Vládce všeho

Kapitola II

BYLO VELIKÉ šTĚsTÍ, že člun dopadl na svah s přídí zdvíženou šikmo vzhůru. Svým trupem rozdrtil několik skalních výčnělků, odrazil se a pak začal klouzat k úpatí útesu. První náraz Ruize málem vyhodil z křesla, ale nějak se mu podařilo v něm udržet. Doufal, že se drží i ostatní a že je bezpečnostní pásy ochrání. Pokud vydrží trup člunu.
Člun vyrazil v oblaku prachu vzhůru a jeho obšívka zaskřípala na kamení. Pak zpomalil, narazil do skalní lavíce a zastavil úplně.
V napjatém tichu se člun několikrát pomalu zhoupl a na okamžik to vypadalo, že se začne kutálet dolů. Ruize napadlo, jak hluboko svah asi vede. Nemění se někde pod nimi v sráz klesající do hluboké strže? Nedokázal si to vybavít; když nad ním letěli, soustředil se na Corean a její pomstychtivý výraz. Pak se ale člun ustáli I. Ruiz neslyšel nic než dávivé zvuky, které vydával Flomel. Obrazovka byla mrtvě šedá a všechny kontrolky na řídicím pultu zhasly.
"Tak," řekl nakonec Ruiz. "Štěstí nám pořád ještě přeje." Otočil se, aby se podíval na ostatní.
Nisa se choulila v bezpečnostních pásech, obličej bledý a vážný. Molnech se rozpačitě usmál a odtáhl okraj svých šatů od Flomela, který kolem sebe natropil příšernou spoušť. Dolmaero netečně hleděl průzorem ven.
Konečně Flomel ovládl své útroby. "Jednoho dne za to všechno zaplatíš, nečistý," vyprskl a zhluboka se nadechl. "Teď jsi rozbil zázračné plavidlo paní Corean a z nás se stali trosečníci uprostřed divočiny." Ruiz si povzdechl. "Flomele, musíš být takový neuvěřitelný idiot? Copak nechápeš, že se nás Corean snažila rozbít o útes?"
Ukázal na stěnu tmavého pískovce, která se tyčíla za předním průzorem.
Flomel po něm šlehl pohledem. "Nesmysl. Všechno je to tvoje vina; neměl ses plést do řízení. Kdybys nechal loď na pokojí, pořád bychom ještě letěli bezpečně a pohodlně k cíli.
Jestlí si myslíš, že nedokážu prohlédnout tvé lži, hluboce se ve mně pleteš. " "Neboj se, nepletu se v tobě. Ale uznávám, že v jednom ohledu by bylo lepší, kdybych se do ničeho ,nepletl'," odpověděl Ruiz unaveně. "Pak bys totiž byl ještě spoutaný v nákladovém prostoru." Zavládl okamžik ticha. "Když už je řeč o nákladovém prostoru," řekl Dolmaero chraptivě, "co je s Kroelem?" Ruiz pokrčíl rameny. "Je mi to líto," řekl, ale nezdálo se, že by ostatní pochopili. "Kroel je mrtvý." .
"Jak to můžeš vědět?" otázal se Molnech zaraženě.
Ruiz vstal. "Zabíl jsem ho já. Nedokázal jsem vymyslet žádný jiný způsob, jak nás zachránit," I

NOUZOVÝ VÝCHOD naštěstí stále fungoval a Ruiz ho s Dol maerovou pomocí otevřel ručně. Ostatní prošli kolem KrOeloví mrtvého těla bez povšimnutí, ale cechmistr se u něj na chvi!
zastavíl a proWédl si nepravidelný otvor, který v přepážce vyra zil výbuch Kroelova obojku. Pak se podíval na Ruize: "Jak t~ napadlo to udělat?"
