KRITIAS

Timaios, Kritias, Sókratés, Hermokratés


Timaios Jak jsem rád, Sókrate, jako bych odpočíval po /106/ dlouhé pouti, že mám nyní šťastně za sebou neschůdnou cestu svého výkladu. Modlím se k bohu,92 který skutkem vznikl již
kdysi dávno, ale řečí teprve nyní byl objeven, pokud naše slova byla správná, aby nám to požehnal, však jsme o tom /b/ řekli bezděky něco nevhodného, aby nám za to uložil zasloužený trest. Správný pak jest trest, uváděti bloudícího na pravou cestu; abychom tedy budoucně mluvili správné řeči
o zrození bohů, modlíme se, aby nám dal vědění, lék ze všech léků nejdokonalejší a nejlepší. Po této modlitbě odevzdáváme podle úmluvy slovo Kritiovi k dalšímu výkladu.
Krit. Krit. Nuže, Timaie, přijímám je, ale jako jsi ty na začátku žádal za poshovění z toho důvodu, že hodláš mluviti o velikých věcech, téhož práva používám nyní i já a vyprošuji si
téhož; hledě k předmětu svého výkladu spíše myslím, že za-/107/ sluhuji, abych toho dosáhl v míře ještě větší. Ačkoli dobře vím i , že má žádost bude příliš domýšlivá a nad míru neslušná, musím to přece říci. Vždyť který rozumný člověk by se odvážil tvrditi, že by tvůj výklad nebyl dobrý? Že však následující výklad potřebuje větší shovívavosti pro svou větší nesnadnost, to se chci pokusiti nějak dokázati. Snáze totiž, Timaie, něčí řeč se zdá dobrá, mluví-li kdo před lidmi něco o bozích, než mluví-li před námi o smrtelných lidech. Neboť neznalost /b/ a naprostá nevědomost posluchačů o tom nebo onom předmětu jest velká výhoda pro toho, kdo chce o něm něco mluviti; co se pak týče bohů, víme, jak jest s naším věděním. Abych  zřejměji ukázal, co si myslím, uvažujte se mnou takto. Co my všichni mluvíme, nutně jest napodobování a připodobňování; pohleďme však na napodobivé tvoření malířů, pokud se týče/c/	božských i lidských těl, jak snadno nebo jak těžko jest v něm dosáhnouti, aby diváci měli dojem dostatečného napodobení; spatříme, že jde-li o zemi, hory, řeky, lesy i veškeré nebe a co na něm jest a se pohybuje, hned jsme spokojeni, jestliže kdo dovede jen trochu věrně to napodobiti, dále však - poněvadž nevíme o takových věcech nic určitého - ani nezkoumáme /d/ ani neposuzujeme obrazů, nýbrž užíváme při nich nezřetelné a nejisté malby obrysové;93 ale kdykoli se někdo pokouší vypodobňovati naše těla, bystře pozorujeme nedostatky, poněvadž můžeme ustavičně bezprostředně zkoumati a stáváme se přísnými soudci tomu, kdo náležitě nevypodobní všech znaků. Totéž jest viděti i při řečech, že jde-li o věci nebeské a božské, spokojujeme se i malou podobností výkladu, avšak věci pozemské a lidské důkladně zkoušíme. Proto buďte shovívaví, nebudeme-li moci ve svém výkladu, přednášeném bez přípravy, ve všem všudy náležitě vyhověti; třeba totiž míti na mysli, že uspokojivě vypodobňovati věci pozemské není snadné, nýbrž těžké. To jsem vám chtěl, Sókrate, připomenouti /108/	a žádati pro svůj nastávající výklad ne menší, nýbrž větší míry shovívavosti; proto jsem toto všechno řekl. Jestliže tedy se zdá, že spravedlivě žádám o ten dar, laskavě mi jej dejte.
Sókr. Proč bychom nedali, Kritio? A ještě do třetice nechť se dostane téhož od nás i Hermokratovi. Patrno totiž, že o něco později, až on bude mluviti, bude míti touž žádost jako vy; aby tedy si mohl nalézti jiný začátek a nebyl nucen užívati téhož, ať má již přichystáno pro svou řeč toto prominutí. Ale upozorňuji tě napřed, Kritio, na smýšlení posluchačů, že si tvůj předchůdce získal svým výtvorem u nich neobyčejné pochvaly, takže budeš potřebovati zvláštní a převeliké shovívavosti, chceš-li se ukázati schopen přejmouti po něm úlohu.
Herm. Tvé upozornění, Sókrate, týká se tedy mne stejně /c/ jako zde Kritia. Ale mužové bez odvahy věru ještě nikdy nedobyli vítězství, Kritio; proto jest třeba mužně kráčeti v řeč a po vzývání Paióna94 a Mús ukazovati i oslavovati dobré vlastnosti starověkých občanů.
