Voltairine De Cleyre (1866 - 1912)
Voltairine De Cleyre byla francouzsko-amerického původu, narodila se 17.11.1866 v Leslie v Michiganu a po Voltairovi ji pojmenoval její volnomyšlenkářský otec. "Nejtalentovanější a nejoslnivější anarchistka Ameriky, stále činorodá...", říká o De Cleyre Emma Goldman (s kterou v mnohém nesouhlasila). Jako přítelkyně a spolumyslitelka Petra Kropotkina, Errico Malatesty, Louise Michelové a Alexandra Bergmana, je De Cleyre neznámější díky svým vášnivým, do hloubky věci pronikajícím provokativním esejům. Od poloviny osmdesátých let 19. století až do své smrti v roce 1912 se o ní stále mluvilo v tisku jako o jedné z nejznámějších postav anarchistického hnutí; zde byla obecně uznávána jako významná mluvčí. Několik jejích spisů - zejména však "Anarchismus a americké tradice" - okamžitě získaly status klasických děl a byly mnohokrát přetiskovány stejně jako přeloženy do mnoha jazyků. V rozkvětu "chicagské renesance", kdy se rodil imagismus a jiné předválečné literární směry, se De Cleyre projevovala naléhavým a ponurým tónem, který jí byl vlastní. Ještě hluboko ve třicátých letech byly přetiskovány její černé a hořké verše v radikálních, dělnických a volnomyšlenkářských publikacích. Mnoho členů IWW (odborový svaz Průmysloví dělníci světa) i jiných aktivistů znalo alespoň několik z nich nazpaměť. Jako nejradikálnější ze své generace byla De Cleyre silně ovlivněna Haymarketskou tragedií z let 1886-87. Rok co rok promlouvala na mítinku k výročí Haymarketu na Waldheimském hřbitově v Chicagu a "chicagští mučedníci" inspirovali mnoho jejích básní. Překladatelka jidiš básníků a publicistka mexické revoluce (byla chicagským korespondentem novin Ricarda Florese Magona "Regenerace") De Cleyre byla také nadšenou podporovatelkou IWW, jejíž členové se velkém počtu zúčastnili jejího pohřbu. Voltairine De Cleyre byla pohřbena ve Waldheimu vedle mučedníků, kteří tak zásadním způsobem ovlivnili směr jejího života.
[ZP5]