… po dlouhých přípravách, které by se daly, proč to nepřiznat, počítat spíše na vlekoucí se měsíce než na dlouhé týdny a které rozhodně nebyly bez nesnází všeho druhu, přicházíme s internetovým magazínem libertinského komunismu. Co je jeho cílem? Co v Alarmu najdete - a co ne? A kdo se za ním "skrývá"? To se dozvíte v následujícím úvodním prohlášení.

Německý mediální gigant Bertelsmann byl nucen přiznat, že lhal o své nacistické minulosti: zatímco podle „oficiální verze“, kterou společnost veřejnosti až dodnes předkládala, byla firma obětí nacistů, šetření nezávislé komise čtyř historiků prokázalo, že firma měla úzké vazby na nacistický režim – a že si díky nim a oslavě nacistů vydobyla za vlády nacistů obrovské zisky.

„Anarchizmus a ekológia“ se jmenuje kniha Grahama Purchase, vydaná Anarchistickou knihovnou FSA a slovenským nakladatelstvím Bod zlomu. Její otevřeně proklamovanou ambicí je předložit alternativu vůči kapitalistickému systému, a to především s ohledem na ekologickou devastaci Země. Otázka nakolik se tento účel Purchasovi podařilo naplnit, je hlavním smyslem této recenze.

Rozhovor o důvodech vzniku, „nastavení“ i cílech International Union of Sex Workers (IUSW; Mezinárodní odbory sexuálních pracujících) je zajímavý z řady ohledů a vybízí ke spoustě otázek. O některých se zmiňuje následující glosa.

Následující rozhovor vznikl před jednou letošní prvomájovou demonstrací v Londýně, přesto je přínosné jej publikovat i teď. Žena, která na otázky odpovídala, je totiž aktivistkou odborů, které sice jsou (od letošního března) řádnou sekcí třetího největšího odborového svazu v Británii - GMB, jejichž zaměření však rozhodně není běžné: jejich zkratka IUSW totiž znamená International Union of Sex Workers – Mezinárodní odbory sexuálních pracujících.

Chladným sobotním dopolednem se prodírají paprsky slunce znamenající po několika šedivých dnech plných deště přeci jen příslib babího léta. Je státní svátek (sv. Václava – dle oficiální ideologie patrona českého státu) a já vcházím do sídla vládnoucí strany, abych v jeho útrobách diskutoval o záležitostech vskutku nestátotvorných – situace hodná Švejka.

Používají pro-palestinské slogany a rétoriku „antiglobalizačního hnutí“ – a usilují o jeho rozšíření o další proudy, s cílem zrekrutovat stoupence do svých hubených řad. Přetiskujeme informačně zajímavý článek Nicka Mamatase z magazínu In These Times, který poukazuje na současné snahy amerických neonacistů včlenit se do aktuálních hnutí, která byla doménou „pokrokové levice“: hnutí proti „globalizaci“, proti terorismu, válce proti Iráku a izraelské okupaci. Autor však dodává, tyto pokusy jsou sice promyšlenější a ofenzivnější, nové však jsou jen ztěží: například tendence Third Position se už dlouho snaží vybudovat si novou image tím, že tvrdí, že překračuje dělítko „levice – pravice“, a ohlíží se po Mussolinim i Guevarovi.

V době zcela nedávné spatřilo světlo světa další, již čtrnácté číslo anarchistické revue Existence, vydávané Československou anarchistickou federací (ČSAF). Následující řádky přinášejí kritickou recenzi tohoto nepochybně zajímavého a k reakcím provokujícího časopisu.

Více než dvě stovky lidí přišly v sobotu 21. září na pražskou street party proti NATO a kapitalismu, kterou pořádala ČSAF, FS8B a ORA-S. Z Těšnova se průvod, za přítomnosti množství policistů v civilu, vydal do Veletržní ulice v Holešovicích, kde akce skončila pouštěním muziky. A mimochodem, i když tyranie automobilismu tentokrát nebyla v podtitulu street party přímo vytčena, pohled na obsazenou ulici, z níž aspoň na chvíli zmizela auta, potěšil každého, kdo ví, jaké peklo to je dočkat se tady za běžného provozu zelené na semaforu, abyste dostali šestisekundovou šanci absolvovat běh smrti na druhou stranu dřív, než se stádo plechových potvor začne zase sunout. Publikujeme projev, který na street party přednesla ORA-S.

Při srpnových povodních voda zaplavila dioxinem kontaminované objekty (bývalé výrobní haly). Jaké dlouhodobě hrozí, nejen kvůli povodním, nebezpečí? Podívejme se do historie. Do Spojených států sedmdesátých let 20. století, do města Niagara Falls. Na případ Love Canal. Je to také příběh o tom, jak politici ignorovali možné nebezpečí (postavení školy na bývalé skládce). A jak firma, aby v té době nemusela zaplatit 50 miliónů dolarů za vyčištění oblasti, zatajovala důležité skutečnosti.

