Buenaventura Durruti (1896 - 1936)
Durruti se narodil 14. července 1896 v kastilském Leónu. V 16 letech začal pracovat jako metalurgický dělník a brzy se zapojil do akcí proti kapitalistům. Ve věku 21 let se při útěku před armádou dostal do Francie, kde také pravděpodobně vstoupil do CNT. Na jaře 1920 se vrátil zpět do Asturie, kde spolu se dvěma dalšími anarchisty (Subervielou a Marcelinem da Campou) založil ozbrojenou skupinu „Los Justicieros“. Ta měla především zabraňovat v útocích tzv. „pistoleros“, které si najímali kapitalisté k likvidaci odborářů. V té době byly španělské věznice přeplněné politickými vězni a anarchistické hnutí působilo v ilegalitě. Durruti se rozhodl pro militantní aktivity a zorganizoval několik přepadení (např. při převozu peněz z metalurgické továrny v Eibaru, nebo vyloupení banky v Gijónu). Získané peníze byly použity pro rozvoj hnutí.
Poté, co se k moci dostal Primo de Rivera, se situace opět přiostřila a Durruti spolu se svým soudruhem Franciscem Ascasem odešel do Francie. Zde založili „Mezinárodní koordinační výbor“ a pokračovali v práci. Kvůli narůstajícím represím se rozhodli pro osvětovou cestu po Jižní Americe. V kubánské Havaně propagovali mezi přístavními dělníky anarcho-syndikalistické myšlenky, v Mexiku zase finančně podpořili projekty „moderních škol“ inspirované myšlenkami Francisca Ferrery. Pokračovali také ve vyvlastňování kapitalistického majetku. Pro „reputaci“ obou anarchistů je nechtěl žádný evropský stát přijmout, nakonec se v říjnu 1928 dostali ilegálně do Německa za pomoci Augustina Souchyho a Rudolfa Rockera. Po pádu režimu Primo de Rivery a vyhlášení republiky se situace ve Španělsku přeci jen trochu zmírnila, takže se do země vrátily tisíce emigrantů včetně Durrutiho i Ascasa. Oba se vrhli do propagační práce - Durruti měl například projev na první legální prvomájové demonstraci, které se zúčastnila i řada zahraničních anarchistů. V následujících letech byl několikrát vězněn za účast na potlačených povstáních.
Po vypuknutí občanské války se Durruti aktivně zapojil do pouličních bojů. Dal se do organizování antifašistických milicí, které měly vyrazit na Zaragozu. Kolona Durruti - Farrás na svém postupu nenásilně podporovala zakládání anarchistických družstev a kooperativ. Sám Durruti se čím dál častěji dostával do sporu s vládou socialisty Larga Caballera, která bojkotovala dodávky zbraní anarchistickým milicím. Durrutiho kolona utrpěla rozsáhlé ztráty zejména při listopadových bojích o Univerzitní městečko (zbylo jen 700 lidí, 1100 bylo zabito). 19. 11. 1936, po úspěšném obsazení nemocnice, byl Durruti zasažen kulkou. Zůstal v bezvědomí až do půlnoci a druhý den ráno zemřel. 23. listopadu se konal v Barceloně pohřeb, kterého se zúčastnilo přes půl miliónu lidí.
[ZP5]