Současný systém globálního kapitalismu je z dlouhodobé perspektivy neudržitelný. Na tom se stále casteji shodují politologové a sociologové, s výjimkou tech, kterí mají v popisu práce obhajobu stávajícího statutu quo. To, v cem se rozcházejí, je jen délka prežití a podoba krachu. Jejich odhady se pohybují v rozmezí 5-25 let. Konec globálního kapitalismu také nemusí nutne znamenat konec lidské civilizace (jak se nám snaží namluvit jeho casto dobre placení obhájci). Ostatne konec rímské ríše (a kapitalismus jakoby se zdál jejím pokracovatelem) také neznamenal vyhynutí lidstva. To, aby soucasná krize kapitalismu skutecne nevyplnila tyto temné vize Konce, ci nevyústila do jakési totality Orwellova 1984 nebo Bondyho Afghanistánu, má v rukou samo lidstvo, tedy i každý z nás. Antiautoritárská opozice, ono hnutí odporu, nestojí ani tak pred otázkou, zda znicit stávající systém, protože ten se znicí sám. Otázka zní, jak k jeho zmene dospet. Refermovat, nebo podvracet?

Pouhé upozornování na jeho neduhy a vylepšování ústí do prodlužování jeho životaschopnosti, která je již dnes obdivuhodná. To také bude mít za následek, že nevratné škody na prírode se budou nadále prohlubovat. Další cestou je systém podvracet- subverze. Ta však v sobe skrývá nebezpecí, že pokud nebude hnutí odporu schopné nabízet alternativní vizi a vytváret fungující alternativní struktury, muže tato subverze paradoxne posloužit autoritativním vudcu jako je Le Pen, Sládek nebo Žirinovskij. Alternativní vizí nemám na mysli blouznení jakéhosi spasitelského proroka ,ale „koncepci budoucí spolecnosti, která inspiruje to, co skutecne deláme, spolecnosti, v níž by chtela žít každá slušná lidská bytost“(Noam Chomsky). Takováto spolecnost není utopií, ba práve naopak. Jak tvrdí anglický anarchista a univerzitní profesor Colin Ward: " Spolecnost, která se organizuje sama, bez vnucené autority, tu vždy existovala a stále existuje, jako semínko zahrabané pod snehem, potlacované tíhou státu a jeho byrokracie, pod tíhou kapitalismu, nacionalismu, pod tíhou sebevražedné loayality a izolovanosti."

Alternativní strukurou muže být prakticky cokoli, komunitní centrum, výrobní družstvo, LETS-lokální ekonomiky, squat, protestní hnutí nebo sdružení nájemníku. Musí však fungovat na principech, které jsou rízeny onou vizí. Na principech samosprávy, solidarity, rovnosti a prímé demokracie, kdy lidé mají skutecnou možnost sami rozhodovat o svých životech, ale také sami nesou za tato rozhodnutí odpovednost.

Tyto alternativní struktury nesmejí však vuci systému být paralelní. V minulosti a i dnes jsme svedky, jak se systém snaží ruzné obcanské iniciativy a protestní hnutí etablovat a pomocí jich ventilovat napetí, které sám vytvárí. Stáváme se svedky snahy privátních korporací a státní moci udelat z „obcanské spolecnosti“ jakousi charitu. Vidíme tak snahu obráncu kapitalismu o jakousi „tripartitu“, kdy nádnárodní koncerny budou vydelávat, státní moci zustane úloha represivní složky a na obcanské spolecnosti bude úloha charity, aby se starala o nepríjemné následky dobre zavedeného byznysu. Tyto alternativní struktury v rámci hnutí odporu musejí být antagonistické, musejí systém neustále konfrontovat, vyzývat ho, aby se hájil, protože je to on, kdo se má zodpovídat lidem ze svého jednání. Demaskovat jeho skutecné fungování ,skryté zájmy a manipulace. Proto reálnou alternativní strukturou vuci kapitalistickému systému nemuže být nejaká „nevládní organizace“, založená na vudcovském principu s hierarchickou cinností, závislá na financní podpore (grantech). Takováto organizace se posléze sama casto stává konzervativní složkou systému. Jednak vytvárí iluzi, že se problémy reší a kolikrát sama prejímá roly „policajta“ vuci jiným radikálnejším opozicním iniciativám. Na druhé strane však na ministerstvu vnitra zaregistrované obcanské sdružení, legalizovaný squat ci prijatý grant neznamená apriori nic zavrženíhodného, protože to, co se vždy pocítá, jsou lidi. Duležité je na jakých principech a hodnotách fungují a k cemu smerují.

Cesta, na které stojí domácí, težce se rodící hnutí odporu, se tak zacíná rýsovat- negovat kapitalismus, protože „znicit ho je pro další cestu lidstva bezpodmínecne treba.“(Egon Bondy). Podvracet, subverzovat, ne mu poskytovat další umelé dýchání a prodlužovat jeho život. Konfrontovat ho, aby se hájil- a aby se historicky znemožnil, podobne jako minulý systém autoritativního pseudosocialismu. Vedle toho vytváret ony alternativní struktury, jakožto zárodky spolecnosti „po tom“. Težko dnes predvídat jaká opravdu bude, ale musíme udelat vše proto, aby se lidstvo vydalo spíše cestou emancipace a udržitelného zpusobu života, než barbarství a totality.