Alexandr Berkman (1870 - 1936)
Berkman se narodil v listopadu 1870 ve Vilniusu, který byl v té době součástí carského Ruska. Již v 15 letech začal studovat revoluční texty, což mu přineslo mnoho problémů a nakonec donutilo v 16 letech opustit Rusko. Na začátku roku 1888 přijel do Spojených států, tedy několik měsíců poté, co byli zcela neprávem odsouzeni a popraveni anarchisté Parsons, Spies, Fischer a Engel. Seznámil se s anarchistkou Emmou Goldmanovou, s kterou si byli velmi blízcí. Roku 1892, v době stávky v Homesteadských železárnách, postřelil H. Fricka odpovědného za smrt několika stávkujících. Byl odsouzen na 22 let, i když sazba za takový čin měla být sedmiletý trest. Ve vězení strávil 14 let, z toho celý rok na samotce. Po propuštění úzce spolupracoval s Goldmanovou na přednáškových turné a vydávání časopisu "Mother Earth". Po propuknutí 1. světové války začal s antimilitaristickou kampaní a založil Ligu proti odvodům, což mu a Goldmanové nakonec vyneslo vysokou pokutu, dva roky vězení a poté deportaci. Jen díky solidárním akcím odborů v USA i v Evropě bylo zabráněno dalším perzekucím této dvojice. Po odsezení dvou let byli oba na konci roku 1919 deportováni do Ruska, kde byli přivítáni jako hrdinové. Berkman díky nedostatku informací zpočátku sympatizoval s bolševiky. Začala se ale před ním odkrývat šíře bolševických represí vůči (nejen) anarchistům, potlačení kronštadtského povstání na něj mělo otřesný dopad. Byl přinucen odjet ze země, ilegálně se dostal do Německa a poté odešel do Francie. V roce 1925 vydal knihu "Bolševický mýtus - deník 1921-22". V anarchistickém hnutí zůstal nadále aktivní, stal se oponentem autorů “Organizační platformy”, napsal svou nejznámější knihu “ABC anarchismu”. Vážně nemocný a po dvou neúspěšných operacích se 28. června 1936 zastřelil svým revolverem, tři týdny před povstáním španělských pracujících proti Frankovi.
[ZP5]