XENOFANES Z KOLOFONU (kol. 570 – kol. 470), filosofoval, dívaje se do šíře dáli Středozemního moře, a živil se přednesem svých básní. Usadil se v Elei, řecké osadě v jižní Itálii, a tam dumal o Bohu, natažen pohodlně na zemi s tváří obrácenou k rozkošné tmavomodré báni jižního nebe; a pohled na jeho dokonalou jednotu a tvar mu vnukl tyto myšlenky: Bůh je koule. A Bůh je jedno. A také: Bůh je všechno a všechno je Bůh. A ještě: Bůh je jeden, největší mezi bohy a lidmi, a není ani myšlenkou, ani postavou lidem podoben. Celý vidí, celý myslí, celý slyší.

Jak pozorujete podle těchto výroků, Xenofanes byl monoteista, přesněji panteista. Zle se osopoval na své spoluobčany pro jejich mnohobožství. „Kdyby voli a lvi a koně též dostali ruce anebo dovedli kreslit i vyrábět tak jako lidé, koně by podobné koňům a voli podobné volům kreslili podoby bohů a právě taková těla by robili, jako i sami postavu mají. .. Všechno to bohům v básních svých Homér a Hesiod přiřkli, všechno to, cokoli zdá se být u lidí hříchem a hanbou, krást a cizoložit a navzájem podvádět se." Xenofanes však dokazoval a priori, protože kdyby byl dvojí nebo mnohý, nebyl by nejmocnější, protože by nemohl všechno, co by chtěl. Stejně dokazoval jeho věčnost a moudrost. „Beze vší námahy všechno on koná myšlenkou ducha."

To všechno jsou myšlenky neobyčejně krásné, ale říkají nám spíš, jaký Bůh není, než jaký je. Xenofanes si toho byl vědom, ale byl přesvědčen, že možnosti lidského poznání jsou chabé a omezené. Člověk může pravdu vyjádřit jen přibližně. Bohové, řekl, neobjevili lidem všechno, nýbrž lidé teprve pátrají a nalézají lepší názor. I kdyby se člověk v řeči náhodou dotkl absolutna, nevěděl by o tom, neboť (ve filosofii) lze dosíci jen domněnky – domněnka je jen pravděpodobná. Xenofanes byl tedy první, budiž řečeno závěrem, kdo se vyslovilo relativitě lidského poznání. Za základní látku, z níž je vybudován tento svět, považoval onu zemi, na níž při svém zírání do nebe ležel; v některých zlomcích jeho díla však bývá zmínka o základních prvcích dvou, o zemi a o vodě.


[BACK]