MARSILIUS Z PADOVY (zemřel asi r. 1340) byl učený františkán, který se postavil na odpor avignonskému papeži, a utekl se proto s jinými teology na dvůr papežova odpůrce, nápadníka trůnu německého císařství Ludvíka Bavora. Napsal - podle výroku papeže Klementa VI. – „nejkacířštějšÍ dílo" všech věků, spis Obrana míru, v němž hlásal suverénnost lidu a tvrdil, že pouze světské choutky papežů a kněží jsou zdrojem válek.

"Lidský zákonodárce jest jen souhrn občanstva nebo valnější jeho část." Na zákonodárné moci, jež přisluší lidu, je závislá i moc výkonná: souhrnu občanstva náleží i právo volby náčelnictva nebo jiného úřadu, majícího výkonnou moc; a toto náčelnictvo může být sesazeno, jestliže zbloudí a nedostojí svým povinnostem. – Některé z těchto demokratických zásad se vyskytovaly i u příslušníků školy svatého Tomáše, jenže byly spojeny s učením teokratickým, kdežto Marsilius z Padovy jest zastáncem neodvislosti moci světské. Usiloval tedy tento smělý autor nejen o to, aby stát byl oddělen od církve, ale i o to, aby stát byl zbaven neomezené moci.


[BACK]