Daniel Guérin (1904 - 1980)
byl jedním z nejlepších revolučních aktivistů a myslitelů, které kdy měla nejen Francie, ale i celé mezinárodní anarchistické hnutí. Byl znám nejen jako plodný spisovatel, ale i jako dlouholetý odborářský militant z CGT, jako veterán boje proti imperialismu, který podporoval oběti francouzské agrese v Indočíně, Alžírsku a Kanaky z Nové Kaledonie. Byl znám i jako bojovník za práva gayů (sám byl bisexuál) z Homosexuální fronty pro revoluční akci.
Do socialistické politiky vstoupil už jako přesvědčený antikolonialista. Stal se členem Socialistické strany a zapojil se do jedné její vnitřní opoziční skupiny netrockistických revolucionářů - Revoluční levice. Tento proud byl ze strany vyloučen těsně před vypuknutím druhé světové války. Pokusili se vytvořit svoji vlastní stranu - Dělnicko rolnickou socialistickou stranu, ale jejich novorozená organizace se s vpádem nacistů rozpadla. Během války se Daniel Guérin účastnil podzemní aktivity. Po válce si začal uvědomovat, kde vlastně politicky stojí. Neztrácel čas se stalinismem, sociální demokracií, ani s četnými bolševickými protostranami trockistů. Postupně směřoval k anarchismu, ale vždy si jasně uvědomoval, že je nutné zřetelně odmítnout neužitečné součásti anarchistické tradice a naopak přijmout užitečné součásti marxismu. Po dlouhou dobu byl členem francouzské anarchistické organizace Svaz libertinsko komunistických pracujících (UTCL), jejíž dědičkou je sesterská organizace Solidarity, Libertinská alternativa.
Když Daniel Guérin 13. dubna 1988 ve věku 84 let zemřel, UTCL po pohřbu zorganizoval vzpomínkový obřad, který se stal výrazem úcty, jež k Danielu Guérinovi různá sociální hnutí chovala. S projevy vystoupili zástupci osvobozenecké fronty z Nové Kaledonie, zástupci hnutí gayů, syndikalističtí předáci z francouzských odborů CGT a veterán alžírské války za nezávislost - Mohammed Harbi. Svá poselství poslalo nespočet organizací, například Francouzská anarchistická federace, některé svazy odborové centrály CFDT, anarchistická radiostanice z Paříže (Radio Libertaire), španělští anarchosyndikalisté z CNT a samozřejmě i sesterské organizace Solidarity z Itálie, Švýcarska a Irska. Poselství přišla i od ostatních levicových hnutí, třeba od Sjednoceného sekretariátu Čtvrté internacionály - hlavní francouzské trockistické skupiny - a od Organizace pro osvobození Palestiny.
Jeho kniha Anarchismus: Od teorie k praxi zůstává jedním z nejlepších úvodů do anarchistické tradice a do anarchistické politiky, který můžete sehnat. Tak jako platformistická tradice, ze které UTCL vycházel a k níž tak náležel i Daniel Guérin, i on z anarchismu vybírá jen to podstatné, co přežilo zkoušku časem a převratnými událostmi 20. století. A zároveň tuto životaschopnou tradici srovnává s marxismem ve snaze naznačit směr, kterým by mohlo to nejlepší z obou myšlenkových proudů dojít sjednocení a dát tak vzniknout revolučnímu programu, který by dokázal dovést příští sociální hnutí v boji za samosprávnou, socialistickou společnost dál, než došla hnutí minulá.
Úvod k Anarchismu pochází z pera nejslavnější postavy současného mezinárodního anarchismu, Noama Chomského, čili od člověka Guérinova formátu. Pokud se tedy začínáte zajímat o anarchismus, pak nemůžete začít lepším dílem, než je toto. Alespoň v české literatuře jiné podobné dílo věnované anarchismu doposud nevyšlo.
[ZP5]