"Vidíš ho?! Vidíš toho blba?!", hlaholil strýc a ukazoval na televizní obrazovku. V televizi běžel den sestavený z pořadů z osmdesátých let a právě něco vykládal Jakeš. "Vidím", odpověděl jsem. "Tak vidíš!", uzavřel strýc naši hádku. Považuje mě totiž za jakéhosi zakukleného komouše, o to horšího, že se k tomu nechci narovinu přiznat. "Kdo byl proti státu za komoušů byl hrdina, kdo se staví na zadní dnes je komouš." Tak nějak by se dal shrnout jeho světonázor, dál to není potřeba domýšlet, protože současný stav je vrcholem historie a nic lepšího už vymyslet nejde – kdo je proti, neví co chce. Myslím, že toto je schéma uvažování většiny "rozumných lidí".Televizní den "jak to bylo za totáče" i major Zeman jsou bezesporu poučné počiny veřejnoprávní televize, které rozpoutaly zajímavou debatu. Jedni: "Vysílat, alespoň si lidé osvěží paměť!" Druzí: "Nevysílat, nebo si paměť osvěží komouši!" Komouši: "Vysílat, vysílat!" Já osobně se přikláním k těm prvním, ale poučení, které v těchto pořadech nacházím nezní: "No tak se podívejte jak to bylo hrozné a z čeho už jsme venku", ale "Bylo to hrozné. Ještě chvíli a jsme tam kde jsme byly." Abych své tvrzení mohl obhájit, je potřeba si udělat pořádek v tom, co bylo tedy TO hrozné na komunistickém režimu.

Bezesporu je to na prvním místě výchozí pozice nepřipouštějící pochybnost o jediné "správné" cestě, která je dokonce zakotvena v ústavě (vedoucí úloha Komunistické strany), od této premisy se odvíjí vše ostatní: dělení celého světa na přátele, se kterými je potřeba se vojensky spojit a nepřátele, od kterých je potřeba se izolovat, stigmatizace a perzekuce "podvratných živlů" nahlodávajících jednotu, propaganda tvořená neobjektivními oficiálními informacemi, filmy, které divákům ukazují záměrně tendenčně překroucenou skutečnost atd. Toto všechno nám tedy měli připomenout exkurze do "za komoušů", aby jsme si osvěžili, proti čemu bylo zapotřebí bojovat, toto bylo tedy to fuj.

Na příkladě aktivit a nálad vytvářených v souvislosti s konferencí Mezinárodního měnového fondu a Světové banky je možné ilustrovat, jak současný stav nenápadně a pro mnoho lidí nepostřehnutelně začíná do schématu onoho fuj zapadat."Postupující globalizace je provázena určitými negativními jevy", připouštějí její zastánci a vykonavatelé, ale druhým dechem dodávají, že tyto "negativní jevy" jsou důsledkem toho, že všemocná ruka trhu není ještě úplně volná, nemůže se ještě dostatečně rozpřahovat, je potřeba jí naprosto uvolnit a pak to bude svištět, držte si klobouky, budem se mít všichni dobře. Ovšem, až na ty co se nechtějí mít dobře, kdo bude ruce trhu házet klacky pod prsty, toho ať chrání ruka husarova. Na tomto úplném a zároveň nevratném dokončení globalizace neúnavně pracují i odborníci z obou výše zmíněných institucí. Naštěstí tyto "negativní jevy" podnítily ve světě široké hnutí odporu proti globalizaci. A na tomto místě můžeme začít srovnávat.

Na tom, že je globální kapitalismus jediná správná cesta se shodne celá politická garnitura takzvaně "napříč politickým spektrem" a rozdíly mezi přístupem jednotlivých stran jsou jen v tom, jak rychle nás hodlají do toho vytouženého ráje volného obchodu přivést. Snahy o vyšachování menších politických stran uzákoněním většinového volebního systému tento stav zakonzervují navždy.

Politická stabilita je heslem dne. A touto "stabilitou" se bude moci Česká republika pochlubit při zářijovém zasedání Světové banky a Mezinárodního měnového fondu.Propagační kampaň, která je vedená v médiích stojí za to už teď a to je jenom začátek. Akce je představována jako taková maturita naší mladé demokracie, na jejím zvládnutí závisí naše budoucnost. Držme si palce, tfuj, tfuj, tfuj, ať to dobře dopadne, ať za nás to zviditelňování pořád netáhnou jen Dominátor s Tamarou. Dokažme, že jsme připraveni naskočit do rychlovlaku svištícího třistakilometrovou rychlostí ke světlým zítřkům. Na případné nepokoje je potřeba se nekompromisně připravit. My si politickou stabilitu rozvracet nenecháme.O aktivitách a protestech proti globalizaci a jejím vykonavatelům media buď neinformují nebo jejich aktéry prezentují dílem jako násilníky, které k takovému jednání vede nuda, a dílem jako blbce.

Napříklat Globalstreetparty na Radiožurnálu okomentoval pan Tigrid slovy: "Rabování a rozbíjení obchodů v centru Prahy nemá na svědomí česká mládež, ale profesionální násilníci organizovaní ze zahraničí." V souvislosti s připravovanými protesty proti pražskému zasedání je veřejnost strašena "peklem" v Seattlu, které mají také na svědomí oni již zmiňovaní "profesionální násilníci", ale to už teda trochu přehnali, na to už se svět nemůže dívat, tomu se musí učinit přítrž, to tady nedopustíme. K analýze událostí ze Seattlu se používají výhradně počty policistů, rozbitých výloh, zraněných a zadržených. Policie se dokonce dala slyšet že České republice budou poskytnuty seznamy "extremistů" majících záznam z obdobných protestů a ty na naše území v době zasedání nevpustí.V pořadu Českého rozhlasu Styl jsme si mohli poslechnout vládního zmocněnce pro tuto událost pana Zdeňka Hrubého jak odpovídá redaktorce na dotazy typu: Jací jsou ti delegáti vlastně lidé? Dají se jejich požadavky na ubytování srovnat s požadavky popových hvězd? Umějí se při banketech odvázat? atd. Pan Hrubý posluchačům vysvětlil, že jsou to profesionálové každým coulem, samá práce, nabitý program bla, bla, bla. Samozřejmě jsou zvyklí na vyšší standart, to je samozřejmé, jsou to vysoce postavení lidé a mají také vysoké požadavky na bezpečnost, to je také samozřejmé.Měli by jim uspořádat taky lov. Byla by to stylovka, sjezd bez lovu to není vono, a že to bude pořádný sjezd. Ale oni jim ten lov neuspořádají, to by to taky mohlo najednou všem docvaknout o co tady zase jde, stačí už to, že se to koná ve Sjezdovém paláci, i když dneska je to vlastně Kongresové centrum. Ale barák je to stejnej, jenom se to muselo nějak líp všechno vypolstrovat, protože tihle nový papaláši mají zmlsanější prdele.

Pavel Koláček