"Nevím, Sťastný nápad. Alespoň pro nás - Kroel by stejně zemřel jako my všichni ostatní, takže jsem mu vlastně ani ne:
ublížil. Pomoz mi s tím jídlem. Na člunu ho bylo jen na jede~ den, ale teď je nás méně, takže bychom s ním měli vyŘŽ1 déle," - I Dolmaero si přehodíl vak s jídlem přes rameno. "Kroel bj stejně dlouho nežil. Jeho duše už odletěla..." Pokrčil ramen:
a odvrátil se. "Jsi zvláštní muž, Ruizi Awe - doufám, že s neurazíš, když ti to řeknu, Zabíjíš nepřátele tak snadno, ja~ někdo jiný bodavé mouchy. Pak lituješ smrti ubohého Kroell kterého jsi ani neznal. Nejpodivnější je ale to tvé neuvěřite1D štěstí. Je vůbec možné, aby vydrželo?"
"Stačí, abychom se dostali pryč ze Strašpytlu. Pokud mi moje štěstí vydrží tak dlouho, víc od něj nebudu požadovat."

VENKU SE RUIZ rozhlédl po své malé skupince. Shlukli se před vzduchovou propustí a tvářili se nešťastně - všichni kromě Nísy. Ruize napadlo, že za většinu jeho posledních těžkostí může její krása... ale možná to za to stálo. Dopřál si chvíli k tomu, aby mlčky obdivoval její bledou pleť, velké telIU1é oči, dlouhé černé vlasy, husté a hebké, s lehkým měděným leskem;
její štíhlé tělo a dlouhé nohy. Krásu té ženy ještě podtrhovala její bystrost, inteligence a obdivuhodně pevný charakter.
Usmál se na ni. Nisa mu odpověděla úsměvem plným něhy a Flomel znechuceně zabručel.
Ruiz okamžitě přenesl pozornost na Flomela, šlachovitého muže středního věku s tvrdými rysy ve tváři a sebejistým držením těla. Na jeho vyholené lebce se zřetelně rýsovalo tetování kouzelníka nejvyššího stupně. Flomel byl vězeň jako ostatní, ale díky své neotřesitelné aroganci vnímal otroctví jako jistou formu ochranné péče. Bude třeba jej přesvědčit, že Corean mínila prodat celou jeho skupinu tomu, kdo za ni dá nejvic.
Ruiz ho považoval za nebezpečného muže a byl přesvědčen, že Flomel chystá nějakou zradu. Potřásl hlavou. Co to s ním je? Proč čaroděje prostě nezabije, jak mu radí jeho rozum?
Vedle Flomela stál Molnech a zvědavě se rozhlížel kolem.
Byl vysoký a štíhlý nebo spíše hubený. Ion měl na hlavě tetování kouzelníka a asistoval Flomelovi při jeho mistrovských iIuzionistických vystoupenich, díky kterým se faraoští umělci stali tak cenným zbožím pro pangalaktický obchod. Ruiz se nemohl ubránit jistému obdivu k Molnechově optimistickému smíření se změněnými podmínkami. Jeho kvality ještě více vynikaly ve srovnání s Kroelovou xenofobií, která ho uvrhla do paniky hraničící s šílenstvím. A konečně tady byl Dolmaero, statný, vážný muž s červeným a zeleným tetováním cechmistra. Byl vedoucím pomocné technické skupiny - tuctů kulisářů, drezérů zvířat, kostymérů, tesařů, chirurgů a jiných specíalistů, jejichž práce ukrytá pod jevištěm umožňovala kouzelníkům vytvářet magické iluze. r-. Farau stál na společenském žebříčku níž než kouzelníci... a v tomto novém světě postupně přebíral významnější roli. Do maero bere zodpovědnost za své lidi vážně, pomyslel si Rui a kromě toho je obdařen pronikavou, flexibilní mysli. Kd) je Coreanina automatická loď sebrala při vystoupení a unes je z Faraa, Ruiz věřil, že je jeho převlek skoro dokonalý. Do maero však brzy pochopil, že Ruiz nepochází z jeho světa.
