Naprostým vítězstvím squaterů, remízou pro policii a porážkou majitele objektu skončilo několikadenní drama, které se rozehrálo začátkem října okolo vily Milada v Praze - Tróji.

Deset let neobývanou chátrající vilu obsadila skupina mladých lidí z okruhu Československé anarchistické federace na letošního prvního máje se záměrem řešit tak svou bytovou situaci a po vzoru Ladronky vybudovat další pražské "kulturně-sociální centrum". Úspěšný rozjezd squatu, zahrnující vznik funkční neautoritářské komunity a uspořádání několika kulturních akcí, narušily v červnu a srpnu policejní razie. Podle řady squaterů se tehdy začala naplňovat domněnka, že zatímco Ladronka má již nějhorší boje o uhájení vlastní existence za sebou, další squaterské aktivity na území hlavního města budou již v zárodku vystaveny silné represi.

Přestože squateři uzavřeli již v prvních dnech po nastěhování dohodu s majitelem objektu, Ústavem pro informace ve vzdělávání, ředitel této instituce Pavel Zelený je čtvrtého září ultimativně vyzval k opuštění objektu. Fakt, že se tak stalo necelý týden po razii, při které policisté podstrčili mezi zabavené věci několik "psaníček s neidentifikovanou látkou", poprvé ukázal na novou protisquaterskou taktiku. Později vyšlo najevo, že Zelený byl pod silným tlakem Protiextremistického oddělení Policie ČR, které celou očišťovací akci režírovalo zpovzdálí.

Poté, co komunita Milady odmítla opustit svůj domov, přišel policejní zásah. Sedmého října ráno obklíčilo budovu několik policejních automobilů a dům byl dobyt během několika minut. S jedinou a stěžejní výjimkou. Pět obyvatelů - dvě ženy a tři muži - obsadilo střechu domu. Jak přiznali zasahující policisté, tento krok je zcela zaskočil. Když i velitel narychlo povolané hasičské jednotky odmítl dát svým mužům příkaz k násilnému sundavání obránců ze strachu o jejich životy, ocitla se zdánlivě jednoduchá vyklízecí operace na mrtvém bodě. Po odvolání početné policejní asistence převzali hlídku u dveří narychlo zabeděného domu najatí profesionálové z bezpečnostní agentury a začala hra o čas. Po tři dny nabízela vila Milada a její okolí vcelku monotónní obraz. Přestože se počet obránců smrskl na dva zakuklené muže, pro které může pohyb na střeše každou chvíli skončit smrtelným pádem, není rozhodnuto. V pátek je pro oba tábory situace na hranici únosnosti. Na jedné straně narůstá psychické vypětí a působí nelidské podmínky - silný vítr a teploty v noci klesající až k nule doplňuje jednotvárná studená strava. Na druhé straně narůstají finanční výdaje - účet za ochranku již přesáhl 150 tisíc korun - zesiluje mediální pozornost a solidární tlak.

Jak však přiznali obyvatelé domu, kteří se provizorně utábořili u ohně na přístupové cestě k domu, počítali s větší podporou. Přesto zhruba padesát lidí dokázalo po celou dobu poskytovat obráncům domu dostatečný servis - od dodávek jídla až po násilné umravňování ochranky při jejích sporadických pokusech záležitost ukončit bez ohledu na možné zranění vytrvalců na střeše. Krátce po půlnoci ze soboty na neděli je najednou dobojováno. Důvody, proč najatí profesionálové z bezpečnostní agentury vyklidili pozice, nejsou známy dodnes. Jejich odjezd však následoval krátce po překvapivé akci několika radikálů, kteří dokázali střežený dům spojit lanovkou s nedalekou budovou studentských kolejí a za současného pozemního náporu spustit na střechu Milady dalšího muže s potřebným proviantem.

Po nedělní demonstraci na podporu squatu Milada squateři dům znovu obsadili. Přestože po vylomení mříží našli své domovy zcela zdemolované, rozhodli se Miladu opět oživit.

V aktivitách však nehodlá ustat ani druhá strana. Ředitel Zelený již podal trestní oznámení na pořádkovou policii, která nedovedla zásah do konce s poukazem, že "jednání squaterů není společensky nebezpečné a uzavřel-li s nimi pan Zelený smlouvu, kterou později odvolal, je to jeho osobní problém". Další kroky, které hodlá proti squatu Milada podniknout protiextrémistické oddělení či jejich zelený muž na scéně, zůstaly až do uzávěrky tohoto čísla Konfrontace neznámé.