|
RUSSELL, BERTRAND (1872-1970), anglický filosof matematiky a logik, obnovil ve svém pozoruhodném díle logickém (co to je logistická metoda, povíme si hned) Abélardovu logiku vztahů (viz Abélard). „Mysleme si," vykládá v IX. kapitole svých Problémů filosofie (The problems of philosophy), „že jsme ve svém pokoji: My existujeme a existuje pokoj; ale existuje ,v' Slovo ,v' však zřejmě něco znamená; označuje vztah, který je mezi mnou a mým pokojem. Tento vztah něco je, třebaže nelze říci, že existuje v témž smyslu, v jakém existuji já a můj pokoj. Vztah ,v' jest něco, co si můžeme myslit a čemu rozumíme, neboť kdybychom tomu nerozuměli, nemohli bychom rozumět větě: Já jsem ve svém pokoji. Mnozí filosofové, následujíce Kanta, tvrdili, že vztahy jsou dílem mysli, že věci samy nemají vztahů ... Zdá se však zřejmým, že to není myšlení, které působí pravdivost věty Jsem ve svém pokoji. Může být pravda, že v mém pokoji je škvor, i když ani já, ani škvor ani kdokoli jiný si není vědom té pravdy; neboť tato pravda se týká škvora a pokoje a nikoho víc." Vztahy tedy existují samostatně, nezávisle na lidské mysli – což jest, jak už poznamenáno, přibližně totéž, co říkal kdysi Abélard. Jak mi však vyplývá z Russellova výkladu o Abélardovi v jeho Dějinách západní filosofie (A history of western philosophy), není si této podobnosti vědom; jeho logika vyplývá spíš z logicismu Husserlova (viz Fenomenologie a existencialismus). Logika vztahú je Russellovi totožná s matematikou; znalec a obdivovatel Leibnizův (v. t.) Russell se pokusil uskutečnit starý Leibnizův sen a vybudoval zvláštní matematickou logiku, v níž myšlení se převádí na jakýsi druh počítání a v němž kladné výpovědi se symbolicky označují písmenami p, q, r, s a záporné výpovědi p' q' r' s' Kombinujeme-li jednoduché kladné a záporné výpovědi mezi sebou, dostaneme různé možnosti hodnot pravdy, např. l. Tygr je šelma – tygr je masožravec. Protože obě tyto výpovědi jsou pravdivé, označíme tuto kombinaci značkou p, q. 2. Tygr je šelma – tygr není masožravec. První výpověď je pravdivá, druhá nikoliv: značka p, q' 3. Tygr není šelma – tygr je masožravec. První výpověď nepravdivá, druhá pravdivá – značka p', q. 4. Tygr není šelma – tygr není masožravec. Obě výpovědi nepravdivé, značka p', q' Takovéto jednoduché výpovědi jsou jakési prvky, elementy pravdy; sníh je studený je elementární pravda, sníh není studený, nebo dokonce sníh je horký elementární nepravda. Rozličným spojováním těchto elementů pak vznikají výpovědi složené neboli molekulární (molecular propositions); tu pozorujeme, že do říše logického myšlení se vsouvá nejen algebra, ale i chemie. Nuže základní způsob takového molekulárního spojení dvou elementárních pravd je tzv. implikace, po česku bychom snad mohli říci vyplývání. Jestliže nějaký trojúhelník je rovnostranný, vyplývá z toho, že je také rovnoúhlý; mluveno s Russellem, rovnostrannost trojúhelníka implikuje jeho rovnoúhlost. Označíme-li fakt rovnostrannosti trojúhelníka písmenou p a vlastnost jeho úhlů, vyplývající z této rovnostrannosti, písmenou q, vyjádříme vzájemný vztah těchto dvou výpovědí šifrou p ::} q. Značka :» tedy, opakuji, vyjadřuje implikaci; němečtí logikové však raději užívají značky ++: Další základní vztah v Russellově logistické metodě je vztah tzv. neslučitelnosti neboli inkompatibility. Jestliže náš trojúhelník je rovnostranný, je nadobro vyloučeno, aby byl pravoúhlý. Symbolicky se tento vztah vyjadřuje šifrou p/q. A třetí z nejdůležitějších vztahuje tzv. disjunkce, jež se znázorňuje