Pesimistické úvahy o rigidnosti a bolševické tradici českého šoubyznysu jsou konečně vyvráceny! Mobilita na hvězdném Olympu existuje - nové tváře mají skutečně šanci!

V závěru minulého roku se pozornost veřejnosti opět obrátila k udělování nejprestižnějšího hudebního ocenění v České republice. Během estrády, jíž jsme se mohli díky přenosu Tv Nova osobně účastnit, se odehrála malá revoluce, jejíž ohromný dosah si uvědomuje snad každý ryzí příznivec české pop-scény. Božský Karel nezvítězil! I přes jeho mohutný a vyčerpávající finiš, album duetů se supernovou mezi českými zpěvačkami Lucií Bílou a vynikající kolekci srdečně podaných vánočních koled se mu nepodařilo obhájit své každoroční prvenství a přerušil tak mnohaletou tradici svého nesmrtelného triumfu.
Doslova "o prsa" tentokrát zvítězila vycházející hvězda jevišť a diskoték, tajemný a démonický Daniel Hůlka. Rázně tak byla smetena ze stolu pochybovačná tvrzení nepřejících rýpalů, podle kterých jsou zamrzlé vrcholky našeho šoubyznysu v rukou několika hudebních prominentů z doby minulého režimu. Celý národ byl upřímně dojatý tím, jak sportovně Karel Gott svou nenadálou porážku bere a s jakou důstojnou elegancí svůj trůn Danielovi přenechává. Své nejvěrnější fanoušky pak potěšil alespoň cenou za nejprodávanější album roku.

Kdo má zlato v prdle
Absolutní slavicí a zpěvačkou roku 1998 se stala po zásluze Lucie Bílá. Zatímco v případě souboje Karla Gotta a Daniela Hůlky se národ takřka rozdělil na dva tábory, ve věci ocenění naší Lucie, vlastním jménem Hany Zaňákové, panuje všeobecný konsensus. O to větší radost mezi diváky vzbudila svým upřímným překvapením, když z úst konferenciérky Hany Zagorové zaznělo právě její jméno. Při přebírání svého Slavíka se dojatá Lucie projevovala velmi skromně, přesto však prokázala svůj vrozený smysl pro humor a opepřila slavnostní atmosféru večera vtipem o cikánech. Hrdinnou občanskou angažovaností je Lucie ostatně známá a tím spíš vyniká její triumf.

Všechno nejlepší, Petře!
V kategorii hudebních skupin letos překvapivě zvítězil legendární rockový dinosaurus, Olympic Petra Jandy. Toto uskupení oslavilo v uplynulém roce neuvěřitelných pětatřicet let své plodné existence a vítězství v nejprestižnější hudební soutěži u nás je tedy pro ně tím nejvhodnějším dárkem k tak významnému jubileu. I my ti, Olympiku, přejeme k tvým narozeninám ještě třikrát tolik úspěšných sezón, třikrát tolik skvělých hitů a hromadu muzikantského štěstí (redakce Konfrontace).

Spadli z měsíce
Bylo by neomluvitelným nedostatkem, kdybychom se nezmínili o vítězi v kategorii "Skokan roku". Zbrusu nový objev poslední sezóny, vokální soubor Lunetic, je živoucím dokladem toho, jak se s politickou změnou, která u nás před devíti lety proběhla, zlepšily i podmínky pro úspěšný start v kariéře šoubyznysu. Stačí přijít s neotřelým nápadem, skloubit skutečný kumšt s originálním vystupováním a pak jen projít dveřmi do dvorany slávy, které nové tržní prostředí otevřelo všem. Jaké štěstí, že dnes o úspěchu interpreta rozhoduje jen a jen jeho talent.

Dát příklad národu
V závěru ještě zbývá poděkovat sehranému tandemu Zagorová-Čok, který nás bez jediného zadrhnutí provedl tím báječným večerem plným nenadálých zvratů. Oba dva výraznou měrou přispěli k výtečné atmosféře plné nenucené legrace. Hana Zagorová svým přehledem, životní zkušeností, rétorickou obratností a přátelským pohledem na svět, Vilda Čok svým nonkonformismem, nezkrotností, mladickou vitalitou a inteligentním vystupováním. Je to právě Čok, kdo před staršími generacemi v současné době reprezentuje nespoutané mládí, kdo se svou vlastní tvorbou snaží napravit pošramocenou pověst dospívajících a kdo na své nové desce "Braň českou zemi" ukazuje, že vztah dnešních mladých k naší otčině ještě zdaleka není tak chladný, jak by se mohlo zdát. Ne lhostejnost, ale angažovanost! Sám Vilda jde mladým příkladem a poté, co se podílel na nahrávání poslední desky známého českého vlastence Daniela Landy, sám přispívá svým dílem k řešení problému přistěhovalectví a pošlapávaného národa.

Nemalou úctu si zaslouží i dramaturg za svůj skvělý úmysl přispět výběrem konferenciérů k symbolickému zmírnění generačního konfliktu, postavit starou a vyřazenou vedle mladého a dynamického, ženu vedle muže, nepodajného rebela vedle seriózní babičky, a smířit tak dvěma zástupnými symboly minulý režim s režimem dnešním, prokázat, že porozumění mezi těmito dvěma póly je možné a že může vést ke skvělým výsledkům.
Petr Slunečko