Snad každý zná částečně ten pocit, kdy to nejlepší z něj mu přináší samé něštěstí. Něktěří byly jen špiněni, jiní však mohly skončit i na ulici.
To je i můj případ, nepovídám pohádky, ne až tak... Člověk se snaží a snaží a co z toho? Jen bídu. Kdyby alespoň to bylo jen ze strany společnosti, pak by se to dalo snést. Ale dnes nemá své ocenění snad nic. Avšak co my a naše pravda? Zastavíme se? Ó nikoliv, jednou napíšeme text delší než tento na toto téma a řekneme i proč je tomu tak, ale nikdy se nezastavíme. To ale dokážou pochopit je ti, kteří mají svou vlastní pravdu a z toho jen ti, kteří si jí cení nad všechno ostatní. Ne, klid, ty to nejsi - ty za svou pravdu (je-li vůbec tvá) život nepoložíš. Kostky jsou vrženy, pravil kdosi, a pak ho stejně ubodaly. Ale na čas získal to, co chtěl... a vešel navždy do dějin!
My idealisté nepotřebujeme na rozdíl od materialistů vcházet do dějin, my potřebujeme aby naše vznešené sny vešly ve skutečnost. Je to vždy boj, neboť svobody se nedávají - svobody se berou !! To se ví, že to přitom bolí. Ale většinou to nevadí, neboť to pak stojí za to! Zisk mnohokrát převýšil vynaloženou námahu. A co ti jimž se nedostalo toho, aby se naplnění ideálu dočkali za svého života, pevně věřím, že pokud se jejich sny dočkaly naplnění, jsou stejně spokojeni. Ne, opravdu nevěřím povídačkám o nesmrtelné duši víc než ti co si ji vymysleli. Nesmrtelnosti však přece jen lze dosáhnout, a to tehdy nebudou-li zapomenuty naše skutky, ať dobré či zlé... Pak nás čeká určitá nesmrtelnost, posmrtná sláva. Na to jsme však příliš realisté, než aby nám to stačilo - chceme hned sklízet, ne až tu nebudeme.
Proto je logické, že jestli něco děláme a nic z toho nemáme, tak nás nemá co hnát dál. Jestli se celý život snažíme o nějaké vyšší cíle a jen za to musíme snášet bolest, pak je jisté, že nám dříve či později dojde energie. Rozebíráme to ze zřejmého důvodu - že náš anarkko-punkový boj nečeká jiná cesta. Ale tak už to bývá, jen nás zajímá jak se vyrovnáme, ne jak se tomu dá vyhnout. Nenapadají mě dnes žádná iluze...
Takže co je lepší, žít jen tak, konzumovat - užívat si, anebo mají vyšší hodnoty a život podle nich větší cenu? Otázku si musí umět zodpovědět každý sám, jen můžu podotknou, že pokud si někdo myslí, že bude celý život jen honit lano u televize, žrát bůčet a vykládat všem jaký je bos a jaké jsou všichni kdo nežijí pro prachy pitomci, zejména ti co se omezují kvůli přírodě, lidským právům, zvířátkům...
Je mi líto, ale musím konstatovat, že takový člověk, co ho zajímá jen jeho rozkoš, kterou si koupí za peníze, které vydoloval z nějakého ubožáka, se má lépe. Má ze sebe lepší pocit. Ale pravda je i taková, že kdyby ty svině na hoře nešlapaly po našich právech, neházely nám klacky pod nohy a uznaly co uznat mají, totiž to, že ten kdo se obětuje pro něco, má větší cenu - je lepší člověk, než to tlustý prase u televize... Pak, světe div se, by naopak potěšení z naší oběti několika násobně převýšilo materialistický pocit, to si lze ověřit. Teď to však tak není, naše hodnoty jsou dnes jen odbývány, ne nidko v nich nevidí nic přitažlivého a nás se většinou smějí. Ještě, že už nás přestali nenávidět! Ale to je tím, že i my jsme svým způsobem vyměkly, už je neodsuzujeme tak tvrdě, jsme v důsledku svých vlastních poklesků benevolentní.
