Co vám říká termín „ekonomická globalizace?“ Že hodně? Není divu, dnes se skloňuje ve všech pádech. Přesto ještě začátkem května jako by neexistoval. Ztratili jste poslední iluze o české policii? Už máte důkazy, že policejní násilí zůstává nepotrestáno? A naopak - už znáte podmínky, za kterých se lze policejnímu násilí účinně bránit? Asi ano. Díky Global street party. A o čem nás přesvědčila Local street party?

Dozvuky květnové soboty
Proč to nepřiznat - hlavní důvod úspěchu květnové streetparty tkvěl v momentu překvapení. Překvapení novou a masovou formou odporu, překvapení nehlášeným pochodem, překvapení aktivní obranou. Jenže karta se nemohla neobrátit. Podruhé překvapit rozhýbanou státní mašinerii bylo možno jen obtížně, naopak vše nasvědčovalo tomu, že se nepříjemné překvapení chystá pro účastníky v čele s desítkami těch, kteří přípravě akce obětovali řadu týdnů většinu volného času. Již týden před akcí se začaly objevovat první obrysy taktiky, kterou se systém hodlal bránit infikaci virem svobody. Policie v první řadě prokázala, že dohnala své rezervy v umění využívat možnosti médií a suverénně okupovala zpravodajské rubriky po celý týden. Tisková konference o „filosofii případného policejního zásahu“ v úterý, tisková konference o „konkrétním provedení policejního zásahu“ ve čtvrtek, zbývající dny výroky o „radikálech, kteří v lesích nacvičují útok na policisty“ nebo „příjíždějících posilách ze zahraničí.“ Předpokládaný záměr - předem omezit diskusi o streetparty na otázky pouličních střetů - naprostá většina médií splnila. Kolik lidí tento cílený nátlak odradil od účasti na streetparty samozřejmě nelze odhadnout, škody se však násobí tím, že zabral hlavně u lidí s menší znalostí reality protestních hnutí, zabránil přílivu nové krve, přispěl k izolaci akce a ztížil šíření myšlenek protestu mimo oficiální kanály. Chování politických stran naopak působilo úsměvně. Lehkost, s jakou se její představitelé oprostili od každodenní povolební hysterie vzájemného napadání. Ignorance, s jakou nereagovali na důvody chystaného protestu a souhra, s jakou přenechali vyřízení akce represivním složkám. Dnes už není příliš těžké odhadnout směr toku policejních myšlenek. Při spontánním či vyprovokovaném střetu s demonstranty, jejichž počet se již předem smrskl na nejodhodlanější jedince s nasazenou psí hlavou násilníků, slavně zvítězit. „Ochránit společnost“ a napravit si tak v jejích očích reputaci, pošramocenou při květnové Global street party. Ač podobná konstrukce zaváněla před začátkem akce paranoiou, na místě prokázali její pravdivost policejní provokatéři. V jistém směru lze tedy chápat Local street party jako potvrzení úspěchu květnové akce. Jestliže nezaznělo ani pouhé zpochybnění zostřeného policejního režimu na území hlavního města či deportací přijíždějících zahraničních účastníků, protisystémový charakter street party si připisuje další bod za oprávněnost.
I za účinnost. Strach před skutečným nepřítelem (nebo alespoň jeho zárodky, abychom nebyli neskromní) občas semkne kohouty doprostřed smetiště. Tisícové demonstrace mladých lidí vám do scénáře nezapadají? Jenom dobře, jen tak dál.

V lokálním rytmu
A znovu - tentokrát za chladnějšího počasí. Dunivé technorytmy, stovky tanečníků, stánky s literaturou. Rytmus, radost, jednota - důkaz o spontaneitě a autentičnosti protestu. Balzám nejen pro pořadatele, deptané několikadenním nátlakem. I ten však byl k něčemu dobrý - po záplavě zpráv o masivním policejním nasazení a chystaných nepokojích lze jen těžko uvěřit, že dnes někdo přišel jen za tancem a zábavou. Přesto podpořily svou účastí proklamované cíle protestu tisíce lidí, více než v květnu. Palackého nábřeží osmadvacátého srpna, Local street party začíná radostně.

"Neuvěřitelný," hlesne na mě místo pozdravu ........... "Jdu sem z Václaváku a celou dobu jsme uvažoval, jestli je rok 1998 nebo 1988. Prázdný ulice, spousta antonů, hromady uniformovanejch fízlů i nenápadnejch civilů." Tady ale nejsou - zdánlivě. Jen vrtulník a desítky kamer, snad z každé střechy. Dokonale zaznamenávají každý pohyb každého účastníka ze všech úhlů: s kým hovoří, jak se podílí na organizaci, prodává časopisy nebo si je snad kupuje? Prý už se neříká policejní, ale právní stát. Asi to někdy splývá, říkám si, když se procházím skrz park. Tady se kouří joint, tady taky, támhle se balí... A odhaduju, kolik lidí by mohli sesbírat na jen základě protidrogového zákona. Pětinu? Čtvrtinu? Ještě čtyři měsíce čas...

