OKKASIONALISMUS. Mechanismus, směr filosofický, jejž razili myslitelé pozdní renesance, najmě Descartes ajeho sok Gassendi (v. t.), zprvu polekal církev, ale nakonec se jí zalíbil, neboť odloučiv tělo od ducha učinil jejich spolupůsobení nepochopitelným, ledaže připustíme, že to je bOŽÍ zázrak. Tuto teorii začal hlásat mystický teolog Arnold Geulincx (1624-1669). Vycházel z principu, že můžeme dělat jen to, o čem víme,jakse to dělá Víme však,jak se to dělá, aby se např. zvedla naše ruka? Jen velmi učený fyziolog ví, které svaly a nervy jsou při tomto na pohled prostém výkonu účastný; primitivní člověk to neví vůbec, a přece dovede zvednout ruku stejně dobře, ba možná líp než učenec. Domníváme-li se, že ruka byla uvedena v pohyb naší vůlí, jsme stejně pošetilí jako můj pět měsíců starý syn Ondřej, který se domnívá, že jeho vůle pohybuje kočárkem, v němž jezdí na procházku. Podobně jako se zvednutím ruky má se to se všemi mechanickými ději: mrtvé těleso nemůže působit na jiné těleso, protože nemá žádnou ideu. Vysvětlení těchto záhad musíme hledat v Bohu. Každý tělesný pohyb, každý vjem, každý mechanický děj je pro Boha příležitostí (occasio, odtud okkasionalismus) k provedení zázraku: Bůh sám uvede v pohyb naše svaly, když se nám zachce pohnout rukou, Bůh řídí pohyb hvězd a přitažlivost země, Bůh kouzlí v naší duši svět představ daleko krásnější, než jaký je hmotný svět skutečný.

Filosofie této se chopil Nicolas Malebranche (1638-1715) a spojil ji s novoplatónským světem idejí, uloženým v duchu božím (viz Novoplatónství). Stvořený svět je duchu našemu nepoznatelný, neboť je hmotný: naprostá rozdílnost ducha a hmoty znemožňuje jakoukoli jejich vzájemnou účinnost. Domnívajíce se, že poznáváme hmotný předmět, poznáváme ve skutečnosti jeho ideu, kterou nám Bůh vkládá do duše. Poznávajíce svět, stáváme se účastni božího vědění; filosofie nás učí nazírat věci v Bohu. Z Boha pochází pravda; všechny naše omyly pocházejí z těla. Smysly neslouží k poznání, nýbrž k účelům praktickým: přenášíme své smyslové dojmy barvy, tvrdosti, tepla atd. na věci, které nejsou ani barevné, ani tvrdé, ani teplé, nýbrž pouze a jedině rozložené v prostoru.

Okkasionalismus není nauka tak pošetilá, jak se čtenáři může zdát na první pohled. Nesmějeme-li se Descartovi, nemůžeme se smát ani Geulincxovi a Malebranchovi, již z jeho učení vyvodili logické důsledky. Vědomé pohyby našeho těla jsou opravdu nevysvětlitelné a není celkem vzato rozdílu, přičítáme-li je přímé působnosti Boha nebo, jako moderní biolog-idealista Driesch (v. t.), aristotelské entelechii; víme o Bohu právě tak málo jako o entelechii. Z Malebranche vychází všechen moderní idealismus; dělí ho jen nepatrná mezera od výstředního idealismu Berkeleyova, který existenci hmotného světa zcela prostě popřel.

[BACK]