Přinejmenším dvacet dělníků zahynulo při požáru v továrně u nigerijského města Lagos. Poté, co se objevila informace, že část dělníků nemohla před požárem uprchnout kvůli zamčeným dveřím, se zaměstnanci pokusili lynčovat šéfy, došlo k násilným nepokojům a plenění továrny. "Házeli kameny, tloukli na bránu, zatímco požár stále trval... Měli železné trubky a byli ozbrojeni vším, co bylo po ruce,“ uvedl agentuře AFP generální manažer čínské společnosti, která továrnu vlastní, Mun Kwan Lai s tím, že šéfové ozbrojení puškami se před dělníky ukryli v budově vedení.

Sobotní akce „Music beats local nazi“ na Štvanici byla prvním velkým pokusem státu mediálně kooptovat antifašismus a, bráno v souvislostech, připomenutím, že stejně, jako se systému hodí fašismus, hodí se mu též bezzubý antifašismus - jako tendence, které mají jen uchovat diktaturu kapitálu. Happening vylepšoval image nejen těch osob establishmentu, které byly plakátovými patrony akce: k mládeži se z nich milostivě skláněl ministr Gross, člen vlády, které není cizí prohlubování xenofobních nálad (Ukrajince využít jako levnou pracovní sílu, hlavně ale, aby se nám tady neusadili, říká otevřeně), velvyslanec USA Stapleton, představitel státu třídní a rasistické justice (který je kvůli rasové diskriminaci kritizován dokonce i OSN), či velvyslanec EU, která buduje Pevnost Evropa obehnanou novou železnou protiimigrační oponu. Publikujeme text letáku Antifašistické akce Praha, který na místě rozdávali revoluční antifašisté a anarchisté a který dostala Alice z Chumbawamby během rozhovoru pro Alarm, aby jej spolu s letáky Alarmu rozhodila při vystoupení Chumby.

Také patříte k oněm hyperaktivistům a hyperaktivistkám, co jich je v anarchistickém hnutí plno? Také máte pocit, že podoba budoucí revoluce závisí právě na vás a na tunách letáků, které rozdáte, či dlažebních kostek, které vrhnete po legitimních terčích? Také se tento pocit stává akutnějším pokaždé, když se zamyslíte nad současným neoliberálním (či globalizačním – jak je libo) útokem kapitálu proti světovému proletariátu? Vždyť to přeci vypadá, že kapitalismus sám dotlačí proletáře a proletářky do takové nejistoty a bídy, že proti němu nutně povstanou! Jenže teď se zkuste na chvíli zastavit, vzít rozum do hrsti a udělat si čas na text francouzských levých komunistů Gilla Dauvého a K. Nesica, kteří z vašich iluzí nenechají kámen na kameni. Esej, který vyšel v druhém čísle anglické mutace Troploin NewsLetter v únoru 2002, zveřejňujeme dnes i proto, že se dotýká i otázky, nakolik byly události loňského 11. září znamením nové fáze dějin.

Se zpožděním, způsobeným jazykovými bariérami a obtížnou komunikací, vám přinášíme další informace o boji proletariátu v Argentině, k němuž by se měly upírat oči všech antikapitalistických revolucionářů a revolucionářek na světě. Argentina je zhmotněním sociálního povstání proti neoliberalismu a odhaluje míru i meze libertinsko-komunistické tendence, která je za současných podmínek v boji proti neoliberalismu obsažena. A tak na jedné straně vidíme dělníky, kteří volají po vyvlastnění a dělnické samosprávě krachujících továren, ale na straně druhé nemění nic na kapitalistickém obsahu jejich fungování. Stejně tak se ve zprávě z A-Infos dočtete o dělnících volajících po sjednocování proletariátu, avšak po sjednocení, které postrádá antikapitalistický obsah.

Vedle vyvlastňování továren se komunistická tendence v Argentině manifestuje i vyvlastňováním nemovitostí, které pak komunitám slouží k ubytování bezdomovců a k jejich kulturním a politickým projektům. Více se dočtete v článku Davida Christiana, který se objevil na anarchistickém serveru A-Infos.

Je tomu již rok, co jsme všichni sledovali na televizních obrazovkách záběry bortících se newyorských dvojčat, která neunesla váhu dvou atypických řízených střel. Třetí srovnala se zemí část budovy Pentagonu. „Svět se změnil, už nebude nikdy jako předtím“, notovala si hystericky všechna buržoazní média. Co však 11. září skutečně znamená? Je po něm svět jiný a nebo jako předtím? A bude muset někdo v listopadu vyhodit do vzduchu Kongresové centrum, aby jiný byl?