Nikdy se tuto vědomost nepokusil použít proti Ruizovi a Ru mu za to byl patřičně vděčný. Navzdory rozdilnému původ cítil k cechmistrovi jistý druh opatrného přátelství - a ta1 navzdory rískantnosti jakýchkoliv citových vazeb v nebezpei ných podmínkách, ve kterých se nacházeli.
Dolmaero se upřeně zadíval na Ruize. "Tváříš se vesd Závidím ti. Mou mysl tíži příliš mnoho otázek." Ruiz si povzdechl. V Nisině případě se nechal unášet cite!
- ale jeho zodpovědnost'za ostatni vězně už nebyla takjedn( značná. Nejspiš však Dolmaerovi dlužil alespoň částečné vysvětleni. "Povím ti, co mohu," řekl. "Co tě zajímá nejvice?' Dolmaero si povzdechl. "Bojím se, že o naší situaci neviJ dost ani na to, abych mohl klást správné otázky. Ale... kal nás vlastně Corean posílala, než jsi zabil její přisluhovač1 a zneškodníl toho napůl člověka a napůl stroj? Víš to?" "Ano." Téma hovoru budilo v Ruizovi zvláštní pocit - lim venčení kolem páteře, lehkost kolem žaludku, pot na čele. S smrti v hloubi jeho mysli se neklidně zachvěla a připomně mu, že jestli narazí na genšova vlákna, zemře. Otřásl se. "Anl Corean nás posílala ke genšům, kteří nás měli předělat ta] abychom byli neškodní." "Neškodní?" Dolmareo se překvapeně podíval na Rui1 Awa, jako by nedokázal uvěřit, že by ten muž někdy mohl b: neškodný.
"GellŠové... to jsou cizinci, mnohem podivnější než pung( vé, kteří provozují ohrady pro otroky. Jsou to odpudíví tVOroVI ale to není to, proč se jich bojím. Zasvětili celá staletí výzkum lidského mozku. Znají nás až příliš dobře; mohou nás přinutí abychom udělali cokoliv nebo se stali čímkoliv."
"Co to pro nás znamená?" "Nazývá se to dekonstrukce. Kdyby nás dopravili do enklávy genšů, pronikli by do našich myslí a předělali by je tak, že by se z nás stali dokonalí otroci. Na prvním místě už by pro nás nebyl pud sebezáchovy, ale oddanost Corean - nebo komukoliv, kdo by nás od ní koupil." "To zní velice složitě," řekl Molnech. "Určitě existují jednodušší způsoby, jak ovládat otroky. Na Farau jsme je zvládli docela dobře. Pokud se otrok vzbouřil, ukřižovali jsme ho, svrhli do hlubin Pekla nebo použili k představení bez nároku na vykoupeni. Ostatni otroci přihlíželi a poučili se." Ruiz se zamračil. Občas zapomínal, že ostatní pocházeli z primitivniho zákaznického světa, že jejich kulturní dědictví bylo jiné. To pomyšlení mu přivodilo lehkou depresi. Představa ukřižování mu připadala barbarská; na druhé straně zabíjel nevinné při každé práci, kterou vykonal. Od chvíle, kdy přiletěl na Farao, jich zahynulo už několik, počínaje hlídačem na Zdi světa, kterého byl nucen zlikvidovat. Pak kvůli němu zahynuli hostinský Denklar a Reíla, obyčejná holka, která se nad ním slitovala, když byl v nouzi. Dráb Rontleses - i jeho krev padala na Ruizovu hlavu. A po převe~ení na Strašpytel se seznam jeho obětí zvětšil do takové míry, že už je ani nedokázal spočítat. Ruiz se občas považoval za jakýsi bezhlavý žoldácký mor, který neustále mutoval a nedal se nijak léčit.
