Grigorij Petrovič Maximov (1893 - 1950)

Grigorij Petrovič Maximov se narodil 10. listopadu 1893 v ruské vesnici Mitušovo v provincii Smolensk. Po studiích kněžství se ale nevěnoval svému povolání, odešel do Petrohradu, kde v roce 1915 promoval jako agronom na Zemědělské akademii. Už jako student se účastnil revolučního hnutí, byl aktivní propagandista a po revoluci 1917 byl zapojen v Rudé armádě. Když bolševici použili tuto ozbrojenou složku na policejní práci a odzbrojování pracujících, odmítl se Maximov podrobit řádům a příkazům, za což byl odsouzen k smrti. Život mu zachránila solidarita ocelářských odborů. Maximov vydával anarchosyndikalistické noviny "Golos truda" (Hlas práce) a později "Novyj golos truda" (Nový hlas práce). Poté, co byl zatčen 8. března 1921 během Kronštadtského povstání, byl držen ještě s dalšími soudruhy v Taganském vězení v Moskvě. O čtyři měsíce později vyhlásil hladovku, kterou držel deset a půl dne a skončil ji jen díky přímluvě evropských syndikalistů, kteří se účastnili kongresu Internacionály rudých odborů a zajistili pro Maximova a jeho soudruhy možnost ucházet se o azyl v zahraničí. Maximov se rozhodl odejít do Berlína, kde vydával "Rabočij Puť" (Dělnická cesta), noviny ruských syndikalistů v exilu. Tři roky nato přesídlil do Paříže a potom do Spojených států, kde se usadil v Chicagu. Tam vydával "Golos tručenika" (Dělnický hlas) a později, až do své smrti 16. března 1950, "Dělo truda ? probužděnie" (Věc práce- uvědomění).
"Maximov zemřel v rozkvětu života v důsledku srdeční příhody. Pro všechny, kdo jej znali, to byla obrovská ztráta. Nebyl pouze významným myslitelem, ale také člověkem bezúhonného charakteru a značného lidského pochopení. Byl celistvou osobností, v níž byly jedinečným způsobem spojeny průraznost rozumu a teplo citu. Nežil jako anarchista proto, že by snad cítil povinnost chovat se tak, aby navenek imponoval, ale protože nemohl jinak. Vždy ho vedla vnitřní potřeba jednat, jak cítil a myslel, že je správné." (Rudolf Rocker)

[ZP5]