Vernon Richards (1915-2001)
Nekrolog, který vyšel 12.12.2001 v britských The Times

Vernon Richards byl po více než 60 let jednou z nejviditelnějších postav britského i mezinárodního anarchistického hnutí. Byl autorem mnoha novinových článků, brožur, několika knih a sestavil rovněž několik antologií.
Richards se přidal k anarchistickému hnutí v roce 1936, když vypukla španělská občanská válka. Vynaložil mnoho úsilí na to, aby zmobilizoval veřejné mínění v Británii na stranu španělských anarchistů a anarchosyndikalistů v jejich boji nejen proti pravicovým nacionalistům a fašistům, ale také proti levicovým republikánům a bolševikům.
V prosinci 1936 Richards založil časopis Spain and the World, čtrnáctideník původně dokumentující vývoj ve Španělsku na základě informací z první ruky - brzy se však stal největším anarchistickým časopisem v Británii. Poté Richards převzal vydávání znovuobnoveného anarchistického časopisu Freedom, jenž založil Petr Kropotkin v roce 1886 a který přestal vycházet v roce 1932.
S pomocí veteránů anarchistického hnutí jako Maxe Nettlaua, Emmy Goldmanové a Lilian Wolfové se Richardsovi podařilo shromáždit zbytky rozptýleného hnutí, jenž bylo před první světovou válkou a ruskou revolucí v rozpuku, a obnovit nakladatelství Freedom Press v jeho původní podobě.
V roce 1937 přivezl do Británie svou 19ti letou přítelkyni, Marii-Luisu Berneriovou, dceru předního italského anarchisty Camilla Berneriho (jenž byl v Květnových dnech v Barceloně roku 1937 zavražděn bolševiky) a oženil se s ní, aby získala britské občanství.
Když skončila španělská válka, časopis Spain and the World byl nahrazen časopisem Revolt! a po začátku II. světové války začal místo Revolt! vycházet titul War Commentary. Ve všech zůstal Richards hlavním redaktorem a manažerem. War Commentary se ostře stavěl na odpor válečnému úsilí a nevyhnutelně se dostal do potíží. Richards byl rezervistou jako železniční inženýr a byl také registrován jako odpírač z důvodu svědomí, ale v prosinci 1944 byl společně z jeho ženou a dvěma dalšími soudruhy zatčen za protiválečnou propagaci. V dubnu 1945 byli souzeni podle zákona na ochranu království pro zločinné spolčení. Marie-Luisa byla osvobozena - z technických důvodů, protože žena nemůže podle práva konspirovat se svým mužem - ale ostatní tři byli uvězněni na dvanáct měsíců.
Po konci války a propuštění z vězení Richards pokračoval jako hlavní postava ve vydávání novin, které přijaly starý název Freedom, a také ve vydávání většiny anarchistických knih a brožur, které se v Británi objevily mezi čtyřicátými a šedesátými lety. Také se u něj rozvinul nadšený zájem o fotografii.
Jako mnoho dalších britských anarchistů pocházel Vero Benvenuto Constantino Recchioni (vlastní jméno Richardse - pozn. překladatele) z imigrantské rodiny. Narodil se 19. července 1915 ve známém obchodu s italskými potravinami King Bomba Italian Food v Soho, který několik desetiletí provozovaly jeho rodiče, Emidio a Costanza Recchioni. Richards vystudoval střední školu ve Wandsworthu a londýnskou King´s College v oboru pozemního stavitelství. Tu ukončil v roce 1939, již s poangličtěným jménem. Pět let pracoval na železničních stavbách, nejprve při výstavbě londýnského metra a poté při stavbách nádraží v Oxfordu a Cambridge.
Už jako chlapec byl veden k politickému životu v komunitě italských uprchlíků, v níž hrála jeho rodina a přátelé aktivní roli. K jeho prvnímu zapojení došlo v antifašistické propagandě proti Mussoliniho režimu, kdy ve dvaceti začal vydávat časopis Italia Libera.
Dvě těžké osobní rány Richards utrpěl, když v roce 1948 Marie-Louisa porodila mrtvé dítě, a poté sama zemřela na zápal plic v roce 1949. Jako vynikající spisovatelka a báječná žena byla oplakávána celým mezinárodním anarchistickým hnutí. Vernon Richards pokračoval ve své politické činnosti, vedle které si vydělával na živobytí jako kurýr. Stále více času ale věnoval zahradničení pro obchod, kde se stal průkopníkem v oblasti používáni organických metod a pěstování exotického ovoce a zeleniny.
V roce 1965, po třicetiletém úsilí, Richards předal vydávání Freedom redakčnímu kolektivu a odstěhoval se do Suffolku, kde se věnoval pěstování potravin pro sebe a pro několik vybraných zákazníků. Stále kontroloval obchody Freedom Press a věnoval většinu úsilí na získávání financí na publikování anarchistické literatury od starších anarchistů, kteří měli dostatek prostředků. Založil také Přátele Freedom Press, záruku udržení celistvosti ve vydávání anarchistických děl.
Vedle mnoha novinových článků je Richards autorem několika knih. První byla doslova dílem lásky. Maria-Luise Berneri: A Tribute byla sborníkem příspěvků k výročí její smrti a Neither East Nor West (1952) byla antologií jejích článků. Hlavní Richardsův příspěvek do popisu anarchistické historie, kniha Poučení ze španělské revoluce (Lessons of the Spanish Revolution) z roku 1953, se nejprve objevila jako série článků ve Freedom a posléze byla znovuvydávána v mnoha reedicích přes třicet let.
Richardsova hlavní práce v oblasti anarchistické biografie, Errico Malatesta: His Life and Ideas, byla holdem jednomu z hlavních italských anarchistů, příteli Richardsova otce a jeho životnímu vzoru. Richards byl rovněž editorem sbírky Malatestových článků, The Anarchist Revolution (1995). Později se objevily dvě sbírky Richardsových článků: The Impossibilities of Social Democracy (1978) o parlamentním socialismu a dále Protest Without Illusions (1981) o jaderném odzbrojení. Why Work? (1983) byla antologií příspěvků mnoha autorů včetně Williama Morrise a Bertranda Russela.
Richards vydával několik let ročenky vybraných článků z Freedom a později rozsáhlejší antologie příspěvků ze Spain and the World, Revolt!, War Commentary a Freedom. Nakonec vyšly tři knihy s mnoha z několika tisíc fotografií, které udělal v průběhu desítek let. Richardsův anarchismus byl spíše zděděný než vyvinutý a Richards neměl rád jak teoretické diskuse, tak sektářské hádky. Jeho pohled na anarchismus byl přímý a poněkud zjednodušený - dělat propagandu za politickou a individuální svobodu - a po více než půlstoletí udělal více než kdokoliv jiný v anglojazyčných zemích pro to, aby propagandu učinil intelektuálně respektovanou a komerčně schopnou.
Po smrti Marie Luisy Berneriové žil Richards víc než třicet let se svoji přítelkyní Petou Hewetsonovou, která zemřela v roce 1997. Pak se stáhl do Hadleighu. Neměl žádné děti.
Vernon Richards, anarchistický redaktor a nakladatel, se narodil 19. června 1915. Zemřel 10. prosince 2001 ve věku 86 let.

[ZP5]