Carlo Cafiero (1846 - 1892)
"Syn Jihu", za kterého se celý život sám považoval, se narodil v jihoitalské oblasti Apulii. Brzy se stal černou ovcí velkoburžoazní rodiny, když po absolvování právnické fakulty odmítl v Londýně pokračovat v započaté diplomatické kariéře. V Anglii se setkává s Marxem i Engelsem a stává se členem První Internacionály. Jako popularizátor Marxova učení byl vyslán zpět do Itálie, kde měly silný vliv myšlenky Bakunina a republikána Mazziniho. Přes rok a půl zde Cafiero bránil šíření anarchismu, aby poté sám přešel na druhou stranu barikády, zejména díky vlivu Gambuzziho, Fanelliho a Palladina. Na počátku roku 1872 začal psát pro nový časopis "La Campana" (Zvon), který z části i financoval. Ve stejném roce se poprvé setkal ve švýcarském Locarnu s Bakuninem - strávili zde měsíc v intenzivních diskusích. V létě roku 1873 se podařilo za přispění Cafiera realizovat dávný projekt na vytvoření mezinárodního centra pro revoluci v Itálii i jinde ve světě. Cafiero prodal všechny zděděné pozemky a za zisk koupil ve Švýcarsku farmu. Centrum "La Baronata" (Taškářství), kde žil i Bakunin, se stalo útočištěm pro mnohé revolucionáře perzekvované vlastními vládami. Roku 1875 se Cafiero vrátil do Milána, kde se stal členem redakce prvního socialistického deníku "La Plebe" (Obecný lid), v jehož čele stál Enrico Bignami. V dubnu 1877 spolu s Malatestou, Ceccarellim a 30 dalšími soudruhy Cafiero inicioval vzpouru v provincii Benevento. Ve vesnicích Letino a Gallo, kde expropriovali zbraně a zboží a rozdělili je mezi lid, šířili anarchistické ideje v praxi. Všichni internacionalisté byli naneštěstí při opouštění Galla obklíčeni vládními silami, zatčeni a propuštěni teprve po roce. Ve vězení napsal Cafiero své asi nejvýznamnější dílo "Příručka o kapitálu", vysoce ceněné dokonce i Marxem. Po zproštění obvinění se živil v Marseilles jako kuchař a dokař. V říjnu 1878 byl ale s Malatestou zatčen a vyhoštěn z Francie. Usadil se ve Švýcarsku, kde se setkal i s Kropotkinem. Zde se také podílel, spolu s E. Reclusem, na vydání Bakuninova eseje "Bůh a stát". Cafieriho příspěvek z roku 1880 - "Anarchia e comunismo" - odhaloval hlavní rozdíly mezi komunismem a kolektivismem. Cafiero zastával názor, že "není skutečná svoboda bez anarchismu, stejně jako není skutečná rovnost mezi lidmi bez komunismu". Právě na základě Cafieriho tezí byl poprvé anarchisty formálně přijat princip komunismu, později rozpracovaný především Kropotkinem (Bakuninisté a spol. se předtím z obavy, aby nebyli zaměňováni se státními nebo utopickými socialisty, nazývali kolektivisty). Od počátku 80. let byl Cafiero sužován psychickými problémy, které dvakrát vyústily v pokus o sebevraždu. Pobýval střídavě v Itálii a Švýcarsku, často byl vězněn nebo držen v ústavech pro choromyslné. V roce 1889 se načas vrátil do domu svých bratrů, ale nevydržel zde dlouho a opět se pustil do propagační činnosti. Zemřel v nocerském sanatoriu v neděli 17. července 1892.
[ZP5]