šifrou pVq: tento trojúhelník je buď rovnostranný, anebo pravoúhlý. Zvláštností tohoto vztahu jest, že pravdivost jedné z obou výpovědí nemusí nutně vylučovat pravdivost výpovědi druhé. Tak např. prohlásím-li, že buď zvítězíme, anebo padneme, nevylučuji tím možnost, že sice zvítězíme, ale přitom také padneme. Svět takovýchto vztahůje věcný, neměnný a přesný. Vztah mezi rovnostranným a rovnoúhlým trojúhelníkem platil odevždy, tedy nezávisle na lidech, kteří se začali zabývat geometrií; šifry p/q, p ::} q a p v q nic nepozbudou na své platnosti, až lidský rod vyhyne a na naší planetě nebude nikdo, kdo by byl s to chápat zásady logistické metody. Naše poznání těchto vztahů je bezprostřední. Avšak kromě bezprostředního poznání jednoduchých vztahů máme také bezprostřední poznání jednoduchých smyslových dat, např. zvuků, barev atd. Z těchto dvou druhů bezprostředních elementů poznání pak vyrůstá všechno naše poznání odvozené, složené; psychologové z nich budují to, čemu říkají duch a co přírodověda nazývá hmotou. Russell je analytik: „Má filosofie je analytická, protože se v ní předpokládá, že je třeba hledat jednoduché prvky věcí složených a že složené věci předpokládají věci jednoduché, kdežto jednoduché věci nepředpokládají věci složené." Russellova filosofie byla hodně ovlivňována Machem (viz Empiriokriticismus), ale na rozdíl od Macha není v nebezpečí solipsismu, protože jak víme vztahy mezi věcmi mají objektivní, na člověku nezávislou realitu a následkem toho i děje, o nichž nám naše smysly podávají zprávy, jsou spojeny stálou a určitou zákonitostí. Své názory etické uložil Bertrand Russell v knize, jež ho proslavila po celém světě, ale zjednala mu také pověst znemravňovatele mládeže a zastánce volné lásky; je to jeho Manželství a mravnost. (Marriage and morais, přeloženo do češtiny.) Jedna z nejcennějších hodnot lidského života, praví tu Russell, je láska. Je to jediné východisko z osamělosti, kterou trpí většina mužů a žen po celý život; láska ruší hranice vlastního já a vytváří ze dvou bytostí, spojených v celek, bytost novou. Kdo se bojí lásky, bojí se života a to je totéž, jako by byl ze tří čtvrtin mrtev. „Příroda nestvořila lidské bytosti, aby žily osamoceně, poněvadž mohou splnit svůj biologický úkol jedině s pomocí jiné bytosti; a kulturní lidé nemohou plně uspokojit svůj pohlavní instinkt bez lásky. Tento pud se nedá plně uspokojit, není-li na tomto vztahu účastná celá lidská bytost po duševní i tělesné stránce. Ti, kdož nikdy nezažili hlubokou důvěrnost a vřelou družnost, plynoucí ze šťastné obapolné lásky, přišli o to nejlepší, co lidský život může poskytnout; podvědomě, ne-li vědomě to cítí a z toho vyplývající zklamání vede k závistivosti, pronásledování a krutosti. Dáti náležité místo vášnivé lásce mělo by být tedy úkolem sociologovým, poněvadž mužové ani ženy nemohou dosáhnout plného rozvoje, nedostane-li se jim této zkušenosti, a nemohou cítit k ostatnímu světu onen velkodušný vřelý vztah, bez něhož se jejich činnost ve společnosti stane patrné škodlivou." (Marriage and morais, IX) Konvenční vychovatelé, hovoří Russell dál, se však dosud nezbavili neblahé představy, v naší civilizaci zavedené svatým Pavlem, že láska, pokud není přísně odloučena od pohlavního styku, je hříšná, a toto oddělování pohlaví od vážného citu a od pocitu náklonnosti má velmi neblahé důsledky: mrzačí člověkovy instinkty, nutí ho k tajnůstkářství, dělá muže bezcitnými, brutálními a neohrabanými při milování, a ženy vede k chladnosti, k odměřenosti ve fyzických