Jaime Balius (1896 - 1980)
Balius pocházel z barcelonské středostavovské rodiny. Po střední škole nastoupil na studia medicíny, zdravotní stav mu však neumožnil je dokončit. Stal se stoupencem levicového katalánského nacionalismu, brzy však své postoje zrevidoval. Dospěl k názoru, že „nacionalismus je jen jednou z forem spekulace, prostřednictvím které se profesionální politici snaží získat moc“. Pravděpodobně v roce 1932 se připojil k libertinskému hnutí a brzy se stal členem FAI (Iberská anarchistická federace). Přispíval pravidelně do barcelonského deníku CNT Solidaridad Obrera, ale i do dalších anarchistických periodik - psal například pro časopis Ideas, vycházející v anarchistické baště Bajo de Llobregat comarca. Byl také autorem brožurky Octubre Catalan!, jež se zabývala povstáním z října 1934.
Balius se stal jedním z nejznámějších členů autonomní skupiny Los Amigos de Durruti (Přátelé Durrutiho), která se snažila prosazovat autenticky anarchistické názory (důsledně se např. stavěli proti ministrům za CNT či militarizaci dobrovolnických milic) i po kompromisech, které CNT - FAI činila v době španělské revoluce. Los Amigos de Durruti měli podle Balia podporu řadových členů CNT - FAI, přestože proti nim byla ze strany výborů CNT - FAI vedena kampaň, zejména v průběhu tzv. Májových dnů (květen 1937), kdy byli dokonce předáky označeni za „agenty provokatéry“. Balius v Los Amigos působil na mnoha frontách - zejména jako sekretář či přispěvatel do tiskového orgánu El Amigo del Pueblo (Přítel lidu). Za své aktivity byl vězněn v barcelonském vězení Modelo a perzekvován v době Negrínovy vlády republikánskou tajnou policií. I po porážce revoluce zůstal přesvědčeným anarchistou a propagátorem myšlenek Los Amigos de Durruti (mnohdy kontroverzní činnost a radikální postoje Los Amigos ale nejsou v anarchistickém hnutí přijímány vždy jednoznačně pozitivně). Ještě v roce 1978, dva roky před svou smrtí, napsal úvod k vydání brožury Hacia una nueva revolució (Směrem k nové revoluci) z roku 1938. Zde vyjádřil mimo jiné své naděje na uskutečnění dalších revolucí a apeloval na solidaritu pracujících v evropském měřítku.
[ZP5]