Vládce všeho

Kapitola I

UKRADENÝ VZDUŠNÝ ČLUN pokračoval po naprogramované dráze, letěl deset metrů nad růžovou savanou Strašpydu k vzdáleným modrým horám. Ruiz Aw pozoroval řídicí panel. Všechno se zdálo být v pořádku; motory spokojeně předly, střelka kompasu se nehýbala, komunikační jednotka milosrdně mlčela. Jeho faraoští pasažéři usnuli, vyčerpaní hektickými událostmi uplynulé noci. Otočil se a zadíval se na ně. Se zvláštním potěšením pozoroval Nisu, která spala s hlavou nakloněnou na stranu, jeden pramen leskle černých vlasů v koutku úst s plnými rty. Tři faraoští muži s tetovanými obličeji spali na ostatních sedadlech; čtvrtý, který se ještě nevzpamatoval z prožitého šoku, byl připoutaný dole v nákladovém prostoru a na krku měl stále ještě explozivní obojek.
Ruiz cítil podivnou směsici šťastné malátnosti a obav z budoucnosti.
Na jedné straně se vzdálenost mezi ním a otrokářkou Corean Heiclaro neustále zvětšovala a to bylo velice dobré. Na druhé straně, každou chvíli se nejspíš s jejich člunem spojí - a to bylo velice špatné. Bude čekat, že se jí ozve její poručík, starý kyborg jménem Marmo, kterého Ruiz zneškodnil a zanechal v savaně, kde posledně tábořili. Nebo Banessa; obří donucovačka, a tu Ruiz zabil při přepadení člunu. Corean bude mít bezpochyby na Ruize brzy pořádný vztek a Corean patřila k těm, jejichž vzteku se bylo radno obávat. Ruiz ji viděl, jak se zbavuje nekvalitních otroků a tváří se přitom stejně lhostejně jako někdo, kdo vytrhává plevel.
I tak se jeho situace ale výrazně zlepšila. Minulé noci byl vězněm v nákladovém prostoru člunu, spoutaný spolu s ostatnimi otroky. Dnes ráno už jeho krk nic nesviralo. Přestože ne dokázal změnit kurz člunu, mohl měnit rychlost a byl si skon jist, že pokud dospěje k názoru, že bude výhodnější prchat pzemi, dokáže přistát. Věřil, že se mu podařilo zničit obvod) dálkového ovládáni člunu tak, že Corean nemůže převzít jeho řízeni - ale jist si tím nebyl, protože člun byl vybaven jeml neznámým biomechanickým navigačnim systémem.

