LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD
Hlava první
Obecná ustanovení
Článek 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v
právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné,
nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Článek 2
(1) Stát je založen na demokratických
hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou
ideologii, ani na náboženské vyznání.
(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v
mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který
zákon stanoví.
(3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno,
a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Článek 3
(1) Základní
práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu
pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a
náboženství, politického či jiného
smýšlení, národního nebo sociálního původu,
příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině,
majetku, rodu nebo jiného postavení.
(2) Každý má právo svobodně rozhodovat o své
národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto
rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující
k odnárodňování.
(3) Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro
uplatňování jeho základních práv a svobod.
Článek 4
(1) Povinnosti mohou být ukládány
toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při
zachování základních práv a svobod.
(2) Meze základních práv a svobod mohou být za
podmínek stanovených Listinou základních práv a
svobod (dále jen "Listina") upraveny pouze
zákonem.
(3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí
platit stejně pro všechny případy, které splňují
stanovené podmínky.
(4) Při používání ustanovení o mezích základních
práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a
smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k
jiným účelům, než pro jaké byla stanovena.
Hlava druhá
Lidská práva a základní svobody
Oddíl první
Základní lidská práva a svobody
Článek 5
Každý je způsobilý mít práva.
Článek 6
(1) Každý má právo na život. Lidský život
je hoden ochrany již před narozením.
(2) Nikdo nesmí být zbaven života.
(3) Trest smrti se nepřipouští.
(4) Porušením práv podle tohoto článku není,
jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s
jednáním, které podle zákona není trestné.
Článek 7
(1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je
zaručena. Omezena může být jen v případech
stanovených zákonem.
(2) Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému,
nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.
Článek 8
(1) Osobní svoboda
je zaručena.
(2) Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak
než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon.
Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost
dostát smluvnímu závazku.
(3) Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je
možno zadržet jen v případech stanovených v
zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s
důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 24 hodin
propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce
musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí
vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na
svobodu.
(4) Zatknout obviněného je možno jen na písemný
odůvodněný příkaz soudce. Zatčená osoba musí být
do 24 hodin odevzdána soudu. Soudce musí zatčenou
osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout
o vazbě nebo ji pustit na svobodu.
(5) Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na
dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí
soudu.
(6) Zákon stanoví, ve kterých případech může být
osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické
péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být
do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění
rozhodne do 7 dnů.
Článek 9
(1) Nikdo nesmí
být podroben nuceným pracím nebo službám.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na:
a) práce ukládané podle zákona ve výkonu trestu
odnětí svobody nebo osobám vykonávajícím jiný
trest nahrazující trest odnětí svobody,
b) vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou
zákonem namísto povinné vojenské služby,
c) službu vyžadovanou na základě zákona v případě
živelných pohrom, nehod, nebo jiného nebezpečí,
které ohrožuje životy, zdraví nebo značné
majetkové hodnoty,
d) jednání uložené zákonem pro ochranu života,
zdraví nebo práv druhých.
Článek 10
(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho
lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a
chráněno jeho jméno.
(2) Každý má právo na
ochranu před neoprávněným zasahováním do
soukromého a osobního života.
(3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným
shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným
zneužíváním údajů o své osobě.
Článek 11
(1) Každý má právo vlastnit majetek.
Vlastnické právo všech vlastníků má stejný
zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
(2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k
zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje
národního hospodářství a veřejného zájmu smí
být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených
právnických osob; zákon může také stanovit, že
určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů
nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské
Federativní Republice.
(3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu
práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými
obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské
zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru
stanovenou zákonem.
(4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického
práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě
zákona a za náhradu.
(5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě
zákona.
Článek 12
(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do
něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.
(2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely
trestního řízení, a to na písemný odůvodněný
příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky
stanoví zákon.
(3) Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být
zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické
společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví
osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro
odvrácení závažného ohrožení veřejné
bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno
také pro podnikání nebo provozování jiné
hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy
zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění
úkolů veřejné správy.
Článek 13
Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani
tajemství jiných písemností a záznamů, ať již
uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou
anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a
způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje
tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo
jiným podobným zařízením.
Článek 14
(1) Svoboda pohybu
a pobytu je zaručena.
(2) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území
České a Slovenské Federativní Republiky, má právo
svobodně je opustit.
(3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže
je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení
veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv
a svobod druhých a na vymezených územích též z
důvodu ochrany přírody.
(4) Každý občan má právo na svobodný vstup na
území České a Slovenské Federativní Republiky.
Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.
(5) Cizinec může být vyhoštěn jen v případech
stanovených zákonem.
Článek 15
(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského
vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své
náboženství nebo víru anebo být bez náboženského
vyznání.
(2) Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je
zaručena.
(3) Nikdo nemůže být
nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu
s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti
stanoví zákon.
