|
TAINE, HIPPOLYTE (1828-1893), jest vedle Comta nejvýznamnější myslitel z řady tzv. pozitivistů, kteří, oslněni úspěchy přírodních věd, chtěli se pomocí metod přírodovědných dopátrat všech dosud nejasných bodů lidského myšlení. Kdežto Comte upřel hlavní svůj zájem na studium zákonitosti vývoje lidské společnosti, tedy na sociologii, Taine, myslitel duchovně blízký německým romantikům a vůbec obdivovatel němectví (viz jeho Dějiny literatury anglické), obíral se hlavně uměním, literaturou, historií. Jeho brilantně psaná Filosofie umění založila jeho slávu. Opírá se v ní o zásadu, že chceme-li pochopit nějaké umělecké dílo, musíme vystopovat okolnosti, za kterých vzniklo; a tu prý shledáme, že ty okolnosti si hrají jedna druhé do noty, jsou spojeny a jsou jedna na druhé závislé, tvoříce jakýsi kruh, který umělce svírá a nutí ho, aby své dílo vytvořil tak a ne jinak. Např. v XVII. století si vzájemně odpovídají filosofie, náboženství, dvorský život a básnictví; proto zabýváme-li se Descartem, Bossuetem, LudVÍkem XlV. a Racinem, nalézáme mezi nimi mnoho společných bodů, jež vytvářejí charakter toho století. Je dlužno tedy studovat prostředí, v němž vzniklo, moment historický, kdy vzniklo, a rasu, z níž vzniklo. Takto postupujíce můžeme najít jednotnou formuli, jinak řečeno kopyto, na něž se dají všechna díla toho či onoho národa a té či oné doby narazit. Tato teorie, v níž se Tainovi nadobro ztratila iniciativa a spontánnost individua, měla veliký vliv na rozvoj francouzského směru naturalistického, jehož představitelé, především Zola, pracují v shodě s jeho učením, hromadíce dokumenty k vylíčení prostředí, v němž v určité době žije lidský živočich. – Z ostatních děl Tainových jest uvésti jeho psychologické dílo O inteligenci, v němž se snaží rozluštit problém sebevědomí. [BACK] |