Něco z jeho úvah se mu muselo odrazit v obličeji, protože se ozvala Nisa, a v jejím hlase zaznívala starostlivost. ,,0 co jde, Ruizi? Možná je ten nový způsob humánnější, ale my na Farau jsme nedokázali zasahovat do lidských mozků." "Humánnější?" Ruiz se hořce zasmál. "Ne. Genšové z člověka udělají loutku bez vlastní vůle - jejich oběti už nejsou skuteční lidé. Dokázali by ze mne udělat lidský stroj. A co je na tom nejhorší, vůbec bych si to neuvědomoval. Připadalo by mi, že jsem stejný jako dřive. Kdyby mi jednoho dne můj vlastnik přikázal, abych si rozpáral břicho a vytrhl si vlastníma rukama vnitřnosti, připadalo by mi, že je to naprosto rozumný požadavek, a s radostí bych mu vyhověl. Ani tehdy bych si neuvědomil, že jsem ztratil sám sebe."
Následovalo ticho, ve kterém všichni přemitali nad pod ným obrazem, který jim Ruiz vykreslil. Dokonce i Fli který rozhovor okázale ignoroval, se tvářil poněkud otře Po chvíli Dolmaero vzhlédl. Zamnul si bradu 'a pošk se na tetované Wavě. "Hmm," řekl stísněně. "Nechci ti orli vat, ale nemůžu pochopit, proč genšové - jestliže mají ta~ moc, jak jsi říkal... proč neovládnou celý lidský vesmír? r ho snad ovládají?" Cechmistrova schopnost vystihnout meritum věci R opět překvapila. "To je velice dobrá otázka, Dolmaero.
genše to není snadná práce - úsilí potřebné k úplné přest~ lidské mysli je vyčerpá a zotavení je dlouhé a nejisté. Le modifikace ovšem mohou provádět snadněji a bez rizika vlastní,zdraví. " Ruize napadlo, jak se Corean podařilo sjednat mozku operaci pro pět otroků současně - a proč chtěla zaplatit astro mickou částku, kterou by to stálo? Záhy však zjistil, že ne káže uvažovat o ničem, co se týká genšů - okamžítě ho z t( začne bolet hlava. Vtom se do jeho mysli vkradla mnohem zlověstnější pi1 stava. Vzpomněl si na agenta Umělecké ligy z Dilvermool který ho na tuto práci najal... a na genše ve službách Lij který mu pak upravil mysl a nainstaloval do ní síť smrti. ] svému překvapení si uvědomil, že se právě nezvratně rozbOI už nikdy nikoho nenechá, aby takto zasahoval do jeho mozk Zdálo se, že pokud se mu podaří přežít, bude si muset na. jiné povolání. Mizivá pravděpodobnost, pomyslel si a odsun podobné myšlenky stranou. .
"Navic," pokračoval nahlas, "genšové mají netechnicke civilizaci - zdá se, že nechtějí nebo neumí vyrábět přístroji I které by posilovaly jejich schopnosti. Jinak by už určitě ovlád celý pangalaktický vesmír. Jistě, tu a tam nějaký ambiciózf, genš ovládne několik lidí a pokusí se svou moc šířit. Žádnému se ale zatím nepodařilo svou pozici upevnit. Možná, že jsmj zatím měli tak trochu štěstí, ale spíš mi připadá, že genšovl nepatří k druhům, které zajímá vlastní moc. A konečně, genšj je velice málo - a většina z nich jsou vězni."
"Velice cenní vězni, pokud se je daří přinutit, aby své schopnosti využivali pro své věznitele," poznamenal Dolmaero. "Ano. Velice cenní." Ruiz byl znovu nucen podívat se do oči neoddiskutovatelné pravdě: Liga ho sem neposlala, aby odhalil ty, kteří pytlačí na cenných otrocích z planety v jejím vlastnictvi, ale aby ji dovedl k enklávě genšů na Strašpytlu.

RUIZ POHLÉDL DOLŮ ze svahu, přesvědčil se, že skutálený kámen skončí svou pouť volným pádem, a otřásl se.
Dolmaero sledoval směr jeho pohledu a usmál se. "Další štěstí. Musím si dát pozor, abych se tě držel, Ruizi Awe." Ruiz si povzdechl. "Štěstí přichází a odchází, cechmistře.