Článek 16
(1) Každý má právo svobodně projevovat své
náboženství nebo víru buď sám nebo společně s
jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou,
vyučováním, náboženskými úkony nebo
zachováváním obřadu.
(2) Církve a náboženské společnosti spravují své
záležitosti, zejména ustavují své orgány,
ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné
církevní instituce nezávisle na státních orgánech.
(3) Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství
na státních školách.
(4) Výkon těchto práv může být omezen zákonem,
jde-li o opatření v demokratické společnosti
nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku,
zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.
Oddíl druhý
Politická práva
Článek 17
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou
zaručeny.
(2) Každý má právo
vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem
nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat,
přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na
hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.
(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit
informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v
demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a
svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou
bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
(5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou
povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o
své činnosti. Podmínky a provedení stanové zákon.
Článek 18
(1) Petiční právo je zaručeno; ve věcech
veřejného nebo jiného společenského zájmu má
každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní
orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi,
návrhy a stížnostmi.
(2) Peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu.
(3) Peticemi se nesmí vyzývat k porušování
základních práv a svobod zaručených Listinou.
Článek 19
(1) Právo pokojně se shromažďovat je
zaručeno.
(2) Toto právo lze omezit zákonem v případech
shromáždění na veřejných místech, jde-li o
opatření v demokratické společnosti nezbytná pro
ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného
pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro
bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí být
podmíněno povolením orgánu veřejné správy.
Článek 20
(1) Právo svobodně se sdružovat je zaručeno.
Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve
spolcích, společnostech a jiných sdruženích.
(2) Občané mají právo zakládat též politické
strany a politická hnutí a sdružovat se v nich.
(3) Výkon těchto práv lze omezit jen v případech
stanovených zákonem, jestliže je to v demokratické
společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu
veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku,
předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a
svobod druhých.
(4) Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná
sdružení jsou odděleny od státu.
Článek 21
(1) Občané mají právo podílet se na správě
veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých
zástupců.
(2) Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících
pravidelná volební období stanovená zákonem.
(3) Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává
se tajným hlasováním. Podmínky výkonu voleného
práva stanoví zákon.
(4) Občané mají za rovných podmínek přístup k
voleným a jiným veřejným funkcím.
Článek 22
Zákonná úprava všech politických práv a
svobod a její výklad a používání musí umožňovat
a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v
demokratické společnosti.
Článek 23
Občané mají právo
postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval
demokratický řád lidských práv a základních
svobod, založený Listinou, jestliže činnost
ústavních orgánů a účinné použití zákonných
prostředků jsou znemožněny.
Hlava třetí
Práva národnostních a etnických menšin
Článek 24
Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo
etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.
Článek 25
(1) Občanům tvořícím národnostní nebo
etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj,
zejména právo společně s jinými příslušníky
menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat
a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a
sdružovat se v národnostních sdruženích. Podrobnosti
stanoví zákon.
(2) Občanům příslušejícím k národnostním a
etnickým menšinám se za podmínek stanovených
zákonem zaručuje též
a) právo na vzdělání v jejich jazyku,
b) právo užívat jejich jazyka v úředním styku,
c) právo účasti na řešení věcí týkajících se
národnostních a etnických menšin.
Hlava čtvrtá
Hospodářská, sociální a kulturní práva
Hlava čtvrtá
Hospodářská, sociální a kulturní práva
Článek 26
(1) Každý má
právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k
němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou
hospodářskou činnost.
(2) Zákon může stanovit podmínky a omezení pro
výkon určitých povolání nebo činností.
(3) Každý má právo získávat prostředky pro své
životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo
nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném
rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon.
(4) Zákon může stanovit odchylnou úpravu pro cizince.
Článek 27
(1) Každý má právo svobodně se sdružovat s
jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních
zájmů.
(2) Odborové organizace vznikají nezávisle na státu.
Omezovat počet odborových organizací je
nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z
nich v podniku nebo v odvětví.
(3) Činnost odborových organizací a vznik a činnost
jiných sdružení na ochranu hospodářských a
sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li
o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro
ochranu a bezpečnost státu, veřejného pořádku nebo
práv a svobod druhých.
(4) Právo na stávku je zaručeno za podmínek
stanovených zákonem; toto právo nepřísluší
soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených
sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.
Článek 28
Zaměstnanci mají právo na
spravedlivou odměnu za práci a na
uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví
zákon.
Článek 29
(1) Ženy, mladiství a osoby zdravotně
postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví
při práci a na zvláštní pracovní podmínky.
(2) Mladiství a osoby zdravotně postižené mají
právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a
na pomoc při přípravě povolání.
(3) Podrobnosti stanoví zákon.
Článek 30
(1) Občané mají právo na přiměřené hmotné
zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k
práci, jakož i při ztrátě živitele.
(2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na
takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění
základních životních podmínek.
(3) Podrobnosti stanoví zákon.
