Fernand Pelloutier (1867 - 1901)

Fernand Pelloutier získal vzdělání na náboženských školách a poté na Saint-Nazaire College, obrátil se však zády k buržoazii a rozhodl se sdílet osud s lidem. Jako mladý se dal na novinářskou dráhu. Přidal se k "Parti ouvrier francais" (Francouzská dělnická strana) a potom v roce 1892 byl poslán Saint Nazairskou a Nantesskou Burses du Travail (Burzou práce) jako jejich delegát na socialistický kongres, na kterém - nejneobvyklejší pro takové setkání - získal podporu pro princip generální stávky. Začátkem roku 1893 odešel do Paříže. To bylo nedlouho před tím, co opustil společnost marxistů, aby přijal libertinské myšlenky. V "Dopise anarchistům" psal "My jsme (?) co oni (politikové) nejsou - rebelové "na plný úvazek", skuteční bezbožníci, bez pána či vlasti, nesmiřitelní nepřátelé despotismu, morálního i kolektivního, to znamená, zákonů a diktatur, včetně té proletářské."
Ale ve stejné době Pelloutier naléhal na anarchisty, aby se aktivně zapojili do dělnického hnutí. V roce 1895 byl jmenován sekretářem Federace Burz práce, do čehož se plně ponořil. V roce 1897 založil měsíčník sociální ekonomie "L´Ouvrier des Deux-Mondes".
Pelloutier pohlížel na Burzy práce jako na veliký příklad pracovní organizace, model nejbližší obyčejným lidem. Viděl v nich zárodek "volné asociace výrobců", stejně jako zárodek komuny dělníků, nejdůležitější struktury nadcházející společnosti. Zemřel nečekaně na následky nevyléčitelné nemoci, zanechal po sobě - posmrtně vydanou (1902) - knihu - klasiku revolučního syndikalismu "Historie des Bourses du Travail" (Dějiny Burz práce).

[ZP5]