Jenže má pak smyslu pokračovat v boji? Otázka může být lehce zodpovězena otázkou: má smysl být jako oni? Ale je ten fakt, že musíme vypracovat nějaký systém, který by dokázal nahradit námi ztrácené, který by dokázal odměnit nezištnost, odvahu, cituplnost, mírumilovnost, rozum...
Samozřejmě, že se nejedná o systém přídělu sociálních dávek. Ale je fakt, že jestli si nezačneme sami sebe vážit a vzájemně se podorovat, je nejvyšší čas, abych dopsal to co mám a šel rychle na párty dohnat to, co jsem zameškal. I pro mě má život pro něco větší hodnotu, ale tam kde nemá smysl nic, tam nemá prostě smysl nic. Nehažte perly sviním, to snad bylo už i v Blabli.
Původně toto měl být článek na podporu boje, teď ho trochu stáčím do nihilizmu, ale pravda zůstane pravdou, že to co děláme je pro nás to jediné správné. Co by jsme my idealisté měly ze života, kdybysme jej neprožily podle svých ideálů?
No to jsem se pěkně rozvedl, až se zdá, že jsem se trochu odklonil od původně cílené myšlenky. Tento článek měl totiž pojednávat o tom, zda-li má cenu či je nesmysl vyznávat altruistické (ne jen na sebe omezené) hodnoty, obzvláště tehdy když z nich nic nemáme. Tento článek měl v úmyslu posílit sebevědomí a odhodlání všech, kteří jdou stejnou cestou jako já, ale nedostává se jim tolik energie. Já pevně věřím tomu, že rozhodně jsou naše čisté, ušlechtilé, ano, vznešené idee daleko víc než pouhé živoření spodních, bezduché spotřebovávání (konzum) středních a nechutné požitkářství horních vrstev téko směšné a hnusné society!! Jasně, že daleko převažují nad jejich hloupostí, omezeností a tupustí! A to vždy, nejen tehdy, když cítíme počáteční morální převahu, jenž jen zdánlivě časem odchází - neopadá, jen mění emotivní zabarvení z nadšení v povznesenost - ale i později, neboť jsme morálně na daleko větśí úrovni, to je to, co dělá z člověka právě člověka a pokud to sami něčím neporušíme (třeba přílišným konzumováním drog, které nás oslabí) budeme nejem žít v radosti, ale i v uznání každého slušného člověka. Lidé, ač se sami neřídí zásadami, přece jen je uznávají. A žijí-li kolem vás samí tupci, pak vězte že se nemusíte bát nechat se povzbudit od nás. My máme energie dost proti celému světu. A i kdyby jsme teď u vás nebyly, vězte že vás jednou potkáme a uznáme víc než to stádo. Nechcete až budete umírat nechcete mít pocit, že váš život nebyl úplně dokonalý, že jste žili pod naši úroveň, že ne ?! My, i přesto, že nikomu a ničemu neubližuje - alespoň záměrně ne - tedy přesto, že se snažíme omezit míru zla působeného našimi životy na minimum, si života užíváme plnými doušky - málokdo si žije tak skvěle jako my ! O to je možno se i kdykoliv přesvědčit. Nepotřebuje ničit přírodu ani porušovat lidská práva ba ani trápit slabší tvory (toto jsou nejvyšší příčky našeho řebříčku bráněných hodnot) a přesto žijeme nejen svůj život naplno, my jej žijeme daleko lépe! Ano, má cenu jít touto správnou cestou i když se nezdá, že by to přinášelo své ovoce. Kdoví co bude zítra, to se zase budeme smát my a materialisti si budou budovat svoje komplexi méněcenosti... A i kdyby to tak nemělo být ve výhledově krátké době, stejně si zapamatuj co říkám: Je lepší prožít život podle svého přesvědčení byť i trochu skromněji, ale prožít ho ale s pocitem jako lidská bytost - ne mín, ne víc, než-li člověk, ne jako ostatní...!