Čtvrť Bole Bulbula v Adis Abebě vypadala toho dne spíše jako válečná zóna. Lidé stáli kolem trosek svých domovů s věcmi, které se jim z nich podařilo zachránit, ženy plakaly, muži si drželi hlavy v dlaních, píše Nita Bhalla z agentury BBC. A její příměr s válečnou zónou je případný – ti lidé ve válce vskutku jsou: ve válce se společenským systémem. Poté, co jim sebral šance na to, čemu se říká „důstojný život“, a nahnal je do slumů, úřady rozhodly, že výstavba nelegálních domů překáží rozvoji města – a přikázaly příbytky těch nejchudších zbourat. O střechu nad hlavou přišlo během několika hodin více než 10 tisíc lidí.

Dočkali jsme se. Ostrý tón, zlost ulice a navztekaná slova - a taky apel k tomu, nebýt pasivními konzumenty protestní muziky a apatickými figurkami kapitalistické společnosti. Molotov Explosion se po více než čtyřměsíční odmlce vrací na scénu - a to je dobrý důvod k tomu, dát o něm vědět v Tipech z netu.

Všechno to začalo 26. února 1866 kolem poledne v krámu obchodníka s hřebíky Samuela Brunnera. Brunner oznámil mistru Josefu Prepslovi snížení mzdy. Proto se sem vypravila delegace tovaryšů, ve které byli František Holub, Josef Jedlička, Matěj Tůma a mistr Josef Prepsl. Chtěli se dohodnout po dobrém, ale Brunner byl člověk, který si zvykl poroučet. Vykázal delegaci z krámu a řekl jim větu, kterou později opakuje Matěj Tůma u přelíčení v Praze. "Vy sakramentský prasata a neřádi, já s vámi nemám co dělat."

Do běžného žargonu podstatné části „antiglobalizačního hnutí“ se již jaksi samozřejmě dostaly stesky na „nedemokratičnost“ institucí typu MMF, které „nejsou pod kontrolou obyčejných lidí“. Dva měsíce nás dělí od summitu NATO v Praze. Severoatlantická aliance je sice institucí, u níž vzhledem k jejímu militaristickému charakteru poukazy na její „nedemokratičnost“ již tolik nezabírají, ale přesto se domnívám, že je vhodné se nad tímto typem argumentace zamyslet. Je tedy NATO skutečně „špatné“, protože není pod „demokratickou kontrolou“?

V USA došlo na západním pobřeží k rozsáhlé výluce přístavních dělníků, která však vzápětí ohrozila kapitál v Asii. A neřekneme nic nového konstatováním, že ten pro změnu ohrožuje životy proletářů a proletářek, kteří vyšli v Indonésii do ulic na protest proti chudobě.

Svět se mění a dělnická třída v Asii v této změně sehrává a sehraje klíčovou úlohu. Bojovnost dělníků, pracujících u různých firem prostřednictvím pracovních agentur (čím dál to rozšířenější fenomén i u nás), je jedním z nejzajímavějších úkazů třídních bojů v Asii posledních dnů.

Kapitalistická Severní Korea - to je nové téma, které přinášíme ve zprávách z třídních bojů v Asii, s nímž se nyní možná budeme setkávat častěji. A ať už odbory v jakékoliv podobě nemohou překročit hranice kapitalismu, nelze opomenout 100 000 učitelů, učitelek a dalších pracujících v ulicích hlavního města Tchaiwanu, kteří demonstrovali právě za možnost odbory zakládat.

Pozdě, ale přece. Přinášíme pozvánku na přednášku a diskusi, která se uskuteční už zítra v Uherském Hradišti... a slibujeme, že příště pověsíme anonci včas.

V Indonésii stejně jako v Číně nabývá třídní boj na intenzitě. Můžeme si jen přát, aby to proletariátu v Asii vydrželo, protože stupňování jeho bojů tam bude mít nepochybně příznivé důsledky i na boje naší třídy zde v Evropě.

S několikadenním zpožděním anoncujeme, že (na lokálních kontaktech ORA-S a u dobrých distributorů) je k dostání dvanácté číslo novin Solidarita. Co v něm najdete?

Na Papui Nové Guinei se bouří uprchlíci, které tam internovala australská vláda. Nejrušněji však opět bylo, jako již tradičně, v Indonésii, kde se rozběhlo nové kolo dělnických demonstrací a stávek. V Jižní Koreji probíhají dále z revolucionářského pohledu poněkud kontroverzní „protiamerické“ demonstrace, tentokrát ovšem jedna z nich byla obzvláště povedená, když si na ní její účastnící „vzali“ s sebou jednoho amerického vojáka, jenž se s nimi předtím pustil do rvačky. Pokud vás zajímají i další čerstvé zprávy z jednoho z dnešních nejvýznamnějších center globálního třídního boje, jakým Asie je, potom čtěte dál.