Ještě zdaleka nejsme v bezpečí." "Co mysliš, že bychom teď měli dělat?" Dolmaero se k němu dychtivě naklonil.
"Musíme se spolehnout na milosrdenství paní Corean," řekl Romei nedůtklivě. "Určitě pochopi, že nemáme nic společného s běsněnim toho nečistého zabijáka. Brzy pro nás přiletí a zachráni nás z tohoto bizarního místa." Ruiz, který nedokázal potlačit úžas, se hlasitě zasmál. Dokonce i ostatní Faraoňané se na Flomela dívali s údivem, jako by byl nějaké exotické zvíře vycvičené k provádění výstředních kousků.
Dolmaero jen zavrtěl hlavou.
"Flomele, Flomele," řekl Molnech. "Teď není vhodný čas na žertování. Stejně ti to nikdy moc nešlo. Že by se paní Corean slitovala mi připadá krajně nepravděpodobné. Vzpomínáš na její ,milosrdenství' vůči Casminovi, tvému oblíbenému drábovi? Podřízla ho a pak ho spálila na popel." "Myslím, že Flomel je přiliš hloupý na to, aby se poučil," poznamenala Nisa. "Je stejný jako Kroel, jen to dokáže lépe skrývat." Pomstychtivě se na Flomela podívala. "Při troše štěstí jako Kroel taky skončí." Kouzelník zrudl a zaťal ruce v pěsti. Ruiz si v první chvílí myslel, že chce Nisu uhodit a vykročil vpřed. Nyní měl příležitost vypořádat se s potenciálním zrádcem jednou provždy; prsty ho svědily pokušením zlomit kouzelníkovi ten jeho tel krk.
Flomel se mu podíval do očí, zbledl a stáhl se.
Ruiz se zhluboka nadechl a z hrdla mu uniklo zavrč( které mu ztuhlo na tváři.
Ostatní jej pozorovali s výrazem zděšení. Dokonce i N se odtáhla, jako by si jím najednou nebyla jistá. Ruiz zavá a usmál se na ni. Mladá žena mu také odpověděla úsměvem, upřímným, i k( trochu nejistým, což jí mohl jen stěží vyčítat. Musela by blázen nebo naprostý hlupák, aby mu věřila bezvýhradn a jedno ani druhé rozhodně nebyla.
"Jestli chceš, mistře Flomele," řekl, "můžeš tady poč na Corean. Dorazí sem do dvou dnů, možná i dřive. Pod tím převisem nalezneš útočiště, ale jídlo ti tady nechat nemůžem Nevesele se na něj usmál. "Přesto ti můžu skoro zaručit, že zemřeš hladem." Flomel sklopil oči. "Cechmistře," zeptal se tichým hlase "Co navrhuješ?" "Myslím, že Ruiz Aw je naše jediná naděje, mistře Flomele," odpověděl Dolmaero po chvilce váhání. "Jsme tady je děti v divočině plné dravé zvěře. Myslím, že bychom se měli držet tak dlouho, jak nám to dovolí." "Pak tedy musím vaši radu přijmout," zamumlal Flom( Ruiz pocítil zklamání.
Prohlédl to málo zbraní, co zachránili z vraku. U opa1 měl zavěšenou Marmovu drátkovou pistoli - jedinou skute( účinnou zbraň, kterou nyní vlastnili. Z Banessiny sbírky chaických zbraní si vzal starožitný stilet, mohutnou dvoubři dýku, malý dámský kris, který se nosil v pochvě připnuté podvazek, a solidní kyj opatřený břeby. Obří žena vlast! i mocnější zbraně: graser, pistoli vystřelující samonavád jehly - ale jako většina osobních zbraní byly navrženy t aby fungovaly jen v rukou svého majitele. Hodil je přes pah spolu s mrtvolou.
