Kniha Politický extremismus a radikalismus v České republice není to nejtypičtější, čím by se recenze na kulturní stránce měla zabývat. Tři tematické okruhy této třistastránkové publikace totiž sjednocuje urputná snaha autorů o přísně vědecký přístup, čistě odborný sloh a eliminaci subjektivních vjemů. Na první pohled skripta pro studenty politologie však ztrácejí na sterilnosti svým příchodem na pulty knihkupectví a zasazením do společenského kontextu nabývají na dramatičnosti o které se české románové pridukci často ani nesní.

Máme bič!”
O uvedení pojmu "extremismus" do politického života České republiky se před více než třema lety postarala Bezpečnostní informační služba. Z uniknuvších seznamů extremistických skupin a jednotlivců se veřejnost poprvé dozvěděla, které aktivity považují represivní státní složky za nebezpečné a hodné pozornosti agentů tajné služby. Terčem následné kritiky se stal zejména diletantský přístup autorů, kteří pojali svou práci příliš důkladně a ve svém zápalu došli od fašistických skupin až k filosofujícím intelektuálům či nevládním ekologům, podporovaným granty Evropské unie. Tak trochu stranou zůstala důležitá skutečnost - polistopadový režim poprvé vyslal signál (byť nechtěný), koho považuje za svého nepřítele. Přestože pojem "extrémismus" právní řád nezná a dodnes nebylo nalezena jeho uspokojivá definice, mnozí politici z etablovaných stran a provládní novináři s radostí zařadili do svého slovníku tento termín. Jeho negativní sémantické zatížení dnes běžně používají k deklasování málo loajálních skupin - v nedávné předvolební době byl například extremistickým nazván program strany, která chtěla zvýšit příjmy důchodců a dalších sociálně slabších skupin.

“Máme téma!”
Kolektiv brněnských autorů zjevně není hnán těmito pohnutkami a s pojmem extremismus statečně zápolí. Důrazně upozorňuje, že míru extremismu nelze zaměňovat s mírou protizákonnosti či společenské nebezpečnosti, pokouší se jej nahradit pojmy "mimosystémový", "protisystémový", "radikální" a podobně. Tomuto čištění pracovního pole je věnovaná první část knihy, v níž se ústavní soudce Vladimír Čermák a politologové Masarykovy univerzity Maxmilián Strmiska a Pavel Barša pokoušejí o syntézu reflexí daného problému v politické teorii a filozofii. Důkladné analytické příspěvky o politickém extremismu v kontextu sociálního konfliktu a občanské neposlušnosti jsou prvními pracemi, které českému čtenáři mohou přiblížit škálu vysvětlení například legitimity moci či roli násilí. Co nemohou, je uspokojivě a zdůvodnitelně vymezit termín politický extremismus. Přesto navazuje druhý oddíl: Politický extremismus a česká společnost. Zatímco Jan Keller se ve své čtyřstránkové stati Extremismus a stigmatizace usilovně snaží ochránit před ničivým označováním extremističnosti alespoň ekologické organizace, následující příspěvky Petra Fialy a Miroslava Mareše hledají extremistické rysy u stran SPR-RSČ a KSČM, což završuje stať Vojtěcha Šimíčka, zkoumající možnosti jejich právního postihu či zákazu.

Prezenční přehlídka
Nejobsáhlejší částí publikace je její třetí oddíl, vyčerpávající seznam radikálních a extremistických organizací v České republice. Je dílem politologa a právníka Michala Mazla, který údajně sám během několika let shromáždil a zpracoval jedinečné množství pramenů. Souvislost s obdobnými aktivitami BIS se nabízí sama - opět se zde vedle sebe ocitají fašisté a antifašističtí aktivisté, seznam přejímá stejné zkreslení či chyby jako pověstná účtenka od BISu. Opět se objevuje oddíl Radikální ekologické organizace a lidem od Greenpeace, Dětí Země a Hnutí Duha nezbývají než oči pro pláč. Oponenty systému rozděluje autor do několika skupin: Komunistické a filokomunistické organizace, Česká "nová" radikální levice, Radikální ekologické organizace, Moravské nacionalistické organizace, Extrémní pravice a ostatní antisystémové aktivity. Na jedné straně postupuje neuvěřitelně důsledně a tak má svůj oddíl i ta sebemarginálnější skupinka či časopis, na straně druhé se nedokáže držet udaného akademického tónu a často sklouzává k subjektivním hodnocením a vlastním soudům.

Určení otcovství
Sborníku prací na extremistickou notu zjevně schází čtvrtý oddíl - měl by se pokusit zdokumentovat, kolik škody bylo v českém prostředí napácháno snahami vytyčovat politickému snažení jiné než zákonné normy. Následky lehkovážného používání slova extrémismus by zajímaly jistě minimálně ty občany, kteří se snaží legálními prostředky prosadit své názory na fungování společnosti a jejichž jména se v publikaci a celém extremistickém diskurzu objevují. Vypracování a vydání této publikace neplatil nikdo jiný než Ministerstvo vnitra a zde je malý testík na závěr. Ministerstvo si za vedení Jana Rumla stěžovalo na nedostatek finančních prostředků a současně sponzorovalo brněnské vědce, protože:
a) "tato instituce projevila zájem o výsledky nezávislého vědeckého výzkumu, který není účelový, je přístupný veřejnosti a může ve svých důsledcích sloužit ke kultivaci diskuse o politickém extremismu" (verze editora publikace)
b) policejní šéfové si rádi čtou o tom, že "násilné kolektivní akce jsou nástrojem zviditelňování nedostatečně reprezentovaných a zprostředkovaných zájmů, nástrojem, jehož používání nemusí být vůbec spjato s inherentně antidemokratickými postoji" (str.36)
c) finančně podpořit kvalitní zmapování objektů svého zájmu je dobrá investice.

Politický extremismus a radikalismus v České republice
Petr Fiala (ed.) S příspěvky: Pavla Barši, Vladimíra Čermáka, Jana Kellera, Miroslava Mareše, Michala Mazla, Maxmiliána Strmisky a Vojtěcha Šimíčka
Masarykova univerzita v Brně
náklad 400 výtisků, cena 198 Kč.