Krit. Milý Hermokrate, stojíš druhý v řadě a máš před sebou jiného, proto se ještě nebojíš. Nuže, jak tomu s tvou statečností jest, hned se ti samo ukáže; ale tvých domluv /d/ a povzbuzování musím tedy poslechnouti a vedle bohů, které jsi jmenoval, vzývati i jiné a zvláště nejvíce bohyni Paměti. Neboť skoro největší část mé řeči jest zcela v moci této bohyně; jestliže se totiž dobře rozpomeneme a podáme to, co bylo kdysi vypravováno od kněží a sem doneseno od Solóna, jistě bude míti toto posluchačstvo dojem, že jsme náležitě vyplnili svou úlohu. Nuže, tedy již neváhejme a dejme se do díla.
Především si vzpomeňme, že tomu jest všeho 9000 let od /e/ té doby, co podle vypravování byla válka mezi těmi, kdo bydlili vně za Hérakleovými sloupy, a všemi obyvateli uvnitř;
tu třeba nyní důkladně vylíčiti. Tyto uvedla podle pověsti naše obec pod svou vládu a vybojovala celou válku, ony pak králové ostrova Atlantského, který, jak jsme pravili, kdysi se tam rozkládal a byl větší než Libye a Asie, avšak ponořiv se při zemětřesení, působí nyní svým neproniknutelným bahnem překážku v plavbě těm, kteří vyplouvají odtud na širé	109 moře. Co se pak týče četných národů barbarských i všech kmenů hellénských, co jich tenkráte bylo, vyloží naše řeč postupně o každém zvlášť, jak se jí co v jejím chodu naskytne; ale o Athéňanech tehdejší doby a o jejich protivnících, s nimiž vedli válku, jest nutno vyložiti nejdříve hned na začátku, o moci jedněch i druhých i o jejich ústavách. Z tohoto zase jest dáti přednost výkladu o naší obci.
Bozi dělili se kdysi o veškerou zemi podle jednotlivých /b/ míst, a to losem, nikoli sporem;95 neboť nemělo by správného smyslu míti za to, že by bozi nevěděli, co jednotlivým z nich samých přísluší, ani že by se pokoušeli vedením sporů při- vlastniti sami sobě to, o čem by věděli, že to splše přísluší jiným. Dostávajice tedy každý po údělu spravedlivým rozhodováním losů, osazovali země a osadivše pěstovali nás, své zboží a svůj chov jako pastýři stáda, jenom že při tom nepů- /c/ sobili násilně těly na těla, jako když pastýři ranami drží v kázni dobytek, nýbrž podobni lodníkům řídili živého tvora tím způsobem, kterým jím lze nejlépe otáčeti, totiž tak, že přesvědčováním jakoby kormidlem ze zádi hýbali duší podle své vůle;96 takovým vedením řídili všechno smrtelné pokolení. Tedy každý z bohů dostal losem jiné místo a to spravoval; ale Héfaistos a Athéna, mající stejnou přirozenou povahu jednak příbuzenstvím jako děti téhož otce, jednak tím, že jsou si rovni svou zálibou v moudrosti a umělosti, dostali oba společným údělem tuto naši zemi jakožto pro ně nejvhodnější a od přirozenosti způsobilou k zdatnosti a rozumnosti; stvo- /d/ řivše pak v ní dobré domorodce vložili jim do mysli řád ústavy. Jejich jměna jsou zachována, ale jejich činy vymizely z paměti zánikem jejich nástupců a délkou času. Neboť obyvatelstvo, které pokaždé zbývalo, bylo, jak jsme řekli už dříve,97 horské a nevzdělané, znající z doslechu jen jména domácích vladařů a kromě toho něco málo z jejich činů. Spokojovali se tedy tím, že dávali ta jména svým dětem; ale
/e/ poněvadž neznali vynikajících činů a zákonů dřívějších pokolení, vyjímaje jakési temné pověsti o každém z nich, zanedbávali to, co se událo před nimi a kdysi v dávných
dobách; také žili sami i jejich děti po mnoho pokolení v ne /110/ dostatku věcí, potřebných k živobytí, a proto měli mysl obrácenou jen k předmětům svého nedostatku a to byl také předmět jejich řečí. Neboť vypravování pověstí a zkoumání starověku vcházejí do obcí spolu s odpočinkem od práce, když uvidí, že někde jsou již připraveny nutné podmínky života, dříve nikoli. Tímto tedy způsobem zachovala se jména starých předků, ale bez činů. Pravím to na základě svědectví,
že velmi mnoho z jmen, která se uvádějí z doby před Thé-/b/ seem, například Kekrops, Erechtheus, Erichthonios, Erysichthón a ostatní, většinu z nich podle tvrzení Solónova jmenovali oni kněží při vypravování o tehdejší válce, a právě tak i jména žen. A dále co se týče sochy oné bohyně,98 poněvadž tehdy bylo válečně zaměstnání společné ženám a mužům, proto stavěli tehdy v chrámech ve shodě s onou zásadou ozbrojenou bohyni; to bylo důkazem, že u podvojných živoků ženských a mužských jest každé pohlaví přirozeně schopno spo-/c/ lečně konati činnost, příslušející každému jednotlivému z nich. Mezi tehdejšími občany této země byly jednak třídy, zabývající se výrobou a zemědělstvím, ale třída válečnická, zvlášť vybraná na začátku od božských mužů,99 bydlila odloučeně; ta měla všechny potřeby k výživě a výchově, ale tak, že vlastního majetku žádný z nich neměl, nýbrž všechno pokládali za společný majetek všech a více než dostatečné výživy ničeho	/d/ nežádali od ostatních občanů; zabývali se všemi pracemi, jak o nich byla včera řeč ve výkladu o předpokládaném zřízení strážců.
