir filii Ydiconis, Wilhelmus filius Slawiborii, Marquardus de Byelkow, Unssik Drahoslaus, Wolbramus Raytynarus, Wilhelmus filius Wolbrami, Mertlo frater suus, Hersso cognatus Wicardi, Eberhardus frater suus, Pardicz, Kutschinamius, Woless, Wenez, Schoth et alii quam plures.
Actum in Praga anno domini millesimo CCLIIII° Datum Wyenne per manum nostri prothonotarii magistri Arnoldi, IIII° kalendas Aprilis.
[Obsaženo v konfirmaci privilegií židovských císaře Karla IV d. v Štaufu 30. září 1356, zapsané v nejstarším právním rukopisu archivu m. Prahy z počátku XV. století str. 259. Pozdější opis nalezá se v druhém právním rukopisu z XV. stol. téhož archivu na str. 139.]
(Privilegia měst pražských. Ed. J. Čelakovský, Praha 1886, s. 5-9.)