Když se před pěti lety narodila Světová obchodní organizace složená ze134 členských zemí, tak většina Američanů spokojeně spala, včetně těch, kteří v Kongresu hlasovali o ratifikaci členství USA. Na podzim 1994 Ralph Nader z organizace Public Citizen nabídl 10 000 dolarů jakémukoli členu Kongresu, který by pročetl pětisetstránkovou dohodu a správně odpověděl na deset jednoduchých otázek. Republikánský senátor Hank Brown, který hlasoval již pro NAFTA a měl v úmyslu hlasovat také pro WTO, na tuto sázku přistoupil. Naprosto perfektně prošel kvízem desíti otázek, sebral výhru (na charitativní účely podle vlastní volby) a pak prohlásil, že se po přečtení dohody cítí povinen hlasovat proti ní.

Nicméně dohoda WTO byla přijata, ale kdyby se o ní hlasovalo dnes, tak by zřejmě neprošla. Proč tolik povyku? Jisté je, že WTO má v mezinárodní ekonomice menší moc než jiné podobné instituce, ve kterých hraje naše vláda (pozn. vláda Spojených států) vedoucí roli. Například Mezinárodní měnový fond a jeho sesterská organizace Světová banka spáchají na lidstvu a našem životním prostředí za měsíc větší škody než WTO za dobu své existence. Ale konference WTO je ve špatnou dobu, na špatném místě. Lidé ve Spojených státech jsou stále více a více unaveni a podezřívaví z celého procesu "korporativní globalizace", v níž se možnost nadnárodních korporací profitovat z expandujícího obchodu, vydává za veřejný zájem.

Protekcionistická WTO
Je důležité si uvědomit, že tady nejde o spor "volný obchod vs. protekcionismus", jak to často formulují obhájci korporativní globalizace ve snaze najít obětního beránka. Když například přijde na "intelektuální vlastnická práva" - patenty, copyrighty a jiné monopoly vytvořené pro zisk největších korporací, tak je WTO zcela protekcionistická instituce a ne žádný přítel volných trhů. (...) WTO přijalo jako svůj úkol chránit a rozšiřovat tyto monopoly ve prospěch nadnárodních korporací. Takže skutečná debata není o protekcionismu, ale spíše o tom, kdo bude chráněn před devastací neomezené konkurence. Pro WTO to zcela jistě nejsou zaměstnanci nebo chudí. Tato organizace nemá žádná nařízení ve prospěch těch, kteří se živí námezdní prací. A bez takovýchto standardů většina lidí ve skutečnosti na rozšiřujícím se obchodu ztrácí a veřejnost si to v poslední době stále více uvědomuje. Například rychlý nárůst obchodu Spojených států s Mexikem za posledních dvacet let měl za následek, že pracující na obou stranách hranice mají nižší reálné mzdy než v 70.letech.

Ochranu ze strany WTO si nezasluhuje ani životní prostředí, ani bezpečnost lidí. V každém případě, který se dostal do WTO a v němž si vyzyvatelé stěžovali na legislativu ohledně životního prostředí nebo bezpečnostních opatření, vyhráli. Když komerční rybářské zájmy zpochybnily ochranu obřích mořských želv v zákoně o ochraně ohrožených druhů, vyhrály a želvy - které brázdí oceány již 150 miliónů let - neměly šanci.

Když proti sobě stály zájmy ropných společností ve Venezuele a Agentura Spojených států na ochranu životního prostředí ohledně standardů kvality dováženého benzínu, ropné zájmy vyhrály. Když to byly američtí producenti hovězího masa proti zákazu Evropské unie na dovoz hovězího s hormony, evropští spotřebitelé prohráli. A seznam by mohl pokračovat a byl by ještě delší, kdyby Clintonova administrativa dosáhla v Seattlu svého. Jedním z těch nejobávanějších bodů na jejich programu byla "Dohoda o celosvětové volné těžbě dřeva", což by vedlo k nárůstu neudržitelné těžby po celém světě a ohrozilo by to množství iniciativ, které se snaží bránit lesy.

Poslední zastávka: Seattle
Tribunály WTO rozhodují v tajnosti. Soudci obvykle představují omezenou paletu názorů na ekonomické a sociální otázky. Neexistují žádné předpisy ohledně konfliktu zájmů, které by ji zabránily rozhodovat v případu, ve kterém mají přímý finanční podíl z příjmu.

Cílem WTO je: vyhnout se demokratickým procedurám a zodpovědnosti (jakkoli řídké), která existuje v členských zemích, tak aby pravidla, která ovládají mezinárodní obchod, mohla být vytvářena těmi, kteří ho provozují.

V Business Week, těsně před Seattlem, Jeffrey Garten, děkan Yale School of Management, varoval, že pokud se "dovolí, aby NGO´s zneužily jednání WTO, bude to nebezpečný precednes, kterého budou vlády a každá globální korporace litovat ještě dlouho po Seattlu". Ale právě takový precedent svět potřebuje.(...) Clintonova nabídka ustavit "pracovní skupinu" ve WTO, která by diskutovala o pracovních právech, přichází příliš pozdě a je příliš malá. Světová obchodní organizace nikdy nepřijme nařízení, která by omezila výsady korporací ve prospěch pracujících nebo životního prostředí; bylo by to sebezničení ještě dříve, než k němu dojde.

Vlak korporativní globalizace - se základním principem "nejdříve obchod, potom lidi" - jede již dlouho špatným směrem. Dříve, než se bude moci otočit, musíme ho přinutit, aby se zastavil: Poslední zastávka: Seattle 1999.

Marc Weisbrot,
Z magazin