Také o naší zemi bylo hodnověrně a pravdivě pověděno. Především, že její hranice v tehdejším čase šly k Isthmu a směrem k ostatní pevnině až po výšiny Kithairónu a Parnéthu, pak sestupovaly, zabírajíce napravo kraj Órópský, nalevo /e/ pak u moře sahajíce až k řece Asópu; úrodností převyšovala zdejší země každou jinou, a proto také byla tehdy schopna živiti četné vojsko, zemědělsky nečinné. Toto pak jest veliké svědectví její úrodnosti: nynější její zbytek může závoditi s kteroukoli zemí svou všestrannou úrodou a pastvou pro všechna zvířata. Ale tehdy rodila je nejen krásná, nýbrž také /111/ ve velkém množství. A jak to dokázati a po které stránce by
se právem nazývala zbytkem tehdejší země? Vybíhá všechna z ostatní pevniny daleko do moře a má polohu jako mys; při tom jest mořská pánev kolem ní všude velmi hluboká. Tu pak za mnohých velikých povodní, jež se udály za těch devět tisíc let - tolik totiž let uplynulo od oné doby do nynější - země, /b/ odplavovaná po tyto věky a za těch převratů z hor, neusazovala se jako v jiných krajinách ve větší naplaveninu, nýbrž jsouc vodou unášena kolem dokola mizela do hlubiny; zbyly tedy, jako při malých ostrovech, proti dřívějšímu stavu nyní jen jakoby kosti onemocnělého těla, poněvadž všechna tučná a měkká hlína vůkol odplavala a zbylo toliko hubené tělo /c/ země. Tehdy však, dokud byla ještě neporušena, byly její hory vysoké kopce hlíny, měla roviny, které nyní se nazývají kamenité, plny tučné prsti, i měla na horách mnoho lesů, po nichž jsou ještě nyní patrné stopy; kdežto totiž některé z hor chovají nyní jen potravu pro včely, byla dříve ze stromů tam nakácených tesána břevna na vazby největších staveb a není tomu příliš dávno, co ty vazby, ještě držely. Mnoho tam bylo také ušlechtilých vysokých stromů a půda poskytovala nezměrné pastvy dobytku. Také byla rok co rok napájena vodou /d/ od Diových dešťů, které neztrácela jako nyní, kdy voda stéká z holé země do moře, nýbrž majíc hojně prsti, přijímala vypitou vodu do ní, uchovávala ji pod vrchní hlinitou vrstvou
a vypouštěla pak z výšin do údolí; tak vytvářela na všech místech bohaté zdroje studánek i řek, po nichž ještě i nyní zbývají posvátné stopy u dřívějších pramenů, svědčící, že pravda jest, co se nyní o ní vypravuje.