ČAS PLYNUL a komunikační zařízení stále mlčelo. Ruiz SI postupně uvolnil. Modré hory se blížily a už bylo více mém jasné, že míří do mezery'mezi dvěma skalními štíty.
Ve chvíli, kdy se rozsvítila kontrolka komunikačního zaří zem a ozval se bzučák, se pomalu dostával do stadia opatrnéhl optimismu. Strach se znovu vynořil, přestože si byl Ruiz skon jist, že člun není vybavený dálkově ovládaným destrukčnín systémem. Skoro. Chvili si pohrával s myšlenkou pokusit se nějak zatajit, ž se zmocnil člunu, ale brzy ji zavrhl. Mohl zničit videokamer a pokusit se změnit hlas, ale Corean a Marmo určitě měli pf' takový případ heslo nebo něco na ten způsob. Pokud dá naopa otrokářce jasně najevo, co udělal, možná, že se mu podaří něc vy těžit z jejího překvapení.
Ruiz stiskl třesoucÍm se prstem tlačítko vysílačky.
Obrazovka se rozsvítila a z tetelení základních barev se pc stupně vynoříla Coreanína dokonalá tvář. Po nekonečně dlouh okamžik hleděla na Ruize Awa bez jediného slova, zjevn ohromená tím, co vidí. Její nádherné oči se maličko rozšířil;
pokožka jí zbledla a pak se konečně pohnula její ústa. "Ty, konstatovala hlasem, v němž se skrýval potlačovaný hně' "Měla jsem tě zabít hned, když jsem tě uviděla poprvé." "Asi ano," odpověděl Ruiz tak smířlivě, jak jen uměl.
"Vůbec nechápu, jak jsi mi mohl připadat hezký," pokn čovala. "Jsi bezcenný parchant. Takovou chybu už nikdy nt udělám." "Asi ne," řekl Ruiz a povzdechl si. Corean vlastnila obliČi navržený jedním z největších pangalaktických umělců; byl ná( herný dokonce i teď, když jeho rysy křivil vztek. Ruiz si pomyslel, že na ženě tak překrásné, že jí nedokázal neobdívovat, aní když mu přála strašnou smrt, je rozhodně něco zvrhlého.
Corean se mezitím vzpamatovala. "Kde je Marmo?" "Někde na savaně." "Mrtvý?" "Nevím," odpověděl Ruiz a usmál se na ni co nejšarmantněji. "Dokáže se plazit?" Corean zbledla a oči jí zaplály chladnou zlobou. Tíše zamumlala nějakou dobravitskou kletbu.
Ruiz čekal, co řekne, a přítom přemítal, jestli se má odvážit ji ještě trochu podráždit. Proč ne? "Ale Banessa je mrtvá docela určitě, jestli ti to pomůže. Uškrtil jsem ji tímhle." Pozvedl stuhu, na které byl zavěšený ovladač obojků.
Zasmála se, ale její smích nezněl ani trochu vesele. "To bych ráda viděla... jenomže podle mě lžeš, Ruizi Awe. Ta žena byla jako hora, příliš silná i na tebe. Žádný neozbrojený člověk by si s ní neporadil. Jsi lstivý. Budu na to pamatovat, až tě zase budu mít zpátky." Trhla ovládáním mimo Ruizovo zorné pole a k jeho zděšení se člun zachvěl.
Ostatní se probudili a nyní sebou zmítali v bezpečnostních pásech a vydávali nejrůznější poplašené zvuky.
Flomel, faraoský kouzelník, vykřikl hlasem hraničícím s panikou. "Paní Corean! Já s tím nemám nic společného. Varoval jsem tvé podřízené, čeho je tohle zvíře schopno!" Ruiz se obrátil právě včas, aby uviděl, jak Dolmaero uštědřil Flomelovi pořádnou facku. "Zmlkni," řekl cechmistr klidně. Kouzelník na něj vytřeštil oči; opovážlivost jeho bývalého podřízeného mu vyrazila dech.
Ruiz soustředil svou pozornost zpátky na řízení člunu. Stále bylo vypnuté, ale ke své velké radosti zjistil, že správně nereaguje ani na Coreaniny pokusy člun otočit. Vychýlil se sice z přímého kurzu, který dosud sledovali, trochu doleva, ale zpátky jej otočit nedokázala.
Otrokářčina tvář na obrazovce postupně odrážela několik různých emocí: tríumf, potom zmatek a nakonec zklamání.
Znovu zaklela a zalomcovala řízením. Člun se zhoupl a zahnul trochu víc vlevo. Pasažéři zděšeně zasténali.
Ruiz zjistil, že člun už nemíří k horskému průsmyku, ale přímo proti jednomu ze skalních štítů. Chopil se páky ovládající rychlost a zpomalil let, až skoro viseli ve vzduchu nad pozvolným svahem. Člun se neustále otřásal Coreaninými pokusy o převzetí řízeni.
"Zastav to," prosila ho Nisa tichým hlasem.
Corean ji nejspiš zaslechla, protože se jí obličej okamžitě zkřivil zlomyslným úšklebkem. "Nemůže," řekla. Člun se zhoupl a škubl sebou, potom vyrazil vpřed, přímo k útesu.
"Když tě nemůžu dostat zpátky, nezbývá mi než se s tebou vypořádat jinak." Ruiz přitáhl brzdu, ale člun ho přestal poslouchat úplně. Vytřeštil oči na skalní štit, který se blížil stále rychleji. Koutkem oka zahlédl škodolibý výraz v Coreanině dokonalém obličeji;
bezpochyby doufala, že vysílačka přežije náraz dost dlouho na to, aby se mohla kochat Ruizovou smrtí.
Ruizovi se vybavila představa těla roztřištěného o skalní stěnu a na okamžik nedokázal myslet na nic jiného. Ne vlastního těla. Nisina.
Násilím ten obraz potlačil. Z nějakého důvodu si vzpomněl na toho ubohého blázna Kroela, někdejšího faraoského mistra kouzelníka.
Přitom ho něco napadlo a okamžitě začal jednat. Pozvedl ovládání obojku, který předtím nastavil na rezonanci s Kroelem. Chtěl ho použít jako sedativum, kdyby Kroel začal zuřit; nyní stískl tlačítko detonátoru.
Z nákladního prostoru se ozval tlumený výbuch a zvuk motorů se rázem změnil; začaly kvílet hlasitěji a ječivěji, pak se ozval další výbuch - a ve člunu zavládlo ticho. Ruiz se pevně chytil opěrek křesla a doufal v nejlepší.
Těsně předtím, než člun dopadl na zem, zahlédl Ruiz core~ ninu tvář na obrazovce. Otrokářka na něj hleděla s intenzivní. zájmem a Ruiz si pomyslel, že ještě nikdy nevypadala půvab něji a hrozivěji zároveň.

Další kapitola