Dýku dal Dolmaerovi, který ji přijal, jako by neměl tUŠe co s ní. Ruiz si vzpomněl, že na Farau se už několik generací nebojovalo. Bude si muset pamatovat, aby na cechmistra příliš nespoléhal, pokud by se setkali s nějakými nepřáteli dříve, než se jim podaří uprchnout ze Strašpytlu.
"Strč si ji za opasek, cechmistře," poradil Dolmaerovi. "Ne, tak ne; kdybys klopýtl, pravděpodobně by ses sám vykastroval." Kris v pochvě podal Nise. "Jak ho mám nosit já?" zeptala se mladá žena.
"Ukážu ti to." Ruiz poklekl a vyhrnul jí spodní lem šatů.
Pohled na její hebkou pleť jej okamžitě vzrušil. Když zapnul sponu podvazku, kterým jí kris připevnil na stehno, měl co dělat, aby od ní odtrhl ruce. Hlava se mu zatočila touhou. Rozmrzele si uvědomil, že je stále vydán na pospas romantickým impulzům, jimiž ho obdařil ilegální paměťář Nacker. Kyj dal Molnechovi. "Přál bych si, abych pro tebe měl lepší zbraň," řekl.
"Na tom nezáleží," odpověděl Molnech a několikrát kyjem mávl před sebou. "Tohle postačí." Ruiz si vyhrnul rukáv a kusem pevného plátna si přivázal stilet k předloktí.
nA co já?" zeptal se Flomel.
Ruiz vzhlédl; Flomelova drzost mu vyrazila dech. "Promiň.
Ale mám za to, že nic ostřejšího než svůj důvtip nepotřebuješ." Flomel otevřel ústa, jako by se chtěl přít, pak si to ale rozmyslel a spokojil se s nevraživým pohledem.
"Tak," řekl Ruiz. "A teď vám povím, co musíme udělat."

ŠKODA, ŽE ENERGETICKÉ systémy člunu byly neopravitelně poškozené, řekl jim Ruiz, takže se nedal použít hlavní eruptor v otočné věži. Jinak by mohli počkat na Corean, která určitě přiletí, a přichystat jí malé překvapení.
Pak vysvětlíl Faraoňanům svůj plán - vydají se směrem k průsmyku a budou doufat, že brzy narazí na nějakou osadu nebo alespoň stezku. Pak se pokusí dostat ke kosmodromu a odletět ze Strašpytlu.
O tom, co bude s Faraoňany pak, se Ruiz příliš nešířil;
sám to nevěděl. Nise chtěl dát příležitost, aby zůstala s ním,
bude-li chtít. Mohl si docela dobře dovolit odkoupit ji od Ul lecké lígy. Ostatní mohli uniknout do pangalaktických s\ bez jeho požehnání, nebo jim mohl zařídit návrat na Fara v tom případě by ale Liga mohla trvat na vymazání paměti r návratem na jejich domovskou planetu.
Faraoňané se na svůj příští osud níjak dychtivě nevyptá a spokojili se s tím, co jim Ruiz řekl, ačkoliv Dolmaen tvářil, jako by měl spoustu otázek, které ještě nepovažova dostatečně uzrálé. Ruiz byl vděčný i za toto drobné milosn ství.
Vaky s jídlem rozdělil spravedlivě. Pouze Flomel bru že musí něco nést - ti ostatní přijali náklad vcelku rados Ruiz se na kverulanta zamračil a Flomel si nechal další nám pro sebe.
K jídlu Ruiz přibalil několik dalších užítečných věcí samonáfukovací stany, láhev na vodu pro každého z niCh a ké plastové pláštěnky.
Nakonec vzal ještě jedno z vodítek, kterými byli nedá všichni spoutaní. Když to Flomel uviděl, znechuceně St něj zašklebil.