projevech; u dětí vede k nepřetržitému pocitu viny, hanby a strachu. Nová sexuální morálka musí proto především usilovat o to, „aby bylo co nejvíce oné hluboké, vážné lásky mezi mužem a ženou, která obepíná u nich celou bytost a vede ke splynutí, jež oba obohacuje a umocňuje. Druhou důležitou věcí je dostatečná péče o děti, tělesná i duševní. Žádná z těchto zásad sama o sobě se nemůže považovat za pohoršující, a přece v důsledku těchto dvou zásad bych navrhoval jistou úpravu konvenčního řádu. Většina mužů a žen, tak jak se věci mají, je neschopna tak štědře a s celou duší se vydat z lásky, kterou přinášejí do manželství, jako kdyby v mladém věku byli bývali méně opředeni zákazy. Buď nemají potřebné zkušenosti, nebo jí nabyli pokradmu a nevhodným způsobem. Kromě toho se cítí oprávněni držet jeden druhého ve vězení, protože žárlivost má sankci moralistů. Je ovšem výborné, když manželé milují jeden druhého tak dokonale, že žádný z nich není v pokušení; není však výborné, aby se nevěra, když k ní dojde, považovala za něco hrozného, ani není dobře zacházet tak daleko, aby se všechno přátelství mezi osobami různého pohlaví stávalo nemožným. Dobrý život se nemůže zakládat na strachu, zápovědi a vzájemném zasahování do svobody." (Marriage and morais, XXI) Čtenář je možná překvapen konkrétností a aktuálností těchto myšlenek. Opravdu, s Russellem se během první světové války přihodila podivuhodná změna. Až dotud byl typickým abstraktním myslitelem, ztraceným ve světě číslic a vztahů, filosofem, jehož ideálem byla kontemplace – „svobodný duch," říkal tenkrát, „bude se dívat tak, jak se snad dívá Bůh, beze všech zde a nyní, bez nadějí a obav, bez sítě navyklých věr a tradičních předsudků, klidně, bez vášně, s jediným výhradním přáním poznávat – poznávat tak neosobně, tak čistě kontemplativně, jak jest jen člověku možno -", ale za první světové války najednou obrátil svůj zřetel výlučně k praktickým otázkám, k sociologii, sexuální etice, politice a pedagogice. V přednášce Proč nejsem křesťanem (Why I am not a Christian) prohlásil, že nevěří v Boha a že Krista nepovažuje za dobrého a moudrého člověka. V knize Proč lidé bojují (Why menfight) prohlásil shodně s Proud honem, že všechen majetek povstal z krádeže a stát je velkým zlem, protože tyto krádeže schvaluje; v knize Jaká cesta vede k míru? (Which way to peace?) se vyslovil tak prudce pro radikální pacifismus a pro politiku pasivního odporu proti útočníkovi, že za to byl pohnán před soud. A druhá světová válka, zejména pak výbuchy atomových pum v Hirošimě a Nagasaki, ho pohnuly k aktivitě ještě vášnivější. Věří, že třetí světová válka by už nutně měla za následek vyhlazení lidského plemene, a proto energicky bojuje proti všem politickým nepřístojnostem, ohrožujícím světový mír, ať jde o Koreu nebo o Vietnam, o Kubu nebo o konflikt na tibetské hranici, píše proklamace a články a osobní dopisy, bez únavy apeluje na zdravý rozum vedoucích státníků, svolává tribunály a žaluje a hrozí a proklíná a prosí. Jeho hlavní matematicko-logická díla jsou Principy matematiky (The principles ofmathematics) a Princi pia mathematica, psaná společně s přírodním filosofem Alfredem Northem Whiteheadem (o něm viz Struktura, strukturalismus). Jeho názory noetické jsou uloženy v knihách Naše poznání vnějšího světa (Our knowledge ofthe external world), Analýza ducha (The analysis ofmind) a Analýza hmoty (The analysis ofmatter). Z meziválečného údobí jeho tvorby pocházejí Principy sociální rekonstrukce (Principles of social reconstruction). [BACK] |