VICO, GIOVANNI BATTISTA (1668-1744), byl tvůrce velmi originální filosofie dějin. Nenáviděl matematický racionalismus Descartův, a třebaže nahlížel na filosofii Baconovu se sympatií o něco větší, ani empirické přírodní vědy neměl rád. Přírodu zná jen Bůh, jen on má opravdové vědění (sapienza) a my máme jen slabé spoluvědomÍ (coszienzia) obsahu boží moudrosti. To jediné, co člověk může poznat, jsou jeho dějiny. Úkolem dějepisce má být stanovení zákonů, podle nichž se dějinný proces vždy a všude u všech národů stejně opakuje.

Jest, praví Vico v třetí a nejzajímavější knize svých Zásad nové vědy (Principi di una scienza nuova), trojí přirozenost: především božská neboli tvořitelská, dále herojská a konečně lidská. Podle tohoto rozlišení rozeznává Vico tři věky – božský, herojský a lidský; a toto rozlišení obrací i na všechny ostatní stránky civilizace. Jest trojí druh mravů – zbožnost, čest a povinnost, trojí druh přirozených práv – božské, dále právo síly a konečně lidské, založené na rozumu. Jsou také tři druhy vlád – teokracie, aristokracie a konečně vlády lidské, k nimž patří všechny spravedlivé a klidné vlády bez ohledu na to, spočívá-li vláda v rukou jednoho člověka nebo několika; nicméně monarchie je nejbližší vládě božské, aristokracie herojské; lidskou vládou v pravém slova smyslu je demokracie. – Vico byl myslitel zajímavý a v italské literaruře té doby ojedinělý. Jeho protiracionalistické názory jsou možná předzvěstí nálad, jimž o málo později dal filosofický výraz Rousseau.


[BACK]