/e/	Venkovské části země měly tedy takovouto přirozenou povahu a byly náležitě vzdělány od opravdivých rolníků, zabývajících se výhradně touto prací, ušlechtilých a nadaných, kteří mimo to měli nejlepší půdu, největší hojnost vody i nejpříznivější podnebí. Co se pak týče města, bylo v tehdejším čase takto zařízeno: především s akropolí tomu bylo tehdy /112/ jinak100 než nyní. Nynější totiž její stav jest následek jedné nad míru deštivé noci, která ji kolkolem rozmočila a spláchla z ní hlínu, za současného zemětřesení a veliké povodně, třetí
před pohromou za života Deukaliónova; ale dříve za starého času prostírala se dolů až k Éridanu a Ilisu a obsahovala ve svém obvodě Pnyx a naproti Pyknu měla hranicí Lykabéttos,101 všechna pak byla pokryta zemí a nahoře byla, až na malé výjimky, rovná. Na samých jejích svazích obývali ře-/b/ meslníci a rolníci, kteří hospodařili nablízku; avšak nahoře seděla sama pro sebe jediná třída bojovníků kolem svatyně Athéniny a Héfaistovy, majíc výšinu kolem dokola ohrazenu společnou zdí jako zahradu jediného domu. Bydlili totiž na její severní straně, kde měli zřízeny společné příbytky, zimní jídelny i všechny budovy a svatyně, příslušné k občanskému /c/ soužití, bez zlata a stříbra - těchto kovů totiž naprosto neužívali, nýbrž jdouce střední cestou mezi přepychem a prostotou stavěli si slušné příbytky, jež pak sami i děti jejich dětí, když v nich byli zestárli, pokaždé v témže stavu předávali jiným sobě podobným; co se týče jižní strany, opouštěli v létě zahrady, gymnasia a jídelny a jí užívali k tomu účelu. Pramen pak byl jeden na místě nynější akropole, který však zemětřesením	/d/ zanikl a z kterého zbyly kolkolem nynější malé studánky; ale tehdejším obyvatelům všem poskytoval hojně vody a byl náležité teploty pro zimu i pro léto. Tímto tedy způsobem tam bydlili jako strážcové vlastních spoluobčanů a uznaní vůdcové ostatních Hellénů, bdíce nad tím, aby počet mužů a žen, již schopných a ještě schopných zbraně, byl po všechen čas co	e možná tentýž, průměrně kolem dvou myriad.
Tito tedy měli takové osobní vlastnosti a takovým asi způsobem, stále stejným, řádně spravovali jak vlastní obec, tak i Helladu; proto byli po vší Evropě i Asii vyhlášeni a měli ze všech tehdejších lidí nejslavnější jméno jak pro svou tělesnou krásu, tak pro všelikou výtečnost duší. Jaké však byly poměry u jejich válečných protivníků a jak se od počátku vyvíjely, o to se nyní s vámi přátelsky podělíme, neopustí-li nás paměť ve věcech, které jsme slyšeli ještě jako děti. /113/ Nežli začneme svůj výklad, jest třeba ještě něco málo objasniti, abyste se snad nedivili, slyšíce hellénská jména barbarských mužů; zvíte totiž příčinu toho. Solón, zamýšleje
užíti té pověsti pro svou báseň, vyptával se po významu těch jmen a nalezl, že oni první Egypťané, kteří je zapsali, převedli je do své řeči; tu zase sám znova probíraje smysl každého /b/	jména převáděl je do našeho jazyka a tak si je zapisoval. Tyto zápisy byly u mého děda a ještě nyní jsou u mne; hned jako chlapec jsem je důkladně prozkoumal. Budete-li tedy slyšeti taková jména jako jsou u nás, nebudiž vám to nic divného; vždyť jste slyšeli příčinu té věci. Takový tedy asi byl tehdy začátek toho dlouhého výkladu.
Již svrchu bylo řečeno o losování bohů, že si rozdělili /c/	veškerou zemi tu na větší, tu na menší úděly a zařizovali pro sebe svatyně i oběti; tak tedy i Poseidón dostav ostrov Atlantský usadil své děti ze smrtelné ženy na takovémto asi místě ostrova. Od moře ke středu celého ostrova prostírala se rovina, která prý byla ze všech rovin nejkrásnější a dostatečně úrodná, s tou rovinou pak se stýkala uprostřed ostrova ve vzdálenosti asi padesát stadií102 hora, na všech stranách mírně vystupující. Na této bydlil jeden z tamějších mužů, zrozených
/d/	na počátku ze země, jménem Euénór, se svou ženou Leukippou; měli pak jedinou dceru Kleitó. Když Kleitó již dospěla, zemřela jí matka i otec; po ní pak vzplane touhou Poseidón
a spojí se s ní a vršek, na kterém bydlila, kolem dokola silně opevní; vytvoří totiž vzájemně se objímající menší a větší kruhy střídavě moře a země, a to dva země, moře pak tři, jako by je vyráběl na soustruhu, maje střed ostrova osou, všude /e/ stejně od sebe odlehlé, tak aby tam pro lidi nebylo přístupu; neboť tehdy ještě nebylo lodí a plavby. Potom uspořádal sám bez námahy svou božskou mocí ostrov uprostřed vzniklý: vyvedl vzhůru zpod země dva prameny vody, jeden teplý, druhý studený, a dal vyrůsti ze země hojnosti rozmanité potravy. Zplodiv pak po pěti dvojčatech mužského potomstva, vychoval je a rozděliv celý ostrov Atlantský na deset dílů, udělil prvorozenému z nejstarších blíženců matčino sídlo /114/ i okolní úděl, jenž byl největší a nejkrásnější, i učinil jej králem nad ostatními; ostatní pak učinil vladaři a dal každému vládu nad mnoha lidmi a území velkého rozsahu. Dal pak všem jména, nejstaršímu a králi to, od kterého dostal pojmenování i všechen ostrov i moře, totiž Atlantské, protože první král se tehdy jmenoval Atlas; blíženci pak po něm narozené-/b/ mu, jenž dostal úděl na kraji ostrova k Hérakleovým sloupům103 až tam, kde se prostírá kraj nyní zvaný Gadeirský, dal jméno řecky Eumélos, v domácím pak jazyce Gadeiros, jméno, které by bylo dalo vznik nynějšímu názvu této krajiny Z druhých pak blíženců nazval jednoho Amférés, druhého Euaimón; z třetích pak dal staršímu jméno Mnéseus, mladšímu Autochthón; ze čtvrtých pojmenoval staršího Elasippos,	c mladšího pak Méstor; při narození pátých bylo dříve narozenému dáno jméno Azaés, později narozenému Diaprepés. Tito pak všichni i sami i jejich potomci po mnoho pokolení tam seděli, vládnouce nad mnoha jinými ostrovy v tom moři a majíce mimo to vládu, jak bylo již dříve řečeno, nad obyvateli kolem moře Středozemního až po Egypt a Tyrrhénii.
