MONTAIGNE, MICHEL DE (1533-1592), vynálezce literárního žánru, jemuž se říká esej – sám j ich napsal několik svazků a je to četba vtipná a dodnes nevyčichlá -, byl francouzský filosof renesanční, který obnovil antický skepticismus Pyrrhonův. Jsou tři druhy filosofů: ti, již se domnívají mít pravdu, dále ti, již vědí, že nemůžeme nic s jistotou vědět, a konečně ti, již netvrdí nic, a přece hledají pravdu. Kdyby se sebrala všechna mínění filosofů o Bohu, o přírodě, o nesmrtelnosti duše, o státu a o zákonech, byla by to zábavná studie nesmyslů. Blažen ten, kdo není narušen žádnou vědou a kdo dovede žít podle svých pudů. Ne od lidí, nýbrž od zvířat, od přírody se máme učit; cvrlikající vrabci na římse okna nám dávají zdarma znamenité poučení, že máme života užívat pokud možná příjemně a že se na něj máme dívat jako na rozjařující komedii. Podřiďme se mravům a obyčejům země, jež nás zrodila; vždyť je to koneckonců také kus přírody. V občanském životě nechť vládne svoboda. Pryč s násilím, pryč s racionalismem a mysticismem středověkým.

Montaigne byl vášnivý individualista; studium antické literatury ho dovedlo k myšlence volného rozvoje lidské osobnosti. Svým přitakáním přírodě se duchaplný esejista stal průkopníkem onoho směru naturalistického, který ve francouzské filosofii vedl k Rousseauovi. Jeho skepticismus uvedl v soustavnou formu jeho žák Pierre Charron.


[BACK]