Erich Mühsam - anarchista, revolucionář a spisovatel

Erich Mühsam se narodil 6. dubna 1878 v Berlíně a od malička se snažil prosadit si v maloměšťácké lékárně v Lübecku, kde vyrůstal, svůj smysl pro svobodu a to i přes odpor svého otce, školy a konečně i společnosti. Díky tomuto také vyprovokoval nejednu rvačku či hrubé urážky své osoby. Ale narozdíl od mnoha lidí, kteří své názory po takovýchto zkušenostech zpravidla naprosto změní a své ponížení chápou jako normální jednání společnosti, ve které žijí, se Erich Mühsam svých názorů nevzdal, naopak bádal po modelu soužití lidí, který by mu vyhovoval a nakonec se seznámil s Anarchií.

Erich v roce 1896 zveřejnil své připomínky k projevu sociálně-demokratického ředitele gymnázia, na které chodil a byl z něj proto za „socialistické pletichy“ vyhozen. Školu dokončil v městě Parchim, poté se zaučoval coby pomocník v lékárně a v roce 1900 se přestěhoval coby spisovatel na volné noze do Berlína. Živil se jako redaktor různých novin, psal komentáře a vystupoval v kabaretech. V roce 1903 byl zveřejněn jeho první tištěný spis „Homosexualita. Příspěvek k dějinám mravů naší doby.“, polemika proti paragrafu 175, v květnu téhož roku jej policie označila za nebezpečného agitátora a nechala jej sledovat.

Život bohémy

U většiny z těch, jež se díky svému temperamentu a skeptické kritice sami vyčlenili z hlavního a uniformního proudu společnosti, se se stále větším odstupem zvětšuje odpor vůči poměrům, ze kterých vyšli. A tak se stane, že někteří z nich přejdou na stranu těch nejneúprosnějších nepřátel společnosti a veškeré své snažení obětují boji proti nepravostem v sociálním a individuálním životě, tedy centralizovanému státu. Proto se někdy může vyskytnout názor, že anarchisté jsou vlastně nejuvědomělejší součástí bohémy.

…koupali jsme se v tyrhénském moři a přitom pili mořskou vodu. Večer jsem slíbil kamarádům, že jim za každou cenu zařídím dobrý nocleh a večeři, jinak se před jejich zraky zabiji. Přátelé podmínku přijali a tak jsem se vypravil - ví Bůh, že bych tuto podmínku už jen kvůli jejím excentričnosti splnil.

Zaslechl jsem dva pány, jak se bavili německy. Oslovil jsem je a vysvětlil jim, že jsme byli okradeni (to jsme uvedli i na konzulátě) a tím pádem bez prostředků, jídla a střechy nad hlavou a poprosil je o pomoc. Doporučili mi obrátit se na hostinského německého původu u přístavu a jemu jsem se tedy snažil vysvětlit, že je povinností každé lidské bytosti dát nám slušně najíst a nabídnout nám postel - udělal to pouze za podmínky, že další den zaplatíme. A tak jsme šli příští den opět na konzulát, vysvětlovali, jaká je to ostuda pro naši vlast, když musí dva vzdělaní Němci v cizině šidit nebo trpět hlady. Mělo to ten následek, že si s námi přál pohovořit sám hlavní konzul. Udělil nám několik mravních poučení, v mé nepřítomnosti přede mnou varoval mého kamaráda a ptal se ho, zda jsem mu ty peníze neukradl a potom poslal svého zaměstnance s penězi do obou hotelů a hostince, nechal proplatit naše věci a každému z nás dal pět lir (1904).

V roce 1904 se šestadvacetiletý Erich vypravil na skoro pětiletou cestu po Evropě, mimo jiné se zastavil v Curychu, Ženevě a Vídni, v Paříži nesčetněkrát přednášel před dělnickými shromážděními, vyhledával staré komunardy a mladé revolucionáře, v roce 1905 navštívil Fritzem Brupbacherem založenou Antimilitaristickou ligu. V roce 1909 se přestěhoval do Mnichova. S Gustavem Landauerem založil skupiny Anarchista, Čin a Vagabund.

Časopis Kain a mnichovští pracující

V říjnu 1909 je Erich Mühsam poprvé zatčen, o rok později je obvinění z tajného spolčování vyvráceno. To jej ovšem připravilo o možnost výdělku, své články mohl nadále zveřejňovat jen v časopisech Socialista, Jeviště a Budoucnost. V roce 1911 založil svoji vlastní tiskovinu Kain - časopis pro lidskost.