Atlas měl četné a vynikající potomstvo; nejstarší, král,	d odevzdával vždy vládu nejstaršímu ze svých synů a tak zachovávali posloupnost po mnoho věků; jejich bohatství bylo tak veliké, jaké se nikdy dříve nevyskytlo v žádných rodech královských, ani později se tak snadno nikdy nevyskytne, a měli pohotově všechno, čeho bývá potřebí v městě i v ostatní zemi. Mnoho důchodů jim přicházelo zvenku z jejich panství, nejvíce však životních potřeb poskytoval ostrov sám: /e/ především pevné i tavitelné hmoty, jichž se dobývá dolováním, mezi jinými zvláštní druh mosazi, kov známý nyní jen podle jména - tenkráte však to bylo více než pouhé jméno a vykopávali jej ze země na mnoha místech ostrova, po zlatě nejvzácnější u tehdejších lidí - i přinášel v hojnosti všechno, čeho poskytuje les k stavitelským pracím, a také zvířectva choval sdostatek krotkého i divokého. Zvláště také bylo na něm velmi mnoho slonů; rostlo tam totiž hojně potravy jak pro všechna ostatní zvířata, která žijí v bažinách, močálech /115/ a řekách, nebo zase na horách nebo na rovinách, tak také pro toto zvíře, které jest největší a potřebuje nejvíce potravy. Mimo to plodil a dobře živil všeliké vonné kořeny, byliny, dřeva i kapalné šťávy, květy a plody, co jen jich země nyní chová; k tomu pak jedlé plody, a to jednak plodiny suché, které nám jsou za potravu a ty, kterých užíváme za příkrm - nazýváme pak všechny jejich druhy obilím a zeleninou - i tu /b/ plodinu, která jest dřevnatá a poskytuje nápojů i pokrmů i tuků k mazání, dále pak těžko uchovatelné plody ovocných stromů, jež rostou pro naši lahůdku a pochoutku, i všechno, cokoli po obědě předkládáme přesycenému jako vítaný prostředek proti přeplnění žaludku: všechny tyto krásné a podivuhodné plodiny nesl v nesčíslném množství ten posvátný ostrov, na nějž tenkráte ještě slunce svítilo. Toto tedy všechno dostávajíce od země zařizovali jak svatyně, tak královské /c/ příbytky i přístavy a loděnice i veškerou ostatní zemi, a upravovali to v tomto pořádku.
