V polovině března zveřejnila některá média zajímavý údaj. Od začátku letošního roku bylo podle policejních statistik na území Prahy zaznamenáno 363 loupežných přepadení, což je o 106 případů více než za stejné období loňského roku. K devadesátí procentům loupežných přepadení bank, obchodů se zlatem a elektronikou dochází za bílého dne. Ještě zajímavější je však interpretace těchto údajů. Podle policistů, růst loupežných přepadení souvisí i se zvýšenou nezaměstnaností. Vedle dobře organizovaných a ozbrojených gangů, v poslední době přepadávají také lidé, kteří se dostali do špatné finanční situace a rozhodli se ji řešit za každou cenu.

Dávat do souvislosti kriminalitu, nezaměstnanost a chudobu není ve světě nic nového, v Čechách je to však jedna z prvních vlaštovek. Na Západě, trend kriminalizace chudoby představuje neoliberální ideologie a v kapitalistické společnosti "rovných šancí", kde "každý je strůjcem svého štěstí" a lidem se to neustále také zdůrazňuje, tento trend slaví úspěchy a to především v jistých vrstvách, či spíše třídách společnosti. Hanění, znevažování a kriminalizace chudých totiž slouží jako obrana výhod, jímž se těší ti dobře situovaní a privilegovaní. Chudí jsou cejchování jako lenoši, lajdáci, jako ti nepřizpůsobiví a nedostatečně flexibilní, kteří jsou spíše pokažení než postižení; jako ti jimž chybí charakter, vyhýbají se poctivé práci a inklinují k trestné činnosti a porušování zákona. Jsou, tak jako v kapitalistické společnosti všichni, "strůjci svého štěstí" a sami si zvolili svůj osud.

Nabízí se, ale i jiná interpretace- sociologická. Americký sociolog Robert Merton na ní upozornil v teorii deviantního chování. Lidé mají snahu orientovat se na hodnoty, které jsou obsaženy v jejich kultuře. Pokud lidé nemají prostředky, aby mohli jednat ve shodě s hodnotami, které uznávají, snaží se těchto hodnot dosáhnout jiným způsobem. Pomocí této teorie tak lze vysvětlit nemalou část kriminality, zejména tu, související s majetkovou trestnou činností. Pokud tedy jednou z ústředních hodnot současné kapitalistické společnosti jsou peníze a hmotné statky vůbec, krádeže, loupeže, daňové podvody, a hospodářská kriminalita jsou jen způsobem, jak dosáhnout tohoto kulturně uznávaného cíle, chybějí-li legitimní prostředky k jeho dosažení. Samotná chudoba ještě nevede ke kriminálnímu chování. K tomu se sahá teprve tehdy, přidává-li se takový důraz na vysokou hodnotu peněz.

Během posledního desetiletí se začali prohlubovat rozdíly mezi bohatými a chudými, a to zdaleka nejen co se týká Severu a Jihu, ale především uvnitř bohatých kapitalistických zemí. Tuto prohlubující se propast již nestačí kompenzovat sociální stát. A tak uvnitř samotného kapitalismu se objevují rozpory.

Na jedné straně za účelem soukromého zisku korporací, se pomocí podbízivých reklam, zářících neonů a vůbec celé kapitalistické kulturní hegemonie v lidech "pěstují" pahodnoty založené na nenasytnosti, chamtivosti, za tím cílem, aby peněženka spotřebitele zůstala stále otevřená. Člověk je tak odsouzen k tomu, aby navždy zůstal ve stavu deprivace, protože přítomnost stále nových a nových pokušení a jejich zdánlivá dostupnost mu berou radost z každého jejich nasycení.

Na straně druhé, objem peněženek spotřebitelů se neustále ztenčuje. A tak vzniká rozpor mezi tím, co by člověk měl mít, a tím co má. Bez změny kapitalistického paradigmatu se tedy řešení obrovského nárůstu chudoby a kriminality nejspíš neobejde.

Brigita Novotná