Federica Montseny (1905 - 1994)
Montseny se narodila 12. února 1905 v Madridu v jedné z nejslavnějších rodin v historii španělského anarchismu, neboť byla dcerou Federica Urala a Teresy Mane. Sama se brzy stala aktivní v anarchistickém hnutí a podle některých zdrojů stála dokonce u vzniku FAI, která až do roku 1936 pracovala v přísné ilegalitě. Montseny se díky své propagandistické práci stala nesmírně populární. Po vypuknutí španělské revoluce se však přiklonila k reformistickému křídlu v rámci uskupení CNT - FAI.
Když v roce 1936 dostala nabídku na ministerský post v centrální vládě, poradila se se svým otcem. Ten ji před kolaborací varoval slovy: „Víš, co to znamená. Ve skutečnosti to je likvidace anarchismu a CNT. Jakmile jednou uchopíte moc, už se jí nezbavíte...“. Montseny přesto přijala a 4. listopadu 1936 se stala „anarchistickou“ (!) ministryní zdravotnictví a sociálních věcí za CNT v Caballerově vládě. Aktivně se tak podílela na vládní politice, která vedla k nejen k militarizaci milic a reorganizaci ozbrojených sil v zázemí, ale de facto i následnému potlačení revoluce stalinistickými silami. Bývalá militantka Montseny po přijetí vládní funkce často sehrávala roli usmiřovatelky, která se snažila zabránit otevřenému konfliktu pracujících a vlády - a to téměř za jakoukoli cenu. Přestože později přiznala, že účast CNT ve vládě skončila neúspěchem (stejný názor zastávali i další dva ministři za CNT, pouze čtvrtý ministr - García Oliver - své „úspěchy“ na postu justice obhajoval), názory ohledně principiální neslučitelnosti participace anarchistů na vládě nezměnila, neboť např. prohlásila: „... odejmuli nám vládní zodpovědnost, odejmuli ji organizaci a mocnému hnutí, které neztratilo nic ze své kuráže a schopnosti a bylo naopak posíleno prostřednictvím disciplíny a koordinace, čehož se mu dříve nedostávalo...“.
Přestože takové názory dokládají, že se Montseny v podstatě rozešla s anarchistickou ideou, byla až do své smrti mnohými pokládána za jeden ze „symbolů“ španělského anarchismu. V roce 1939 opustila Španělsko a odešla do francouzského exilu, kde se živila především spisovatelskou prací - vyšlo jí přes 15 knih věnovaných politickým otázkám a více než 50 dalších titulů. Ve Francii také 14. ledna 1994 zemřela.
[ZP5]