Nejprve vystavěli mosty přes mořské pásy, které obkličovaly staré hlavní město, činíce tak cestu ven i ke královskému obydlí. Toto královské obydlí zřídili hned na začátku v tom bydlišti boha i předků, a jak je potom jeden od druhého přijímal a výzdoby doplňoval novými výzdobami, převyšoval co /d/ mohl pokaždé svého předchůdce, až vytvořili sídlo, vzbuzující úžas při pohledu na jeho velikost i krásu stavby. Prokopali totiž příkop od moře až k vnějšímu kruhu, tři sta stop široký, sto stop hluboký a padesát stadií dlouhý, a zřídili takto průplav z moře do něho jako do přístavu, učinivše ústí tak široké, aby do něho mohly vplouti i největší lodi. A také pásy země, které oddělovaly pásy moře, prokopali, tak aby jedna triéra /e/ mohla proplouvati sem a tam, a opatřili mosty s tak vysokým krytem, aby bylo možno dole podplouvati; křídla suchých pásů měla totiž takovou výšku, že dostatečně vyčnívala nad moře. Byl pak největší z těch kruhů, s kterým bylo moře průkopem spojeno, tři stadia široký a sousední kruh země byl jemu roven; z druhých pak měl pás vodní šířku dvou stadií, suchý pak byl zase roven předcházejícímu vodnímu; ten pak, který obíhal kolem samého ostrova uprostřed, jedno stadion. Ostrov, na kterém byl královský dům, měl průměr pět stadií.	/116/ Pak obehnali ostrov, jakož i pásy a most~ široký sto stop, ze všech stran kolem dokola kamennou zdí a postavili všude na mostech u mořských průchodů věže a brány. Kámen lámali kolem dokola vespod na středním ostrově i vespod na pásech
na vnější i vnitřní straně, jednak bílý, jednak černý, jednak červený, a tím zároveň vylamovali v nich po obou stranách /b/ loděnice, přikryté samotnou skalou. A domy stavěli zčásti jednobarvé, zčásti pro okrasu pestré z kamenů rozličných barev, využívajíce takto jejich přirozeného půvabu, a hradbu kolem vnějšího pásu obložili po veškerém obvodě mědí jako
by nátěrem, hradbu pak vnitřního polili cínem a kruh kolem	c samé akropole mosazí s ohnivým leskem.
Královský pak dům na akropoli byl zařízen tímto způsobem: uprostřed byl tam vyhrazen posvátný, lidu nepřístupný obvod, zasvěcený Poseidónovi a Kleitó, obehnaný zlatou ohradou, to místo, na kterém bylo na počátku zplozeno a narozeno těch deset kraleviců; tam také co rok ze všech deseti údělů odváděli každému z nich prvotiny úrody. Byl tam chrám Poseidónův, stadion dlouhý, široký pak tři sta stop /d/ a přiměřené k těmto rozměrům výšky; bůh sám však měl poněkud barbarskou podobu. Celý chrám mimo akrótéria104 zevně potáhli stříbrem, akrótéria pak zlatem; uvnitř pak vyložili strop z bělostné slonoviny zlatem a stříbrem a mosazí, všechny pak ostatní plochy zdí, sloupů i podlahy obložili mosazí. Dovnitř postavili zlaté sochy, boha Poseidóna stojícího na voze a řídícího šest okřídlených koní, tak velikého, že /e/ se dotýkal temenem stropu, kolem dokola pak sto Néréoven na delfínech - tolik totiž jich bylo podle víry tehdejších lidí - i mnoho jiných soch věnovaných od soukromých lidí tam bylo. Venku kolem chrámu stály sochy všech oněch deseti králů ze zlata, jejich žen i všech potomků a mnoho jiných velikých obětních darů, věnovaných od králů i soukromníků,
117	jak ze samé obce, tak od okolních poddaných. Dále tam byl oltář, shodující se co do velikosti i práce s touto stavbou, a královský dům, rovněž tak slušící jak velikosti říše, tak nádheře svatyně. Co se pak týče studní se studeným a horkým pramenem, jež obsahovaly nevyčerpatelné množství vody a z nichž jedna i druhá byla neobyčejně užitečná lahodností a výborností své vody, upravili si je tak, že je obklopili budovami, vysázeli kolem dokola stromy, hodící se k vodám, i zřídili /b/ vůkol lázně, jednak pod širým nebem, jednak kryté s teplou vodou pro zimu, zvláštní pro královskou rodinu a zvláštní pro soukromníky, dále pak jiné pro ženy a jiné jako koupadlo pro koně a ostatní dobytek, každé z nich s příslušnou výpravou. Odtok pak vedli do Poseidónova háje, v němž rostly rozmanité stromy, pro výbornost půdy nadobyčejné krásy i výšky, a pak vodovodem podél mostů do vnějších pásů. Tam /c/ pak bylo zřízeno mnoho chrámů mnoha bohů i mnoho sadů a cvičiště, zvlášť jedno pro muže, druhé pro koně, každé na jednom z kruhovitých ostrovů; zejména však byl uprostřed většího ostrova hippodromos pro závod koňských spřežení; měl na šířku jedno stadion, do délky pak se táhl po celém obvodě ostrova. Podél něho byly z té i oné strany strážní /d/	budovy pro obyčejné mužstvo králových strážců; věrnějším byla přikázána strážní služba na menším kruhu blíže u akropole, těm pak, kteří věrností ze všech nejvíce vynikali, byly dány příbytky uvnitř akropole kolem samých králů. Loděnice byly plny triér i nářadí, která náleží k triérám, a vším byly vhodně opatřeny. Okolí královského příbytku bylo tedy takto zařízeno. Za třemi vnějšími přístavy šla od samého moře kolem dokola zeď, vzdálená všude padesát stadií od největšího /e/ pásu a přístavu; její konce se sbíhaly v jedno u ústí průkopu do moře. Tento pak celý prostor byl zastavěn četnými a hustými domy, ústí pak a největší přístav se hemžily loďmi a kupci, přicházejícími ze všech stran, jichž množství působilo ve dne i v noci křik a rozmanitý hluk i lomoz.
