Octave Mirbeau (1848 - 1917)
Mirbeau byl enormně produktivní spisovatel, novinář a aktivista Francie konce 19. století. Jeho politické názory se neustále vyvíjely. Jako teenager v 60. letech 19. století byl antiklerikálním republikánem; v 70. letech a brzkých 80. letech pracoval jako žurnalista pro pravicový tisk. Během této periody napsal množství otevřeně antisemitských a misogenních děl. Poté, uprostřed 80. let, prodělal dramatickou změnu, odmítl krajní pravici, zavrh Boulangistické hnutí a přiklonil se nejprve k volně definované republikánské levici. Od roku 1890 jeho politické postoje byly jasnější: ukazoval jasné upřednostňování anarchistické levice, a začal se přátelit s Jeanem Gravem a Camillem Pissarro. Psal obšírně o impresionismu, považoval ho za začátek kulturní revoluce ve Francii.
Navzdory rostoucí fyzické slabosti v pozdějších 90. letech cestoval zemí, zkoušeje sehnat podporu pro Dreyfusovu kauzu. Mirbeau byl po celých 32 let svého anarchistického období silným antimilitaristou a antiklerikálem. V obzoru jeho zájmu byl feminismus, zrušení dětské práce, boj proti ruskému carismu a útisku japonských disidentů, zrušení trestu smrti, hájení práv pracujícího lidu a jeho odborů, a obhajoba libertinského vzdělávání.
Během svého života napsal mimořádné množství děl, včetně her, románů, cestopisů, politických polemik, povídek, recenzí knih, hudby, umění a divadla. Mnoho z kratších prací bylo přeloženo. Jeho dvě nejznámější práce jsou "Le Jardin des supplices" (Zahrady muk) a "Le Journal d´um femme de chambre" (Deník služky). Tyto dvě práce ukazují dvě strany jeho osobnosti: "Le Jardin des supplices", která je pesimistická, přelyričtěná a quasi-erotická novela, pravděpodobně zamýšlená jako metafora Dreyfusovy aféry, kdežto "Le Journal d´um femme de chambre" odkrývá vřelý humanismus, sensitivitu a porozumění osudu bezmocných francouzské společnosti.
Světová válka demoralizovala a zarmoutila Mirbeaho, jakkoliv zůstal pevným antimilitaristou. Zemřel na své 69. narozeniny v roce 1917.
[ZP5]