Vyjde-li vše, jak má, bude pražský Těšnov patřit v sobotu 21. září 2002 odpoledne zábavě, hudbě, sportu – a politickému protestu: odehraje se zde totiž Street Party, která má zvýraznit nesouhlas s listopadovým pražským summitem ozbrojené ochranky diktatury kapitálu.

V Indonésii byl tentokrát až podivuhodný klid (že by před bouří?). Zato v Číně zaútočili dělníci na kancelář generálního ředitele podniku na zpracování rudy, což upomíná na nedávnou podobnou akci pracujících ve Štětíně. V Thajsku pokračuje boj proti stavbě plynovodu z Malajsie. Kapitalisté nám ve jménu „flexibility“ často radí, že se nesmíme bát stěhovat se za prací; nyní tak pro nás budou mít jistě jeden další výborný tip: Čína totiž naléhavě hledá 600 000 kvalifikovaných strojírenských dělníků…

V Malajsii dále pokračují masové deportace „ilegálních“ dělníků z Indonésie a Filipín, což zostřuje třídní napětí v samotných těchto zemích. Ještě v zoufalejším postavení jsou desetitisíce proletářů a proletářek, kteří prchají před hladem ze Severní Koreje do Číny. Tam se pro změnu přitvrzuje „politika jednoho dítěte“. A v neposlední řadě zde naleznete úsměvnější zprávu o demonstraci ilegálních provozovatelů palíren kořalky v Thajsku.

Přinášíme vám novou sadu zpráv o třídních bojích z Asie. A tentokrát hned s jednou drobou změnou: v nadpisu se od nynějška budete setkávat s číslem, které udává rozmezí, v němž se pohybují čísla zpráv uvnitř každé "třídy v boji". To by mělo usnadnit orientaci v případě, je-li u nějaké události odkazováno již na zprávy předchozí. Např. pokud tedy u zprávy, že se v Indonésii střetli dělníci s policií, bude v závorce (64), znamená to, že zpráva č. 64 má nějakou souvislost se zprávou novou. (Otestovat si, že něco takového skutečně funguje, si můžete hned na úvodní zprávičce č. 103.)

V úterý 27.8. se od 16.00 hodin koná na Palackého náměstí v Praze demonstrace na podporu kulturně-sociálního centra na Šafránce. Přijďte ji podpořit!

Ti, kteří byli včera na Šafránce, je už znají, vy ostatní si pro změny, jakých festival na Šafránce doznal, klikněte.

Už druhá anonce na tu samou akci? Proč ne, důležité události je zkrátka dobré připomenout - a AFA Camp 2002 mezi ně patří. Kemp, který bude přínosný jak pro ty, kteří už jsou v revolučním antifašistickém hnutí tak či onak aktivní, tak pro ty, kteří se fašismu a kapitalismu chtějí postavit, ale mají třeba málo zkušeností a hodně nezodpovězených otázek, začíná už příští čtvrtek. A co vás na něm čeká?

Čtyři večery s muzikou nás čekají v zahradě statku Šafránka, o který bojuje kolektiv squaterů a squaterek - s cílem vybudovat v něm kulturně-sociální centrum. Startuje se už dnes!

Když zasáhla proti stávkujícím v indonéském Mojokertu policie, bránili se dělníci střelbou z praků a zapálili dvě policejní auta. Kapitalismus je světem třídních rozporů - a dnešní várka zpráviček ze sociálních střetů z Asie je toho dokladem.

Ač pod tlakem, jede dál - a dokonce se snad dočkáme první muziky na živo! Promítání a koncert - tyhle akce nám kolektiv z Šafránky nabízí tenhle týden.

Ač ideologové kapitalismu mluví o harmonii světa, v němž žijeme, je současná společnost plná rozporů - a sociálních střetů. V Evropě, stejně jako v Asii. Klikněte si pro další várku zpráv ze světa třídních konfliktů.

Zatímco výstava obrazů v neděli 21. července v ohroženém squatu Šafránka úspěšně proběhla, další akce je před námi. V úterý 23. července se uskuteční protestní shromáždění před pražským magistrátem. Pozor! Už v 7.30 ráno!

V uplynulém týdnu uskutečnili pracující v Indonésii několik okupací státních úřadů, došlo k protestům proti ekologické devastaci kapitálem; smyslem této rubriky je tyto akce pomalu ožívajícího dělnického hnutí zviditelňovat.