Článek 31
Každý má právo na ochranu zdraví. Občané
mají na základě veřejného pojištění právo na
bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za
podmínek, které stanoví zákon.
Článek 32
(1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou
zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je
zaručena.
(2) Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní
péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající
zdravotní podmínky.
(3) Děti narozené v manželství i mimo ně mají
stejná práva.
(4) Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů;
děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči.
Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti
mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen
rozhodnutím soudu na základě zákona.
(5) Rodiče, které pečují o děti, mají právo na
pomoc státu.
(6) Podrobnosti stanoví zákon.
Článek 33
(1) Každý má právo na vzdělání. Školní
docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.
(2) Občané mají právo na bezplatné vzdělání v
základních a středních školách, podle schopností
občana a možností společnosti též na vysokých
školách.
(3) Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na
nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na
takových školách se může vzdělání poskytovat za
úplatu.
(4) Zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané
při studiu právo na pomoc státu.
Článek 34
(1) Práva k výsledkům tvůrčí duševní
činnosti jsou chráněna zákonem. (2) Právo přístupu
ke kulturnímu bohatství je zaručeno za podmínek
stanovených zákonem.
Článek 35
(1) Každý má právo na příznivé životní
prostředí.
(2) Každý má právo na včasné a úplné informace o
stavu životního prostředí a přírodních zdrojů.
(3) Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani
poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje,
druhové bohatství přírody a kulturní památky nad
míru stanovenou zákonem.
Hlava pátá
Právo na soudní a jinou právní ochranu
Článek 36
(1) Každý se může domáhat stanoveným
postupem svého práva u nezávislého a nestranného
soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
(2) Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen
rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se
obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového
rozhodnutí, nestanové-li zákon jinak. Z pravomoci
soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání
rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod
podle Listiny.
(3) Každý má právo na náhradu škody způsobené mu
nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního
orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným
úředním postupem.
(4) Podmínky a podrobnosti stanoví zákon.
Článek 37
(1) Každý má právo odepřít výpověď,
jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního
stíhání sobě nebo osobě blízké.
(2) Každý má právo na právní pomoc v řízení
před soudy, jinými státními orgány či orgány
veřejné správy, a to od počátku řízení.
(3) Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.
(4) Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede
jednání, má právo na tlumočníka.
Článek 38
(1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
(2) Každý má právo, aby jeho věc byla projednána
veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho
přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem
prováděným důkazům. Veřejnost může být
vyloučena jen v případech stanovených zákonem.
Článek 39
Jen zákon stanoví, které jednání je trestným
činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na
právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.
Článek 40
(1) Jen soud rozhoduje o vině a trestu za
trestné činy.
(2) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení,
je považován za nevinného, pokud pravomocným
odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.
(3) Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a
možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám
nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce
nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu
ustanoven soudem. Zákon stanoví, v kterých případech
má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce.
(4) Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto
práva nesmí být žádným způsobem zbaven.
(5) Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro
který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn
obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění
mimořádných opravných prostředků v souladu se
zákonem.
(6) Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle
zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán.
Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro
pachatele příznivější.
Hlava šestá
Ustanovení společná
Článek 41
(1) Práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4,
čl. 28 až 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny
je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které
tato ustanovení provádějí.
(2) Kde se v Listině mluví o zákonu, rozumí se tím
zákon Federálního shromáždění, jestliže z
ústavního rozdělení zákonodárné pravomoci
nevyplývá, že úprava přísluší zákonům
národních rad.
Článek 42
(1) Pokud Listina používá pojmu
"občan", rozumí se tím státní občan
České a Slovenské Federativní Republiky.
(2) Cizinci používají v České a Slovenské
Federativní Republice lidských práv a základních
svobod zaručených Listinou, pokud nejsou přiznána
výslovně občanům.
(3) Pokud dosavadní předpisy používají pojmu
"občan", rozumí se tím každý člověk,
jde-li o základní práva a svobody, které Listina
přiznává bez ohledu na státní občanství.
Článek 43
Česká a Slovenská Federativní Republika
poskytuje azyl cizincům pronásledovaným za
uplatňování politických práv a svobod. Azyl může
být odepřen tomu, kdo jednal v rozporu se základními
lidskými právy a svobodami.
Článek 44
Zákon může soudcům a prokurátorům omezit
právo na podnikání a jinou hospodářskou činnost a
právo uvedené v čl. 20 odst. 2; zaměstnancům
státní správy a územní samosprávy ve funkcích,
které určí, též právo uvedené v čl. 27 odst. 4;
příslušníkům bezpečnostních sborů a
příslušníkům ozbrojených sil též práva uvedená
v čl. 18, 19 a čl. 27 odst. 1 až 3, pokud souvisí s
výkonem služby. Osobám v povoláních, která jsou
bezprostředně nezbytná pro ochranu života a zdraví,
může zákon omezit právo na stávku.
http://freeweb.starweb.cz/odpor
http://mujweb.cz/www/odpor
|