Německo má nejúspěšnější sociálně-demokratickou stranu - čtyři a čtvrt miliónu mezinárodních revolucionářů, které zastupuje stodeset zmocněnců. Německý voják je nejspolehlivější ze všech, do jeho duše ještě nepronikla žádná pochybovačná myšlenka. Pokud jednou nastane císařem vyzdvihovaná kritická situace, může se potom spolehnout na čtyři a čtvrt miliónu voličů sociální demokracie, které bude zastupovat sto deset poslanců (Kain, 1912).

Také během První světové války se Mühsam angažuje protiválečně, společně s Heinrichem Mannem, Frankem Wedekindem a jinými spisovateli kritizuje a diskutuje o politice imperialismu, naváže kontakt s Karlem Liebknechtem a Spartakovci a vydá leták „Veselá vdova“ vyzývající ke svržení režimu císaře Viléma. Příležitosti - jako byla například zbrojařská stávka v roce 1918 - potvrzují jeho oblíbenost mezi mnichovskými pracujícími, kteří jej žádali např. o projev během stávky v koncernu Krupp. Od dubna do října 1918 je Erich Mühsam internován v Traunsteinu a to kvůli odepření své pracovní povinnosti vůči vlasti.

Listopadová revoluce

7. listopadu zcizil Kurt Eisner (Nezávislá sociálně-demokratická strana Německa -USPD) text projevu, který navrhla Sociálně-demokratická strana Německa (SPD) a který byl povolen královskou vládou Bavorska, jež jej chápala jako jistý ústupek. Eisner zaútočil s demonstranty na kasárna a dobyl je. Poté se události přesunuly do Mnichova a Mühsam ve stejný den vyhlásil revoluci.

Až do 21. února 1919, kdy byl zavražděn, se Eisner, jež byl dělnickými a vojenskými radami zvolen ministerským předsedou, nemohl rozhodnout pro systém rad nebo naopak pro parlament. Jednání mezi radami, socialistickými stranami a zemským sněmem vedlo v březnu ke vzniku hoffmanovské vlády, která začátkem dubna zveřejnila svůj tolerantní postoj k první republice rad, o které si (mylně) myslela, že rady jsou neschopné vlády a je lehké je časem zlikvidovat.

Vztah Eisnera a Mühsama byl velice komplikovaný. Jednou se Mühsam domohl Eisnerovy pozornosti tím, že mu oknem vlezl do domu a Eisner jej na to nechal 10. ledna zatknout, krátce poté ho však musel na nátlak lidu propustit.

Mühsam převzal v revoluční radě odbor pro ruské a maďarské záležitosti, zasadil se o návrat válečných zajatců, udržoval kontakt s jinými levicovými proudy a mj. vystupoval jako mluvčí Komunistické strany Německa (která se na tvorbě první republiky rad nepodílela). Zasazoval se o realizaci ideje rad, která byla pilířem jeho představ komunistického anarchismu, 28. února marně požadoval na setkání rad v Mnichově vyhlášení bavorské republiky rad po ruském vzoru a 7. dubna s o to větším nadšením proklamoval společně s Gustavem Landauerem první republiku rad na německém území.

Své revoluční zkušenosti zpracoval Erich Mühsam v dramatu „Jidáš“, zasazuje se o spolupráci mezi komunisty a anarchisty, v roce 1919 vstoupil dokonce nakrátko do Komunistické strany Německa (KPD). Po propuštění z vězení roku 1924 se angažoval v Rudé pomoci, Federace komunistických anarchistů Německa jej v roce 1925 vyloučí kvůli „neanarchistickému jednání“.

Výmarský časopis FANAL

V roce 1926 založil Mühsam časopis FANAL.

Ptali se mne, zda - stejně jako u svého předválečného časopisu - věnuji i v této tiskovině několik stran divadelní kritice. Já si ale myslím, že se ta představení, tragédie a grotesky, které bych dnes mohl nejvíce kritizovat, odehrávají v soudních síních. Jeviště se stává soudním dvorem.

Vydavatel musel čelit jednak kritice nepodařené Výmarské republiky, jednak stále vlivnějšímu fašismu. Fakt, že obě dvě skutečnosti spolu souvisí, považoval za veřejné tajemství.

