Ocalan: Hlavní hrdina neviditelné tragédie
Zuřivá štvanice upoutala pozornost celého světa, polapení a únos nejhledanějšího muže planety vyvolaly vlnu kurdských protestů, turecké radosti a možná tak ještě zpytování evropského svědomí. Slova teror, vraždy a masakry se skloňují ve všech pádech. Zbývá jen určit, koho se vlastně týkají. Třeba proto, že spolu s nahnáním ČR do NATO přestáváme být pouhými diváky jedné kolosální tragédie.

Prenatální Ocalan
Dříve než začneme hovořit o turecké části Kurdistánu, Abdullahu Ocalanovi a ozbrojeném boji PKK, musíme si vyjasnit kauzalitu. Zavést jasnou hranici mezi příčinu a důsledek. Bylo to Turecko, které zmařilo vznik kurdského státu, se kterým počítala sevreská mírová smlouva ze srpna 1920. Turecko dodnes okupuje značnou část kurdského území, uvnitř tureckých hranic je nuceno žít 15 miliónů Kurdů. Turecký stát je příčina. Turecko masově porušuje lidská práva Kurdů a ekonomicky vykořisťuje své jihovýchodní regiony, osídlené Kurdy. Tam dodnes nemají ani zdání práv etnické menšiny a jsou podrobováni násilné asimilaci. Přišli o svá kurdská jména, jsou nuceni používat jen turečtinu a trestáni za slova v rodném jazyce. Turecká vnitřní politika je příčina. V Turecku jsou Kurdové denodenně vystavováni útlaku, mučeni bez důvodu a popravováni bez soudu. Turecká fašistická strana MHP vyplácí odměny za zastřelené Kurdy, obviněné ze spolupráce s PKK. Je to turecká armáda, která vraždí kurdský lid německými a americkými zbraněmi po tisících. Do turecké armády jsou odváděni mladí Kurdové, v ní jsou nuceni střílet po svých bratrech. Turecká armáda je příčina. Do těchto příčin se roku 1948 narodilo chudému negramotnému zemědělci Ocalanovi z vesnice Omerli v tureckém Kurdistánu páté dítě. Chlapec dostal jméno Abdullah a celý jeho život je jeden velký důsledek.

Kurdský odboj s Ocalanovou tváří
O třicet let později, 27.listopadu 1978, zakládá Kurdskou stranu pracujících (PKK). O dva roky později definitivně odchází do Sýrie, za další čtyři roky dává povel k zahájení ozbrojeného boje. S Ocalanem v čele se PKK stala masovým hnutím a vůdčí silou odboje proti tureckým okupantům. Po deseti letech krvavého konfliktu začíná v polovině devadesátých let z pověření 5. sjezdu PKK hledat diplomatické cesty, které by definitivně uzavřely vzájemné vraždění a přivedly tureckou stranu k jednání o mírovém řešení kurdské tragédie V listopadu loňského roku je pod pohrůžkou invaze turecké armády donucen opustit svůj osmnáctiletý syrský exil a nastoupit svou Odysseiu. Horký brambor přeskakuje z Moskvy přes Řím a Petrohrad do Atén. V lednu vyhánějí vojenské stíhačky letadlo s Ocalanem ze vzdušného prostoru západní Evropy. Poslední skrýší se pro štvance stává rezidence řeckého velvyslance v africké Keni. Maroon barets, speciální jednotka turecké armády vycvičená severoamerickými instruktory, jdou do akce 15. února. Za řízení CIA, podpory izraelské tajné služby a zbabělé zrady řecké vlády končí "operace Safari", Abdullah Ocalan je lapen a unesen do Turecka. Přijít rozkaz k akci o pár dní později, útočili by turečtí vojáci v Nairobi na protestantský římskokatolický kostel, v němž byl již začátkem února připravena další Ocalanova skrýš. Analogie s posledním úkrytem skupiny Gabčíka a Kubiše by alespoň Čechům pomohla osvětlit pár aspektů "exotického" kurdského problému.

Reinkarnovaný Ocalan
Turečtí politici jásají, nejbližší spojenci jejich režimu, USA a Izrael, neskrývají uspokojení. Turecká armáda ostřeluje kurdské vesnice a doufá svými zbraněmi napsat definitivní tečku kurdského odboje, turecká justice inscenuje popravu. A ostatní? Jakoby neviděli dlouhodobou intenzivní tureckou genocidu proti kurdskému lidu a neznali poučku o akci a reakci. Jakoby jim moderní historie nenabízela dostatek příkladů osvobozeneckých snah, které byly nejprve denunciovány pojmem terorismus, později uznány za legitimní a jejichž aktéři byli nakonec odměněni Nobelovou cenou za mír. Abdullah Ocalan, v souladu se svým jakkoliv bizarním přesvědčením, udělal maximum pro národní osvobození Kurdů. Jejich spontánní masové reakce po Apově zatčení dokázaly, že si to Kurdové sami uvědomují. Pro ně je hluboce respektovanou a uznávanou osobností, která jim obětovala celý svůj život. Výši její poslední oběti vyměří turecký soud. Už dnešní dny dokazují, že svůj úkol splnil. Jeho popravou se zbaví Turecko jen jediného Kurda, z živého symbolu udělá nesmrtelný a to je tak vše. Vedení PKK převezme Ocalanův mladší bratr Osman nebo Cemil Bayik, kurdské armádě bude velet Murat Karayilan. "Změníme nanejvýš taktiku, nikoliv intenzitu boje za naše práva," říkají již dnes, "jestli se svět stal peklem pro Kurdy, my musíme udělat ze světa peklo pro Turecko a jeho spojence."

Jan Křeček