TRANSCENDENTALISMUS je podivný název idealistické filosofie, která vyrostla v Spojených státech koncem minulého století jako reakce na praktického, budovatelským zájmem ovlivněného ducha amerických osadníků. Filosofie tato ovšem vznikla teprv tehdy, když kolonizační práce byla skončena a když začal nesmírný hospodářský rozkvět Nové Anglie. Je to filosofie hloubavá, kontemplativní, ano kvietistická (viz Kvietismus), nikoli původní, neboť je závislá na idealistické filosofii pevninské, zejména německé; ale duch puritanismu, unitářství, vegetarianismu a abstinentismu, nepotlačitelný temperament, humor a naprostá myšlenková oproštěnost od evropského středověku jí dodává zvláštního a nového kouzla. Proč tito filosofové zvolili název „transcendentalismus", není zcela jasné; možná zeje to ohlas scholastiky, možná že je to narážka na filosofii Kantovu (viz heslo Transcendentální). Nejvážnější představitel transcendentalismu byl bývalý pastor unitářské církve Ralph Waldo Emerson (1803-1882), básnický filosof panenské americké přírody, platonik, mystický snílek a vášnivý individualista se sklony k anarchismu. Příroda v jeho pojetí je nesmírně složitá a současně neskonale prostá; jejích variací je nekonečně mnoho, ale všechny jsou projevem jedné myšlenky, jediného zákona, „který by se dal napsat na nehet palce"; každá podrobnost přírody je klíčem k jejímu celku a v každé z nich, ať je to pavučina nebo lísteček spadlý se stromu, je obsažen Bůh celý. V okamžicích inspirace duše splývá s absolutnem, s Bohem, jejž Emerson nazývá také nadduší a nad vůlí (over-soul a over-will). Abstraktní spekulace, cožje pro amerického filosofa typické, nedávají Emersonovi zapomínat na praktické zřetele: .Za dobrého zdraví je vzduch vzpružinou neuvěřitelné síly. Kráčeje pustými lány v sněhových kalužích za pološera, pod zamračeným nebem, bez jakýchkoli myšlenek na nějakou šťastnou příhodu, byl jsem vesel. Jsem ještě vesel, když úzkost se již vtírá. V lese člověk odhazuje svá léta jako had kůži a jakkoli stár, stává se dítětem." (Příroda a duch) Styk s přírodou utužuje Emersonovy duševní síly, aby mohl zdárně uplatnit své heslo soběstačnosti (self-reliance), což znamená rousseauovský odvrat od společnosti, hrdé samotářství, egoismus. „Při zmínce o společnosti se všechny mé antipatie probudí, mé ostny se naježí a zašpičatí." Státy jsou instituce, jejichž oprávněnost stojí a padá s nedokonalostí člověka. „Státy tu jsou proto, aby vychovaly moudrého člověka; příchodem moudrého člověka stát zajde. Objevení se charakteru činí stát nepotřebným." – Nejslavnější Emersonův esej se jmenuje Příroda (Nature); nejlepší jeho kniha jsou pod Carlylovým vlivem psaní Představitelé lidstva (Representative men).

U naší zálesácké mládeže dosáhl veliké obliby transcendentalista Henry David Thoreau (1817-1862), poustevník z lesní chýše u rybníka Walden v Massachusetts. Jeho odpor k civilizaci je ještě zřetelnější než u Emersona. „Běda věku, kdy boty jsou dítěti druhou nohou!" „Bůh je osamělý – ale ďábel zdaleka ne." Jeho kniha Walden neboli Život v lesích má jisté básnické kvality, ale místy odpuzuje autorovou samolibostí.


[BACK]