Sociální demokraté budou smět pro otevřenou ekonomickou diktaturu pracovat tak dlouho, až dokončí finanční a daňovou reformu. Pak uvidí (...), zda je svrhne jimi vypiplaný fašismus nebo tisíckrát podvedený proletariát (FANAL, 1929)

V Mühsamových dílech začíná stále více převažovat stránka politická nad stránkou uměleckou. Jednou mu Frank Wedekind sdělil, že mu připadne, jakoby jel na dvou koních, z nichž každý klusá jiných směrem a brzy jej roztrhnou. Mühsam odpověděl, že pokud jednoho z koní pustí, ztratí rovnováhu a zlomí si vaz.

Dnes už se všechno změnilo. Válka, revoluce, vězení, těžké rány osudu, změna prostředí, ve kterém žiji, menší fyzická odolnost, stále větší sklon k pravidelnosti a založení vlastní domácnosti vzaly jízdě mého života ten cirkusový nádech. Pokud se nemýlím, sedím teď jistě v sedle, i když právě na tom koni, od kterého by mě Wedekind tak rád osvobodil, druhého, okřídleného, vedu vedle sebe a jezdím s ním jen o slavnostních příležitostech. Oba dva ale krmím stejným senem. (Apolitické vzpomínky, 1927-29)

Kromě dalších divadelních her vzniká v roce 1928 kus „ Rozum státu. Pomník pro Sacca a Vanzettiho.“ V naději, že to nejhorší lze ještě odvrátit, sepíše v listopadu 1932 dílko „Osvobození společnosti od státu. Co je komunistický anarchismus?“ Stále ještě doufá v proletářskou revoluci.

Jednoznačně se nám nabízí otázka, zda proletářská revoluce zavčas zastaví fašismus, který znamená novou světovou válku, nebo zda je nutné, aby byla několik let prolévána krev zotročeného lidu a aby bylo několik národů systematicky vyvražďováno smrtícím plynem a hladomorem, aby přesto konečně vypukla revoluce, která by zabránila dalším zločinům.

Kreszentla Elfinger - Zenzl

Zenzl Elfinger a Erich Mühsam se vzali v roce 1915. Zenzl pocházela ze selské rodiny.

Žádná žena nepatří muži, žádný muž nepatří ženě. Co spolu dělají v intimních chvílích dva dospělí lidé není nikdy záležitostí třetí osoby, ani manžela či manželky, ani souseda či soudruha, ani církve ani státu. (Osvobození společnosti od státu, 1932)

Nádherný manželský pár! Navenek byli tak odlišní, jak jen to bylo možné: z ní vyzařoval venkov a krajina, z něj bylo cítit velkoměsto a knihy. A přesto se k sobě hodili, byli málo běžným příkladem přátelství. Ona opouštěla svou kuchyni stejně nerada, jako on svoji pracovnu. Její jídla byla stejně inspirující jako jeho podněty. Její duch byl stejně revoluční jako jeho. Z kuchyně jsme slýchávali její poznámky, kterými nám přispívala do diskuse jako jasnými jiskrami... (Martin Andersen Nexö).

Milá Zenzl! Bohužel ti musím sdělit, že mám čtyřtýdenní zákaz návštěv a dopisování. Zůstaň zdravá, líbá tě tvůj Erich (Koncentrační tábor Oranienburg, 1934).

Konec

Mühsam a Hitler byli staří známí z dob, kdy se ještě mnichovská bohéma scházela v kavárně „Stephanie“. Ironičtí intelektuálové, se kterými si Hitler netroufal sednout k jednomu stolu, se stali prvními obětmi jeho čistek. Erich Mühsam si již sbalil kufry, ale zdržel se o jednu noc déle. 28. února je zatčen a deportován do vězení v Lehrter Strasse, koncentračního tábora Sonnenburg, vězení Plötzensee, koncentračních táborů Brandenburg a Oranienburg.

9. června 1934 si Mühsama k sobě zavolal důstojník SS Ehrat a zeptal se jej, jak dlouho ještě hodlá chodit po tomto světě a pokud se sám neoběsí, že mu bude muset být pomoženo. Poté, co se Mühsam vrátil, vyprávěl to svým spoluvězňům a upozornil je na to, že až jim někde sdělí, že spáchal sebevraždu, bude lhát. Tu radost jim nechtěl udělat. Chtěl bojovat až do konce.

Věděl, co ho čeká, byl na to připravený a zcela klidně mezi nás rozdělil to poslední, co měl. Příští ráno jsme jej našli oběšeného na latríně. Zabily jej nacistické bestie (Adolf Kolata).

Z časopisu Direkte Aktion