Volin (1882 - 1945)
Volin, vlastním jménem Vsevolod Michajlovič Eichenbaum se narodil 11. srpna v dobře situované rodině rusko-židovských intelektuálů. Dostalo se mu dobrého vzdělání, i když nedokončil studium práv, jelikož se v roce 1904 přidal k Sociálně-revoluční straně a začal se věnovat agitaci mezi dělníky. V období po revoluci 1905 byl uvězněn a odsouzen k vyhnanství na Sibiři, podařilo se mu však uprchnout do Francie, kde se seznámil s anarchisty různých národností, včetně ruských. To na něj mělo takový vliv, že se roku 1911 stává věrným stoupencem anarchistické myšlenky. Jako antimilitarista se stal v roce 1913 členem Výboru pro mezinárodní protiválečnou akci, což mu po vypuknutí války vyneslo od francouzských úřadů rozhodnutí o internaci. Té však předešel útěkem do Spojených států, kde se připojil k redakci týdeníku "Golos truda" . V květnu 1917 se pak Volin s celou redakcí časopisu vrací do Petrohradu, aby pokračoval v anarchistické propagandě. Během občanské války pomáhal založit na Ukrajině anarchistickou konfederaci "Nabat" a vydával její stejnojmenný časopis. V létě 1919, kdy bolševici zesílili perzekuci anarchistů se Volin připojil k Machnově povstalecké armádě. V lednu 1920 však byl zatčen Rudou armádou, předán tajné policii, načež Trockij vydal příkaz, aby byl popraven. Popravě ale jen tak tak ušel. Na svobodě ale dlouho nepobyl, jelikož následovalo další zatčení. To však vyvolalo silný odpor v mezinárodním dělnickém hnutí a tak Volin, Maximov a další anarchisté byli propuštěni (po jedenáctidenní hladovce, kterou ve vězení drželi) a pod podmínkou doživotního vyhnanství odcestovali v lednu 1922 do Berlína. Tam Volin spolupracoval mj. s Rudolfem Rockerem a vydal zde také několik čísel časopisu "Anarchističeskij vestnik". Poté odchází do Francie, kde se Sebastiénem Faurem spolupracuje na anarchistické encyklopedii, přispívá do mnoha periodik a píše svou nejznámější knihu "Neznámá revoluce". Ve Francii se také dostává do sporu s Aršinovem a Machnem kvůli jejich dokumentu "Organizační platforma libertinských komunistů", kterému vyčítá neanarchistický stranický duch. Volin stále aktivní a věrný svým ideálům přežívá v období války v naprosté bídě a v září 1945 umírá na tuberkulózu v pařížské nemocnici.
[ZP5]