O městě samém i o okolí starobylého sídla jest tedy nyní řečeno skoro všechno, jak bylo tenkráte vypravováno; pokusme se nyní vylíčiti povahu ostatní země i způsob jejího	/118/ zařízení. Především tedy podle vypravování zdvihal se ostrov z moře velmi vysoko a příkře, ale krajina kolem města byla úplná rovina; objímala město a sama byla kolem dokola objímána horami, svažujícími se až k moři, holá a rovná, podoby obdélné, prostírající se na jedné i druhé straně tři tisíce stadií a na šířku majíc od moře vzhůru středem dva tisíce. Tato pak část celého ostrova byla obrácena k jihu, /b/ chráněna proti straně severní. Hory kolem ní tehdy prý vynikaly množstvím i velikostí a krásou nade všechny nynější, chovajíce v sobě četné bohaté osady perioiků a řeky i močály a luhy s hojnou potravou pro všeliká zvířata krotká i divoká, i lesy, rozmanité jak množstvím tak druhy stromů a poskytující hojně dříví pro všechny práce. Takto pak byla ta rovina upravena jednak od přírody, jednak od mnoha králů /c/ za dlouhý čas. By1 to celkem podlouhlý, pravoúhlý čtyřúhelník; co chybělo, bylo zarovnáno příkopem, kolem dokola vykopaným; co se pak týče jeho hloubky a šířky i délky, nelze uvěřiti vypravování, že by dílo rukou lidských-vedle jiných prací - mohlo býti tak veliké, ale třeba říci, co jsme slyšeli: byl vykopán sto stop hluboký, do šířky pak všude /d/ stadion a táhl se kolem celé roviny v délce deseti tisíc stadií. Přijímal vody, stékající z hor a vina se kolem roviny i přicházeje z té i oné strany k městskému průplavu, vypouštěl je tudy do moře. Shora pak vedly od něho rovné průkopy, široké asi sto stop, rovinou zase do průplavu, vedoucího k moři; /e/ jeden od druhého byl vzdálen sto stadií: tamtudy plavili z hor do města dříví a sváželi po lodích dolů i ostatní zboží, spojivše umělými průplavy ony průkopy jednak napříč mezi sebou, jednak s městem.
Žeň měli dvakrát do roka, v zimě pomocí dešťové vláhy z nebes, v létě pak zavádějíce na pole z průkopu vodu, kterou rodí země. Co se týče branného mužstva, bylo ustanoveno, aby z boje schopných mužů na rovině poskytoval každý statek /119/	po muži vůdci; velikost jednoho statku byla sto čtverečních stadií a všech statků bylo šedesát tisíc; na horách však a v ostatních částech země bylo podle vypravování nesčetné množství lidí a všichni byli po bydlištích a dědinách přiděleni k těmto statkům v poslušnost vůdců. Každý vůdce měl povinnost, poskytovati do války šestou část válečného vozu, takže bylo deset tisíc vozů, dále dva jezdecké koně a dva jezdce, /b/	mimo to tažné spřežení bez vozu a k němu bojovníka s malým štítem i otěžníka pro oba koně, pak dva těžkooděnce, dva lučištníky a dva prakovníky, pak tři lehkooděnce kamenometné a tři kopiníky, konečně čtyři lodníky k osazení tisíce dvou set lodí. Branná moc království byla tedy takto zřízena; jinak tomu bylo v každé z ostatních devíti obcí, což by však dlouho trvalo vykládati.