A dál? Projev, z něhož ani jedna řádka nepronikne mimo náměstí... a pochod. Přímo na Náměstí Míru, nadnárodním výlohám tentokrát nebezpečí nehrozí. Připomínka možné policejní léčky doprovází průvod celou dobu. Skupinka nabušených třicátníků v extravagantních oblecích, model "jak si důstojníkova manželka představuje punk". Přičinlivě zamazané džínové bundy, přes obličej černý šátek, na nohou služební kanady. Transparent "Jděte do prdele" oznamuje světu premiérové vystoupení českého policajta-provokatéra v éře "demokracie". Střety se inscenovat nedaří, průvod doráží v půl desáté na Náměstí míru bez rušivých momentů. Konec z megafonu. Skutečný?

Závěr smutný, závěr trapný
Dvaadvacetiletý Steve z Utahu odchází z Náměstí míru několik minut po půl desáté. Míjí stojící sanitku s týmem v pohotovosti a po dvou, třech minutách se zastavuje na rohu .......u nesourodé skupiny. Bezvládně ležícího muže se marně snaží křísit několik jeho kamarádek, jejichž zděšení kontrastuje s klidnou nečinností tří policistů. Zapíná svou videokameru a nezměněný obrázek točí dlouhých... minut. Vzniknuvší důkaz, záběry monotónní a současně žalující, stačí předat komerční televizi a organizátorům, než vystrašeně dorazí na americkou ambasádu. Diplomati, kteří mu poradili "dát od toho ruce rychle pryč", se však v odhadu mýlili: to, že policisté nečinně přihlížejí smrti a sanitce trvá ujetí tří set metrů .....minut, v Čechách nikoho zvlášť nezajímá. Zatímco Steve drží svou amatérskou videokameru, profesionální kamery televizních stanic běží naplno pouhý kilometr dál, na Václavském náměstí. Deset mladíčků, rozhodnutých vynahradit si svou neúčast na Globbal street party, ruku v ruc s agilní provokatérskou bandičkou, sem dokázalo přitáhnout po závěru akce několikastečlenný čumilský dav. Média mají akci, policie pár vyprovokovaných a následně zadržených, víc asi škoda slov.

Příště na poli?
Závěrečná policejní pointa byla ve srovnání s rozmáchlostí předchozích dějství až nudná. „Daňové poplatníky stála policejní opatření milión korun.“ Což je samozřejmě smutné. Policie využila streetparty k uspořádání velkolepých manévrů a ukázala svoje schopnosti - proměnila okolí plánované trasy pochodu v nejbedlivěji střežené místo v Evropě, aby na něm nechala nevšímavě umírat člověka po dlouhé desítky minut. O práci policie to vypovídá více než klidný průběh streetparty.

Takto investovaný milión jistě potěší každého daňového poplatníka, účastníky akce dvojnásob. Ti nejenže jsou okrádáni o část výdělků ze své práce, navíc musí snášet na svých akcích nezvané a otravné hosty v uniformách. Přitom jsou organizátoři a účastnící streetparty těmi posledními, kdo by měli cítit odpovědnost za jejich přítomnost. Cifru samozřejmě necitovala policejní mluvčí za účelem nastartování debaty o účelnosti masivního policejního nasazení. Děsuplný předpoklad o tom, že na pořadu jednání má být účelnost tolerance streetparties jako formy politického protestu, se vyplnil o pár dní později. Ministr vnitra si veřejně zaobcoval s myšlenkou omezení shromažďovacího práva a navrhl přesunout podobné akce na blíže neurčené periferie. Ptát se spolu se Švejkem: „A jak to chceš udělat, holoubku?“ je v případě šéfa ministerstva vnitra asi zbytečné a tak nezbývá než důrazně poslat do blíže neurčené periferie samotného ministra i s návrhem.

Jednou se budeme jenom radovat...
Asi je smutné, když se článek o politické akci s tak naléhavým apelem, jakou byla pražská Local street party, nese v duchu pomyslného šachového zápasu s policií. Jenže to se vracíme zpět na začátek článku, k charakteristice policie coby jediného kontaktu protestní akce s politickou mocí. Vlastně ještě dál. Můžeme se vrátit historií a přemýšlet, co se stalo, že dnes musíme volit pouliční protest jako cestu k prosazování svých práv. Naštěstí není jediná. Ač streetparty jsou a zůstanou (další 18.června 1999) důležitou formou odporu, k nutná společenská změně je třeba vyvíjet silnější a kontinuálnější tlak. Streetparties nám budou moci posloužit jako lakmusový papírek. Úspěch se začně blížit úměrně tomu, jak se bude vracet původní význam slova street party: Pouliční slavnost.