JAK PĚT UPRCHLÍKŮ stoupalo k horskému průsmyku, s ce jim pražilo do zad, ale studený vítr, který vanul z hor, , soboval, že se stále víc třásli zimou. Když vyšplhali vzl po suti, na níž přistáli, našli úzkou stezku, která vedla bližně směrem jejich pochodu. Nezdálo se, že by ji někdo užil v nedávné době a Ruiz příliš nedoufal, že by brzy narazili na jakékoliv známky civilizace. Přesto měl pocit, že od S\ přistání na Farau nebyl tak šťastný, jako nyní. Byl svobo až na akční imperativ, který jej neustále pobízel k činu, , smrti se stáhla někam do hlubin jeho mysli. Dokud zůs na svobodě, nemusí se jí bát. Teprve kdyby ho zajali nepře Umělecké ligy a hrozila mu buďto neodvratná smrt nebe tlak, pod kterým by mohl vyzradit svá tajemství, síť b] usmrtila a odeslala jeho poslední vzpomínky do ústředí] na Dilvermoonu.
Ruiz se nutil k optimismu. Stačilo, aby odeslal torpédo se zprávou Lize a popsal v ní, na co přišel: polohu a identitu pytláků, kteří kradli otroky z Faraa, stejně jako skutečnost, že na Strašpytlu existuje enkláva genšů. Pak se síť smrti i akční imperativ v jeho mozku rozpustí a on bude skutečně svobodný. Krátce se potěšil pohledem na pevné a štíhlé nohy Nisy, která stoupala po stezce před ním.

V NEJVYŠŠÍM BODĚ průsmyku se zastavili a Ruiz se rozhlédl po krajině, která se před nimi otevírala. Úpatí zakrývala zeleň a hustý les dole naznačoval, že mají před sebou srážkovou stranu pohoří. V dálce čněly z mlhy skalní štíty dalšího horského pásma. Široké údolí mezi nimi se táhlo v obou směrech až k obzoru.
Ke své velké radosti Ruiz uviděl přímou linku, která dělila údolí rovnoběžně s horami na dvě poloviny. Zbývalo jim překonat jen nějakých třicet kilometrů, aby se k ní dostali. Z místa, kde stál, se to nedalo rozeznat s naprostou určitosti, ale vypadalo to jako silnice vedoucí lesy. A tam, kde je silnice, budou určitě i dostatečně rychlá vozidla, která je odvezou do bezpečí dříve, než je vyslidí Corean. "Vypadá to jako zahrady mého otce," řekla Nisa, která stála vedle něj. "Odkud vzali všechnu tu vodu?" Ruiz se na ni usmál. "Tady padá z nebe. Pořád. Nebo alespoň dost často na to, aby stromy rostly i bez cízího přispění." Nevěřícně se na něj podivala. "No jistě," řekla tónem, z nějž jasně vysvítalo její přesvědčení, že si z ní utahuje.
"Opravdu," ujistil ji Ruiz. "Počkej, brzy se o tom přesvědčíš sama." Na severu se houfovaly temné bouřkové mraky.
"Vlastně bychom si raději měli pospíšit, nebo promokneme na kost." Flomel se posadil. "Já si potřebuji odpočinout. A musíme se najist." Ruiz si povzdechl. "Už ,mě začínáš unavovat, mistře Flomele. Nechat tě tady nemůžu: než by tě Corean zabila, určitě bys jí prozradil, kam jsme šli. Takže buďto půjdeš s námi a budeš se řídit mými příkazy, nebo budu nucen ukončit tvůj živ Umím to udělat bezbolestně." Flomel rychle vstal. "Jdu," řekl zachmuřeně.
"Určitě to chceš?" zeptal se ho Ruiz laskavým hlasem. "E jím se, že náš vztah musí pro jednoho z nás skončit špatl A jsou horší místa na posmrtný odpočinek." Rozmáchlým gc tem obsáhl modré nebe nad jejich hlavami i úrodný kraj p nimi stejně jako svěží vítr, který vanul průsmykem. "A horší způsoby." "Ne," prohlásil Flomel, nyní už mnohem vroucněji. "Půjdu s vámi."

Další kapitola