/c/	Co se pak týče úřadů a hodností, byly již od počátku takto zařízeny: z deseti králů jeden každý ve svém údělu a ve své obci měl moc nad muži i nad většinou zákonů, trestaje
a usmrcuje kohokoli chtěl; ale vespolná vláda a vzájemný styk mezi nimi řídil se podle ustanovení Poseidónových, jak jim je odevzdal zákon a pravidla, napsaná od předků na mosazné desce, jež byla uložena uprostřed ostrova v chrámě /d/ Poseidónově. Tam se shromažd'ovali střídavě jednou pátého a podruhé šestého roku - aby tak byli stejně spravedlivi k sudému i lichému - ve shromáždění pak jednak se radili o spoIečných věcech, jednak vyšetřovali, zdali se kdo čím provinil, a soudili. Kdykoli pak hodlali souditi, dávali si napřed vespolek takovéto záruky. V posvátném okrese Poseidónově byli chováni na svobodě býci; tu těch deset králů zůstalo o samotě a pomodlivše se bohu, aby chytili oblíbenou mu oběť, honili /e/ ony býky bez železných zbraní, toliko dřevěnými kyji a osidly; kterého z býků chytili, přivedše jej k desce zabíjeli jej u jejího horního kraje, tak aby krev stékala po písmenech. Na desce pak byla mimo zákony přísaha, vyslovující veliké kletby proti neposlušným. Když pak tu podle svých obětních řádů	/120/ spálili všechny údy býka, naplnili měsidlo a vhodili do něho
za každého drobet sražené krve, ostatní pak krev odnesli do ohně, očistivše kolem dokola desku; potom nabírajíce zlatými naběračkami z měsidla a ulévajíce do ohně přísahali, že budou souditi podle zákonů na desce a že potrestají toho, kdo se snad něčím v minulosti provinil, jakož i v budoucnosti že žádného z předpisů vědomě nepřestoupí a že nebudou proti zákonům vlásti ani poslouchati vládce jinak, než bude-li rozkazovati /b/ podle otcovských zákonů. Když toto každý z nich byl slíbil za sebe i za svůj rod a když se byl napil i uložil číši jako obětní dar do chrámu božího, věnovali se hostině a potřebám svého těla. Když pak nastala tma a oheň zápalných obětí byl vyhaslý, všichni obleknuvše se v nejkrásnější tmavomodré roucho usedali na zemi u žároviště přísežního ohně; tu pak v noci, po uhašení všeho ohně kolem po chrámě, byli /c/ souzeni i soudili, jestliže kdo z nich koho obviňoval z nějaké
ho přestoupení zákona; po skončeném soudě, když nastalo světlo, zapisovali rozsudky na zlatou desku a ukládali ji na památku i s rouchy. Bylo pak mnoho zvláštních zákonů o právech jednotlivých králů, nad jiné však nejdůležitější ten, že nikdy nepozdvihnou zbraní proti sobě navzájem, nýbrž že všichni budou pomáhati, jestliže by se někdo z nich v některé /d/ obci pokoušel svrhnouti královský rod, a že společně, jako jejich předkové, budou se raditi o rozhodnutích o válce i ostatních věcech, ponechávajíce vrchní vládu rodu Atlantskému. Avšak o smrti některého z příbuzných rozhodovati král neměl moci, kdyby odsouzení nebylo schváleno většinou ze všech desíti.
Tuto tak velikou a takovouto moc, jež byla tenkráte v oné zemi, sebral a přivedl bůh proti této naší zemi z takovéto asi, /e/ jak se vypravuje, příčiny. Po mnoho pokolení, pokud v nich působila božská přirozenost, byli poslušni zákonů a chovali se přátelsky k sourodému božskému plemeni; měli smýšlení pravdivé a veskrze ušlechtilé, vedouce si v každém osudu i vespolek mezi sebou mírně a s rozumem. Proto pomíjejíce vše mimo mravní i tělesnou dokonalost málo cenili vezdejší /121/ statky a lhostejně, spíše jako břímě nesli spoustu svého zlata i ostatního majetku. Nebyli opojeni rozmařilostí ani neupadali v chyby, ztrácejíce pro bohatství vládu nad sebou samými, nýbrž střízlivi bystře hleděli, že i všechny tyto statky rostou ze společného přátelství, spojeného s dokonalostí, kdežto shonem za těmito věcmi a ceněním jich hynou tyto věci samy a ono přátelství hyne spolu s nimi.
Z takovýchto pak zásad a působením božské přirozenosti, dosud v nich trvající, rostlo jim všechno, co jsme dříve vylíčili. Ale když božská částka v nich mizela, směšujíc se opět a opět s mnohým živlem smrtelným, a povaha lidská nabývala /b/ převahy, tehdy již nemajíce síly snášeti vezdejší statky, kazili se a ohyzdnými se jevili tomu, kdo dovedl viděti, protože ztratili nejkrásnější z nejvzácnějších statků; ale lidem, neschopným viděti život vpravdě blažený, zdáli se právě tehdy nejkrásnější a nejblaženější, když se plnili nespravedlivou žištností a mocí. Tu pak bůh bohů Zeus, podle zákonů kralující a svou mocí toto všechno vidoucí, zpozorovav, že řádné pokolení jest v bídném stavu, pojal úmysl uvaliti na ně trest, aby zmoudřeli a napravili způsob svého života; shromáždil /c/ všechny bohy do jejich nejslavnostnějšího příbytku, který stojí uprostřed všehomíra a z něhož jest viděti všechno, cokoli bylo stvořeno, a shromáždiv je pravil: